Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Stále se mluví o rovnoprávnosti žen a mužů. Kdy tedy bude konečně zaveden i termín ona-line?

Dneska jsem dostal zcela multi-kulti záchvat. Na druhou stranu to, že jste paranoik, ještě neznamená, že vás nechtějí dostat, že ano? Nekoupil jsem si totiž tramvajenku a chodím po Praze pěšky. Vidím věci, které jsem nikdy předtím neviděl, chodím ulicemi, kde nepotkávám lidi. A všímám si zvláštností, některé jsou příjemné, jiné vás vylekají...

:: celý příspěvek

Shodou nejrůznějších okolností jsem se dnes dostal na festival Miluj svůj život, který se zabýval ezoterikou. Nebyl jsem tam (naštěstí, nebo naneštěstí) příliš dlouho, ale i tak to ve mně zanechalo docela silný zážitek. Jako jednotlivci byli ti lidé zcela jistě fajn, ale dohromady působili jako veletrh s duchovnem, taková jakási továrna na absolutno... A to bylo poněkud podivné.

:: celý příspěvek

Zdá se vám to příliš patetické? A berete vůbec 28. 10. jako den, kdy je potřeba něco slavit? Já se přiznám, že celkem ano, pořád cítím kontinuitu s tím prvním Československem z roku 1918. Ano, vím, že chlubení se předky řadí člověka kamsi ke kořenové zelenině (to nejlepší z nich je pod zemí), ale slavit se dá různě.

:: celý příspěvek

Nedobře mi, matko, když po tvých kostech křepčit mám a juchat nad zprzněním svých dcer. Nedobře mi v noci nedůstojna a nedobroty z nevědomí. Vyprávěli mi o světle. Dávno jsem však slepý černou, kterou si rozmatlávám po skráních, abych byl ještě méně viditelný, ještě méně patrný.

:: celý příspěvek

Právě jsem se vrátil z premiéry Smetanova Tajemství a musím říct, že je to poprvé za poslední rok, co jsem neměl výhrady ke Dvořákovi. Že nevím, co plácám? I vím. Poprvé se mi totiž líbily kulisy bývalého ředitele ND a navíc jsem byl spokojený i s hudební stránkou, zkrátka po nějaké době má zase Národní divadlo operní inscenaci, na kterou bych se možná nebál vzít ani svoji babičku...

:: celý příspěvek

Dnes jsem byl na Českém klarinetovém kvartetu. Lepší živý koncert jsem nezažil od Dresden Dolls, o kterých jsem psal kdysi v květnu. Tohle byla čistá esence hudby otvírající brány někam dál, než je normálně vidět. Ale ne, zcela vážně – byl to zatím nejlepší koncert festivalu Struny podzimu, na kterém jsem letos byl.

:: celý příspěvek

Další den. Už předposlední, pokud se nepletu. Přispal jsem si a tak jsem se probudil až po asi hodině plavby. Tedy vstal jsem po té době, moc spát se u vykřikování povelů, jak našponovat lana, nedalo. Když jsem vylézal na palubu, měl jsem dojem, že musíme být míle daleko. Jaké bylo mé překvapen, když jsem zjistil, že jsme tak kilometr od nočního kotviště s chobotnicí...

:: celý příspěvek

Moje kočka přežila docela ve zdraví i to, že jsem nebyl týden doma. Spolubydlící tvrdí, že jsem jí chyběl, ale vyznejte se v kočkách. Po troše váhání jsem se pochopitelně taky dozvěděl, že spala s nimi v posteli. Nevěrnice. Ale máme tu celkem zimu, tak to celkem chápu. Teď ovšem vyvstal malý problém.

:: celý příspěvek

Probudil jsem se, když už jsme byli dávno na cestě, dokonce už jsme skoro přistávali v jakémsi přístavu, jehož jméno si nevybavuji. Mají tam nad městem kostel s Andělem na věži a zbytek jakési pevnosti, která od moře ani vidět není. Prolezl jsem to všechno, zatímco ostatní námořníci kupovali pohledy a psali svým rodinám – a propós, byl jsem na lodi opět jednou nejmladší a neměl žádné děti, kterým bych psal.

:: celý příspěvek

Dnešek byl zase takový rozlítaný, ale uklidnil jsem ho nakonec. Vyrazil jsem na vernisáž výstavy Alois Nebel – Můj život, která je součástí Komiks festu a oslav vydání souborné knihy, která obsahuje všechny tři části grafického románu Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99. Co najdete na výstavě a v knize?

:: celý příspěvek

Síly ušetřené pondělního večera se posádce hodily hned ráno. Polovina lidí naskákala do vody. S litrovou flaškou Becherovky. Hráli jakousi námořnickou hru. Když v lahvi necháte dost velkou bublinu, plave. A tak se dá házet do dálky a každý, kdo k ní doplave, se má napít. Já tenhle liguére nepiju a ani se mi nechtělo do vody, zase jsem jel na břeh.

:: celý příspěvek

Dneska to vezmu trochu kolážově, tedy i z nedělního čajového obřadu v Husově i z pondělního čtení serveru Totem v Řetězové ulici. Akce od sebe vzdálené doslova a do písmene co by kamenem dohodil, určitě se mi podaří najít nějaké společné body, jako například že v obou případech šlo o poezii, jen v jiné formě... A nebo prostě raději napíšu, jak tam bylo, ne?

:: celý příspěvek

Zatímco loď spala, nedočkavý kapitán vyplul. Kotvili jsme přídí na otevřené moře a foukal příhodný vítr, marina byla prázdná... Prostě napnul plachty a pluli jsme. Probudilo nás tedy padání z postelí. Tak takhle vesele započal druhý den mých námořních dobrodružství a už samotný začátek dával tušit znění celého dne. Opustit přístav na plachtách se nesmí. Musí se použít motor, ale my použili křídla.

:: celý příspěvek

Bittová a Don Giovanni. Jak to jde dohromady? Zajímavě. Ale když moje babička o něčem řekla, že je to zajímavé, nemyslela tím nikdy nic moc dobrého. A jak to tedy myslím já? Já skoro pořádně ani nevím. Mělo to dneska svoje klady i svoje zápory. Zkusím vyjmenovat obojí a vy si pak vyberete, jestli je to dobré nebo není. Vážně se skoro bojím cokoli k tomu říct. Ale ne. Stejně to řeknu.

:: celý příspěvek

Tak jsem zpátky z té dlouhé cesty do Chorvatska za delfíny, naštvaným planktonem, chobotnicí v římském hrnci a jízdě na mořské mrše s kormidlem v ruce. První jachting. První kroky suchozemské krysy po vodní palubě. Slaná tříšť ve chřípí a dující vítr. Moc se mi to líbilo, každý den byl jiný a Chorvatsko je bez turistů daleko lepší než s turisty. Nechte se ode mě pozvat na padesáti stopou jachtu! Vyprávění začíná!

:: celý příspěvek

Mám pro vás tip! Dneska sice někde v Chorvatsku odevzdávám jachtu a akci už nestihnu, ale vy byste deset let trvání partnerského vztahu měst Praha a Kjóto oslavit mohli. Program je více než zajímavý a čajový obřad byste si neměli nechat ujít. A určitě přidají i nějakou další pochutinu... Já vám závidím! Já mám na moři určitě hlad a žiju jen o sucharech a dávkách vody!

:: celý příspěvek

Jsem pořád na jachtě, ale je podzim, takže je potřeba pořádně žhavit tu poezii. Po básni Petra Kukala z minule by se asi těžko navazovalo na vážné notě, tak co kdybychom to zase jednou vzali veseleji a zařadili nějaké lehčí podzimní čtyřverší? Jo! A taky by v tom měly být ženské! Hlavně nezapomínat na ženské!

:: celý příspěvek

I hezké věci musí jednou skončit a nám ten čas v přírodě utekl rychleji než pověstná voda. Pochopitelně jsme si před odjezdem dali spoustu slibů, které po třech letech snad každý zapomněl, ale to je jedno. Končí nejhezčí epizoda amerického pobytu, na kterou vzpomínáme asi nejčastěji. Zkrátka a dobře: Díky Dicku.

:: celý příspěvek

Dnes už opustíme Yosemit, ale ještě v něm uvidíme požár a další zajímavé věci včetně míst, kde jsem úplně viděl prohánějící se Indiány. Když jsem zavřel oči. Pochopitelně i dnes vás čeká další historka s medvědy, takže zatím co já jsem kdesi na jachtě a určitě se nudím, vy se tu budete u článku královsky bavit!

:: celý příspěvek

Jeden z největších zážitků vůbec. Háj obřích sekvojí. Kdo v něm nebyl, nemůže to pochopit, ještě dnes mne při vzpomínce na ty monumentální velikány jímá posvátná úcta a bázeň. V nich je vidět záměr boží, v nich ano. Ale nebojte, povím vám i o historii háje a o další věcech. I o medvědech zase.

:: celý příspěvek

Trochu jsem to vyprávění z USA zasklil, jako bych předem věděl, že pojedu na dovolenou a budu potřebovat něco na blog, kdyby se něco stalo a já nebyl s to se sem dostat. Takže se tu tento týden hezky objeví náš výlet do Yosemitu, který rozhodně stál tenkrát za to a úplně nás nadchnul. Jak první věc v Americe. Ale dost už... Jedeme!

:: celý příspěvek

Takže možná poslední zápis pře odjezdem na jachtu, z které se ale také pokusím hlásit, uvidíme, jak to půjde. Prý má být asi jenom 12°C, což bude docela veselé. Beru si rukavice, čepice, šálu a koupil jsem si novou nepromokavou bundu. Do čeho jsem se to zase pustil? Ale dneska dost moře, pošlu vás zase jednou vy víte kam – do Levných knih.

:: celý příspěvek

Co se mi to zase stalo? Měl jsem další srážku s úřední bestií. Jinak už to ani nemůžu nazývat, protože kdykoli se snažím být plnohodnotným občanem, dostanu takovou ránu, že se pak musím zase pár měsíců odhodlávat, než se s úředníky a institucemi pustím do křížku. Abych pravdu řekl, mám jich už všech plné zuby. O těch službách už jsem psal, ale tohle je zase nový rozměr hrůzy. Přijdu vám hysterický? Taky byste byli – být na mém místě!

:: celý příspěvek

Těšil jsem se poměrně dlouho, Mustafa Zadeh patří k výrazným tvářím světové hudby a na to, že pochází z Azerbajdžánu, má rozhodně co říci celému světu. Čím je to ale zapříčiněno? Jak je možné, že je tak čitelná pro široké publikum třeba i v Praze? Předem musím říci, že to rozhodně není jen tím, že má vystudované klasické piano.

:: celý příspěvek

Kočka už je zase nějakou dobu paní domu a vyloženě jí to tak vyhovuje. Začala dělat věci, které předtím nedělala a pokud je to jen trochu možné, je ještě roztomilejší, než byla předtím (i když to znamená, že už by musela být z cukru). To ale chudinka netuší, že se ji chystám na týden opustit a vrhnout se do chřtánu mořského živlu, zatímco ona tu zůstane s Radkem.

:: celý příspěvek

Víkend? Jaký byl víkend? Inu, pestrobarevný a přitom klidný až lenivý. Prostě to tak nějak vyšlo, že jsem nikam nejel, nečekala mě prakticky žádná akce a zkrátka a dobře jsem se mohl věnovat i trochu čtení. Podařilo se mi v pátek koupit almanach Mladé víno a číst básně tehdy nejmladších básníků se jmény jako Wernish, Kabeš, Čepelka a další... To člověka docela dobře pobaví.

:: celý příspěvek

30. 9. jsem dostal báseň od Petra Kukala. Líbila se mi od začátku, ale až tenhle víkend jsem si ji přečetl znovu a najednou se opravdu uzavřel kruh. Je to zvláštní, s Petrem jsem se osobně viděl asi třikrát, přesto se zdá, že do mě vidí víc než lidé s kterými se často znám léta. Báseň je sice jeho pohled, celá dýchá jeho stylem, ale když se podívám z okna, na lidi tam dole, když se zaposlouchám do větru... Vidím a slyším to, co je v té básni.

:: celý příspěvek

V pátek jsem navštívil filmovou předpremiéru posledního filmu režiséra Kim Kiduka Čas. Co říci k novince? Že přesně zapadá do všeho, co Kim natočil před Časem. Navíc se všude dočítám, že nejvíce společného má s filmem 3-iron. Nevidím to tak. Podobnost je čistě prvoplánovitá – tedy film se odehrává ve městě a jde zde o lásku trochu jinak. Zatímco 3-iron však těžil z tradiční korejské kultury, Čas pracuje se vším, co přinesla do země Amerika. A jako vždy – vše v cyklickém čase.

:: celý příspěvek

Tak jsem vyzkušal to Pendolino. Nasedl jsem do te supravy v Praze v 7:56 na Holešovicách, bych byl rychléši než drak a dojel před jedenactu do Ostravy, bo jinak už dnes jezdi jen šneci. Se mnu tam jel aji cely Kryštof a banda novinařu. S tymi prvnimi jsme si měli všici povidat a lamat z nich rozumy o tem jejich novem Rubikonu, ktery ma byt dobry jak cyp, ale eště ho skoro nikdo neslyšel. A dost. Prostě to bude o cestě tam a zase zpátky.

:: celý příspěvek

Chystá se zajímavá akce, na které budou promítat ještě zajímavější filmy. Od 18. do 22. října poběží v Praze 3. ročník mezinárodního festivalu hudebních filmů MOFFOM. Letošní ročník by měl být zajímavý. No uznejte sami – jak často zpívá Pavlica s Hradišťanem s jihoafrickým šamanem? Plastic People taky chystají zajímavou věc, vůbec to vypadá dobře.

:: celý příspěvek

Jednoho dne musí zákonitě přijít myšlenka na to, že žádnou myšlenku vlastně nemáte. Najednou se dostanete na místo, ve kterém nemáte nic, o čem by se dalo napsat. Nějaká pointa, kterou byste mohli vyprávět. Ale nic. žádná vzpomínka. Tak se pročítám Zdí vzpomínek Jana Zábrany. A z jeho vzpomínek vyvstávají i moje.

:: celý příspěvek

Budu si už možná připadat jako moralista. A možná nejen sobě. Ale prostě to, co se mi stalo asi před hodinou a půl v tramvaji, nějak nemůžu přijmout za svoje. S fotbalovými chuligány jsem se setkal dnes v podstatě poprvé a je mi z nich na zvracení. Naštěstí jich nebylo moc a nebylo to na dlouho, ale i tak mi stihli zošklivit běhání za kulatým nesmyslem ještě víc, než tomu bylo dosud.

:: celý příspěvek

Včera jsem mluvil o tom, jak jsem se srazil s blbcem a s úřední obludou najednou. Pořád mi to vrtá v hlavě a musím říct, že se o tom napsat musí. Takových zážitků má totiž každý z nás desítky a jen málokdo je schopen adekvátně reagovat a nějak to těm „zaměstnancům“ vrátit, abychom nebyli za blbce my a aby oni pochopili, že oni jsou zaměstnaní v sektoru služeb. Je to tak složité?

:: celý příspěvek

Původně jsem chtěl psát o bídě služeb zákazníkovi v Česku, ale to počká, to se neochodí. Včerejší srážku s blbcem a úřední obludou v jednom můžu shrnout kdykoli. Ale mít doma dvě kočky, z nichž ta moje je ztělesněná žárlivost a ta druhá je celé kotě Nermal... To je tedy zážitek pro silné povahy. Pokusím se ve stručnosti vylíčit, co se tu celý den děje. Je to show, kterou bych se skoro nestyděl prodat za drahé peníze televizi.

:: celý příspěvek

Web Design by dreamLogic