Čtení Wagonu se vyvedlo, dá se říci. Lidé si dokonce neměli kam sednout, a to i v prostoru větším, než je Literární kavárna v Týnské. To bylo dobré, i když ti, které člověk asi nejvíc čekal, se pochopitelně neobjevili, ale to je prostě života běh a nemá cenu si stěžovat, když poezie byla zajímavá i jímavá.
Psal jsem, že včerejšek byl akční za dva dny. A byl. Oni se totiž křtili Chalupáři. Natočeno to sice bylo v roce 1975, ale DVD vydali až letos. Podobně jako Arabelu to všechno pročistili a na výsledek se dá koukat. Ale to zásadní se týká mojí nové digi zrcadlovky, se kterou jsem šel fotit. To bylo zase fiasko!:)
Dnešek byl zase tak akční, že mi to vystačí na dva dny.:) Povím vám o nejčerstvějším zážitku, o Febio Festu, na který každý rok chodím na jeden film. Víc jsem jich nikdy nestihl. Dnesšní návštěvnická účast zřejmě patřila k rekordním, do garáží dokonce pouštěli další, až když někdo odešel zpátky nahoru.
Tak se mi stěhuje spolubydlící. Po téměř dvou letech soužití nás opustí a zbude nám po něm v srdci díra a v bytě volný pokoj. To první asi necháme prázdné déle než to druhé. Já jsem to sice nechtěl dělat, ale když už se to stalo, mám skvělou příležitost k neutuchající lamentaci ohledně cen nemovitostí v Praze.
Dnes bych si vás dovolil pozvat, drazí čtenářové, abyste se stali posluchači a přišli tento pátek ve 20 hodin do literární kavárny v Řetězové ulici, kde společně s několika dalšími poety budeme číst básně. Navíc proběhne křest sbírky Roberta Kubánka a až bude po všem, oslaví Šumař 100 000 návštěvníků blogu.
Víkend byl opravdu náročný a kromě návštěvy rodičů jsem stihnul i letošní Eroticon v Jet clubu na Žižkově, který byl sice malý a drobně přeplněný, ale zase jste nemuseli nic a nikoho hledat, protože všichni byli hezky na jedné hromadě ve sklepě, kam na ně pořadatelé kydali, jako hnůj na žampiony, program.:)
Byl jsem na Moravě u rodičů. Ach jo. Postesk, slyšíte dobře. Dal jsem si totiž za cíl začít jíst zdravěji. Ale nepláču, sám jsem si to zavinil. On nejen že otec vyudil (fantasticky jako vždy) a nakoupil i domácí klobásy... Také já jsem zhřešil a dojel do Náměště nad Oslavou nakoupit laskominy. I vína jsem přivezl dost...
Na Její pastorkyňu Leoše Janáčka v podání brněnského Janáčkova dvadla, jsem se skutečně velice těšil, protože kdo jiný než Brno, v němž měla Pastorkyňa 21. 1. v roce 1904 premiéru, by měl předvést nastudování hodné kvality opery? Navíc když jsem si přečetl obsazení, začal jsem se těšit ještě víc. Leč...
Jen jsem tam přišel, bylo mi jasné, že mladík už výplatu dostal, stál už u automatu. Včera jsem si nevšiml, že přímo nad ním je obrovský obraz panny Marie s Jezulátkem. Takový ten starosvětský. Ježíšek se blahosklonně usmíval a ten mladý trouba tam házel dvacku za dvackou. Stálo ho to asi 250 Kč.
Chodím se najíst do jednoho pajzlíku i přes to, že tam jsem mezi v monterkách oblečenými muži jediný v džínách a jediný před a po obědě nekouřím. Kvalita jídla, velikosti porcí a ceny mi nedostatek komfortu vynahrazují a vždy se dá sednout někam, kde mě to úplně za tu půlhodinu nevyudí...
Původně jsem to nechtěl komentovat, protože se to zdálo jako další bouře ve sklenici vody, ale to, co se děje kolem filmu podle komiksu Franka Millera, už zavání příliš. Íránci si totiž vzali do hlavy, že film je začátkem boje proti nim médií sloužících těm ohavným USA. Už aby někdo natočil Persepolis.
Pořídil jsem si novou hračku. Digitální zrcadlovku. Nevěřili byste, kolik to dá spekulování. Ne že by bylo těch voleb zase tolik, v podstatě máte na výběr ani tak moc nemáte, ale jakmile se někoho zasvěceného zeptáte, je to skoro jako ptát se věřících, zda se stát protestantem, nebo katolíkem. Strašidelné!
Už jsem naznačil, že jsme byli s Čičmérou na výstavě. Byli jsme v Plzni a zase to byl zážitek jak noha. Výstava se konala v „domu hrůzy u Radbuzy“ a věřte, že místní název pro kulturák je přesný. Naštěstí byl 2. den výstavy a koček už nebylo tolik, ale stejně se Chiméře nelíbilo ani brzké vstávání, ani to, že se ji tam vleču.
Festival Opera se chýlí ke konci. Teď bude pauza a o víkendu se diváci dočkají posledních představení. Bylo to skutečně náročné a vzhledem k tomu, že jsem dnes byl vystavovat kočku v Plzni, obával jsem se, že tam usnu. Kupodivu opera Křídový kruh Alexandra Zemlinského mi usnout nedala a líbila se mi.
Sobota byla opravdu a skutečně náročná a já skoro ani nemám sílu o tom všem napsat. Osnova – Ezoterika (veselý veletrh) – Ensemble Opera Diversa z Brna v Kolowratu – Ezoterika s koncertem. Zábava veliká a ač se žádný duchovní růst nekonal, vážně jsem si to užil a potkal spoustu známých.
:: celý příspěvek
Byl jsem při pátečním večeru na Švandovi dudákovi Jaromíra Weinbergera. Přiznávám se, že jsem si po představení musel nalít dvojitého Jamesona, abych to vůbec rozdýchal. První polovina se jevila jen jako nešikovně zrežírovaná komedie, ale ta druhá... To bylo něco zcela neskutečného. Málem jsem odešel.
Nějak se nám zase roztrhl pytel se zajímavými křty, tak se o pár z nich zmíním. Výjimečně si, já pacifista, dovolím přinést potěšující zprávu pro milovníky zbraní, též se dozvíte (pokud to ještě nevíte) o miliontém výlisku Cimrmanových her a na závěr ještě přidám pozvánku na křest Jenny Nowak a její knihy.
A ještě tu mám vyhlášení soutěže o návštěvníka mého blogu s pořadovým číslem 100 000! Je sice pravda, že počítadlo bloguje funguje prapodivně a ještě nikdo nezjistil, kdy se přístup udělá a kdy ne, ale já rád slavím, takže to uznám (i když kolem páté hodiny, kdy šlo do tuhého, je najednou naklikáno až fuj!).
Hned dalším dílem G. Verdiho po Attilovi byla opera Macbeth. Shakespeare byl skladatelův nejmilejší básník a tak i první z oper podle jeho díla znamená výrazný zlom v jeho díle. Do Prahy s touto operou přijel soubor Divadla F. X. Šaldy z Liberce. Zkrátka a dobře festival Opera 2007 je v plném proudu.
Dnes máme vyhlašovací den. Předně promptně vyhlásím, kdo získal lístky na Řecké pašije Bohuslava Martinů v podání ostravského souboru a pak vyhlásím speciální a zcela vypečenou soutěž k blížícím se narozeninám svého blogísku. Ano, pohlédnete-li na zdejší počítadlo, zjistíte, že se blížím ke 100 000 návštěv!
Chcete zase jednu veselou historku? Mám ji pro vás. Bude to příběh plný Šumařova utrpení, takže předpokládám, že se bude všem líbit. Vzhledem k tomu, že mám vztah ke stejnému městu jako V. Menšík, tuším, kde je jádro jeho komiky – v jeho vlastním utrpení a pokoření. Nic není směšnějšího pro ostatní.
Plzeňské divadlo J. K. Tyla přivezlo na letošní ročník festivalu Opera zpěvohru B. Martinů Hry o Marii. Nejedná se o klasickou operu, o což je celý projekt zajímavější. Martinů zde vychází ze středověkých textů miráklů, které bývaly hrány kočovnými společnostmi. Ano, ze školy vzpomeňte na Mastičkáře.
Už v pátek začal festival Opera 2007, ale vzhledem k tomu, že o představení Samson a Dalila už se tu na blogu psalo, počkal jsem až na sobotní představení opery Attila Giuseppe Verdiho. Jedná se o jednu z Verdiho raných oper, dílo, které je prodchnuté vlastenstvím a pěvecky obtížnými party. Stálo to za to.
Včera jsem byl dlouho venku a zažil tak veselé věci jako několikeré pronásledování a pak jsem pro změnu já sledoval autem jednu tramvaj, jež měla několikaminutový náskok. Byla to veselá hra, ale už je od toho naštěstí pokoj.:) Takže se v klidu vrátím k poezii. Ono je už vlastně skoro jaro, tak zase jednu...
Tak jsem té Magnesii Liteře doopravdy křivdil. Nebo si přečetli můj blog, chytli se za nos a honem rychle vydali nominace. No dobře, to asi ne, ale hlavně že už je to venku a víme co a jak. Dokonce mi v jedné kategorii udělali velkou radost, protože nominovali knihu, která si to doopravdy zaslouží. Dobrá, ne jednu.
Sraz Starých Scifistikých Rarit se koná každý rok v týdnu, kdy je MDŽ. Tedy kdy bylo. Letos SSSR vyšlo opravdu pěkně, protože je nejen den před MDŽ, ale také ve výročí narození TGM. S určitostí si výročí všiml Radiožurnál, o ostatních netuším, ale není to nic divného dneska. Ale k těm raritám...
Podíval jsem se na kalendář a opravdu! Je tam napsáno, že je březen. Tak jsem nelenil a šupajdil jsem se podívat na stránky Magnesie litery, protože když jsem na ně klikal před měsícem, tak tam psali, že nominace budou v březnu. Celý natěšený sem kliknul a hádejte, co tam bylo? „Nominace budou v březnu.“
Od včerejška nenávidím úplněk. Nemám rád řeči o energiích kosmických ani žádných jiných, toleruji jen debaty o tom, kolik zase zaplatíme za plyn, elektřinu a naftu. Ale po tom, co jsem si zkusil včera v noci, musím zase jednou uznat, že něco na tom všem být musí. Kdyby nebylo, v klidu bych se vyspal.
Tak ještě nezbytný canc k Českým lvům, když už jsem si neodpustil Oscary. Co si o tom všem myslím? Že je to takové „hezké české lvé“. Výsledek byl předem jasný, a kdybych si vsadil, tak jsem mohl být i bohatý, skoro. Je to hezká soutěž, ale s tím, kolik produkujeme filmů, by si to mohli losovat.
Je tomu právě sto pět let! Vážně! Že nevíte čemu? Vše vysvětlím. Šumař provedl investigativní pátrání ve starých spisech, aby se dozvěděl, kdy přesně byl v Praze Guillome Apollinaire. A bylo to v tomto týdnu roku 1902. Nevíme přesně datum, ale víme okolnosti. Na výročí mám pro něj jednu báseň.
Když si před rokem média všimla, že se soutěže o novou knihovnu na Letenské pláni uchází také slavný architekt českého původu Jan Kaplický, cítili všichni, že kdyby zakázku opravdu získal, bylo by to „něco“. Získal ji, padl jsem na zadek. A Čecháčci už opět ukazují svoje Čecháčkovství, podle včerejšího vzorku.
Říkal mně onehdá kamarád, abych napsal něco o Čecháčkovské stratifikaci lidí schopných se spolu pobavit. Třeba na večírku. Dlouho jsem o tom přemýšlel a nakonec jsem si uvědomil, že je to téma více než zajímavé. Ona totiž ta selekce, která u nás probíhá s tím, aby se někdo nekoukal ošklivě, je trochu hodně směšná.
Za posledních pár dní se našlo tolik zajímavých věcí, že mi nedá a musím o tom napsat. Trochu smutné je, že o dvou závažných archivářských objevech informovala TV Nova, ale nedá se nic dělat. Co že se to našlo? 444 let starý námořní atlas, Pražská Bible a třetí známý výtisk Brány jazyků otevřené! Úžasné.