BB/art sluje dvěma liniemi komiksů. Jednou z nich je těžký pop zaměřený na -náctileté čtenáře a druhou jsou intelektuální grafické romány zaměřené... řekněme si to upřímně... na intelektuály, a to všech věků. Nakladatelství dokonce vydalo komiks, který líčí na intelektuály ze školek.
Byl jsem hned při pondělku na služební cestě v krásné přírodě u polských hranic. Navštívil jsem Frýdlant, Hrádek nad Nisou, Doksy a ještě jednu malou vesničku. Cestou jsem se pochopitelně stavoval všude možně a všude mě zarážela absence knihkupectví nebo nějaké podobné instituce.
Dnešní den byl ve znamení dospávání a cestování. Přesto se ale našla i chvíle, ve které jsem se ocitl před situací, s níž jsem si téměř nevěděl rady. Nakonec to nějak dopadlo. Napsala mi Hana na skype.
Krásnou neděli máme. Končí tak velmi povedený víkend, který byl na akce bohatší než jindy bývá několik jiných víkendů dohromady. Osou toho mého bylo čtení Wagonu a Svět knihy a Akademie SF, F a Hororu. Všechno jsem si moc užil, jen jsem ucaprcaný jak už dlouho, dlouho ne.
Čtení Wagonu je za námi a nebyl to špatný večer. Jen jsem se jaksi přihnal domů až po třetí hodině ranní po nočním pochodu Vinohrady – Smíchov. Není na tom nic špatného, turistika je prý zdravá, jen jaksi byla zima, ale v krku už mě zase skoro nebolí... Radši se věnujme poezii, to bude lepší...:)
Byl jsem dnes skutečně na demonstraci, která si vzala za cíl upozornit Český olympijský výbor, že jsou tu i lidé, kteří by rádi viděli, že sportovcům není ukradené, že pořadatelé her zabíjejí v Tibetu lidi. Výbor měl jednat ve 14 hodin, ve stejný čas začínala demonstrace. A jak to dopadlo?
Když mi exspolužák Martin R. napsal sms, že dnes v Rudolfinu hrají a zpívají hudbu z počítačových her, uvědomil jsem si, že o to nesmím přijít. Netušil jsem, co mě čeká, ale prý to bude zadarmo, takže jsem se příliš nestrachoval a zvesela juchal k Rudolfinu. Řekl jsem i kamarádovi.
Právě jsem dočet Kuře na švestkách. Jedná se o třetí komiks Marjane Satrapiové, který byl přeložen do češtiny. Autorka, která žije ve Francii, oslovila také naše čtenáře grafickým románem Persepolis, jenž byl v loňském roce úspěšně zfilmován a navržen dokonce na prestižního Oscara.
Když jsem včera psal seznam akcí, zapomněl jsem připsat, že jsem slíbil kamarádce K., že s ní půjdu na Švejdíka. Zpěvák kapely Priessnitz a komiksový tvůrce Jaromír 99 ji učaroval už kdysi na podzim, a tak nebylo zbytí. Navíc se přiznám, že jsem rád Járovi Rudišovi přislíbil nějaké fotky.
Následující týden bude jaksi přešumařovaný, protože mne čeká hned několik akcí, na nichž se podílím. Jako takovým jim udělám neplacené PR, i když se naštěstí nemusím obávat, že by nikdo nepřišel, ani na jedné z nich totiž nejsem hlavní atrakce – jen se tam z toho či onoho důvodu budu promenovat.
Dnešní blog vychází pozdě odpoledne, protože jsem si včera splnil dlouhodobý sen. Koupil jsem si čajové moře. Že je to důvod prapodivný? Tak to máte určitě pravdu, ale já jsem z toho skoro nespal, takže jsem blog nenapsal ráno, než jsem odešel z domu. Ne natrvalo, jen na půl dne, ale raději to vezmu od začátku...
Venku není hezky. Jaro už skončilo a asi se vrací zima. Nechci být pesimista, ale nepřijde mi to rozhodně jako dobré znamení. S černými mraky zkrátka člověk těžko připadne na zlaté myšlenky. Proto i sobotní koutek poezie nebude juchat a jásat, ale ponoří se do šera a černi chladných nocí.
Blíží se Olympiáda a s tím přibývají protestní akce, které se snaží poukázat na to, že tu cosi není v pořádku. O tom, že je cosi shnilého ve státě čínském, asi nemůže být pochyb. Jenže Čína má v současnosti takové ekonomické postavení, že jí procházejí i ty nejsprostší lži, které její představitelé vymyslí.
Opravdu si nemyslím, že byste o petici, o níž chci dnes psát, ještě nevěděli. Zahlédl jsem článek o ní dokonce i v jednom z těch plátků, které se rozdávají u metra a na zastávkách. Téměř 100 tisíc lidí se už připojilo! Takovou podporu jsme nečekali! A podobné bombastické titulky zvíci palce jsem tam popatřil!
Dnes večer jsme během družného hovoru o všem možném včetně komiksů i poezie dospěli k okamžiku, kdy jsme předčítali cosi z obou jmenovaných odvětví literatury. Záhadným způsobem nás pak napadlo něco, nač asi nebudeme mít patent, ale já se s tím vlastně nikde nesetkal. Experiment!
Po oslavné recenzi Pavla Mandyse jsem se vydal na Venkovského učitele s Pavlem Liškou v hlavní roli. Otevřeně se přiznám, že Lišku nemám rád, protože jsem ho až dodnes neviděl hrát jinou roli než slaboduchého, retardovaného nebo přímo tupého jedince. Homosexuálním intelektuálem si tedy polepšil.
Nešel jsem dnes kolečkově bruslit, protože čeho by bylo moc, toho by bylo příliš. Bruslil jsem v sobotu a v pátek jsem byl v Boubínském pralese, kde jsem ušel nějakých deset, nebo snad ještě víc jarních kilometrů. Ale pralesy jsou zajímavé, a tak jim věnujme dnešní povídání. Dnes jsem jeden též navštívil!
Měl jsem divadelní víkend, ale budu milosrdný a o studentském představení A ven! psát nebudu. Namísto toho se dočtete pár nekonstantních vět o Goldoniho hře Impresario ze Smyrny, kterou uvádí Činoherní klub (v hlavních rolích s lákadly v podobě jmen Nárožný, Vetchý a Zindulka.)
Myslel jsem, že budu psát na dnešek poezii, která bude konečně nad bodem mrazu, ale když se podívám ven, jsou všechny naděje ty tam. Ještě včera jsem seděl poprvé letos na zahrádce, aby přišla bouře (také první letošní) a zhatila příjemné posezení. Všechno marno, jaro zase tento rok asi nebude. Snad léto.
Tak jsem na služební cestě, milý deníčku. Je to trochu náročnější, než jsem myslel, ale jinak se mi tu líbí. Jsem na Šumavě v Běšinách, o kterých natočila Hníková dokument Sejdeme se v Eurokempu. Dokonce spím právě v něm. A není to tak špatné, jak to líčila. Jinak mám za sebou různá města!
Dnes si dáme jednu vzpomínkovou. Není u nás dnes ani ve střední generaci prakticky nikoho, kdo by chodil spát bez Večerníčka (pokud tedy nezlobil a neměl zaracha). Večerní pohádka je kolorit, který bylo potřeba dodržovat. Vlastně rituál. A já vám dnes povím, který Večerníček jsem měl nejraději...
Jsou knihy, které se recenzují samy. Už během čtení je recenzentovi jasné, jak je vychválí, co vypíchne a nad čím vyjádří rozpaky. Pak jsou knihy, o nichž je třeba dlouho přemýšlet, než uchopíte virtuální pero. Jsou i takové, kdy vůbec přemýšlet nemusíte a recenzi odkládáte, protože je jasné, co všechno musíte strhat.
Vím, že jsem psal o Chiméře docela nedávno, ale občas se moje kočka opravdu předvede a já pak cítím povinnost podělit se o zážitky s ní ve větším publiku, protože je to bezesporu hvězda minimálně středoevropského formátu. Přitom stále roste. Doufám, že jí jednou náš vesmír bude dost.
V neděli jsem zůstal ještě celý den u rodičů, a tak bylo potřeba vymyslet program. Nakonec jsem vyrazil na BVV, když už jsem zase jednou tady, na trojveletrh. Animal Vetex, Tech Agro a Silva regina jsou sice ponejvíc veletrhy zemědělské, ale zase kolikrát se člověk na něco podobného vypraví?
Na blogu O. Lipára se objevil článek o tom, jaké to bylo skvělé ve Fra, když tam nebylo zahuleno. Ano, bylo to skvělé, protože jinak se tam nedá dýchat. Bohužel se ukazuje, že mezi intelektuály (a kdo jiný čte Ondřejův blog?) je více než dost hovad, prasat a dobytků, kteří nikdy neslyšeli o etice.
Už ani to jaro není, co bývalo, a když se podívám z okna, říkám si, že to za ten pohled snad ani nestálo. Šedivo a ošklivo – dvě barvy jara. Ale i v tomhle počasí se mi občas stane, že napíšu nějakou tu „básničku". Opěvování poupat a kvítků se zatím nekoná, ale snad bude stačit aspoň tohle.
Další večer, který jsem strávil na Febiofestu. Další večer, kdy se mi nepodařilo vidět žádný film. Jeden jsme si nakonec sice přece jen vybrali, ale záhadně právě tuto projekci (snad jedinou z festivalu) zrušili. O tom, že by určitě byla vyprodaná, už ani nemluvím. Přitom pamatuju doby...
Máme za sebou crossover desetiletí, Chiméra měla příležitost utkat se s kokršpanělkou Elzou patřící Wittgensteinovi. Pokud vás zajímá, jak si tyto dvě alfasamice sedly či nesedly, neváhejte a čtěte dál spektakulární Šumařův sumář, každý den čerstvý, každý den nový, lepší a zábavnější!
Vrátil jsem se právě z předpremiéry filmu Umění plakat (režie PETER SCHØNAU FOG – Dánsko), který byl nominován na Oscara a od příštího týdne bude v distribuci českých kin. Pokud budete mít jen trochu času, na film si zajděte, byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby.
Psát o sledovanosti vlastního blogu je divné, a proto se snažím nedělat to moc často. Čas od čau se ale něco na čtenosti velmi podepíše a pak to v člověku hlodá a vrtá, aby to přece jen okomentoval, když je to dění, které se ho týče. Navíc je to zajímavé i ze sociologického hlediska. Fakt!