Nevím čím to, ale na té jižní Moravě se spí daleko lépe než dejme tomu v Praze. Navíc včera jsem se po zmatečném programu, který se však nakonec vyvrbil více než velmi dobře, vypravil završit prázdniny na termální koupaliště do Laa nad Dyjí, což je, pro ty, kdo neví, na Rakouských hranicích.
Jsem na návštěvě u rodičů, a tak věnuji dnešní chvilku poezie Ivančicím. Snažil jsem se vymyslet nějakou oslavnou báseň, ale vzhledem k dávné minulosti usouvztažněné k minulosti nedávné a současnosti, mi to nějak nejde přes pysk. Tož z teho nevylezlo nic, co by mi tu mohlo vyjít ve sborníku.
Je to tak a nejinak, Chiméra je v tom a vzhledem k tomu, že je to právě měsíc, blížíme se k polovině březosti (o kočičím těhotenství se přece jen zdráhám mluvit). Chovatelkou mi bylo nakázáno, abych neblbnul s vitamíny a dál ji krmil tím, na co je zvyklá. Naštěstí kočky nemají těhotenské chutě.
Ta levná DVD, to dovede být mor. Naštěstí jsem této mánii nepropadl, protože je jen málo věcí, které bych neměl ještě z dob studentského kolejního života, ale čas od času se objeví něco, co si člověk zkrátka koupí, protože to DVD se hodí. Vezměte si třeba takového Kubulu a Kubu Kubikulu!
Zase jsem lovil na Aukru a zase se musím pochlubit, co hezkého se mi podařilo ukořistit. Je k neuvěření, jaké poklady lidé prodávají, aniž by zřejmě tušili, čeho se zbavují. Pochopitelně jsem se zaměřil na první vydání. Za pomocníka mám Lexikon české literatury, ale většinou stačí i pouhá wikipedia.
Ještě jednou se vrátím k Parconu. Tentokrát to však budou už jen dozvuky. Konkrétně se jedná závěrečný večer pro zahraniční hosty, který se více než povedl. Fandom a nakladatelství Laser předvedlo profesionální přístup a hosté od nás odjíždějí spokojení s tím, co viděli, zažili a pochopitelně vypili a snědli.
Plzeňský Parcon je za námi. Další z řady Parconů, který bude diskutabilní. Stejně jako skoro každý za posledních patnáct let. Proč je tomu tak? Zřejmě proto, že dinosauří pojetí akce nefunguje (čehož byl letošek definitivním důkazem) a Pravdovic pojetí je pro nezbytné dinosaury nepřijatelné.
Takže je po Parconu. Pro mě ještě neskončil, vezu anglické hostí do pivní lázně, což bude asi psina, takže se ale dostanu domů ani nevím kdy. Chiméra to snad přežije, jíst snad dostala. Nějaký bližší report taky bude, ale nejspíš až zítra, protože nevím, kdy bych to jindy stihl. Bylo to zajímavé.:)
Je ošklivo. Sedím na studentském internátu, snažím se probrat a meluzína je silnější, než jsem slyšel kdykoli a kdekoli. Bydlet tu po většinu roku, zblázním se dozajista. Takto je to jen kolorit. Kolorit jednoho víkendu v Plzni. Ale zpět k poezii, které je dost nejen v meluzíně. Je všude kolem.
Juž drahně tomu, co jsem naposled zalkal nad cenami pražských nemovitostí. Od té doby ceny ještě popolezly a jakékoli naříkání je poněkud vysilující. Metr panelu v Hlubočepích máme nejlevněji za 45 tisíc, dá se ale dobře pořídit i za padesát pět. Takže hledám pronájem. A to je taky bžunda.
Tak jsem si zase koupil novou konvičku na čaj. Je to trochu jako s chováním koček, protože každá chovatelka vám řekne, že dokud nemáte doma aspoň osm koček, jste houby chovatel. Myslím, že čajové konvičky jsou o něco lepší, protože nenechávají chlupy a nemusí se krmit. Ale i tak je to posedlost.
Pražský chodec... Pane jo. Ten by se divil, kolik jich tu zase je. A odkud všude možně. Z Japonska, Německa, Ameriky. Chodí a koukají a fotí. Ale těch opravdových zase tolik není, to je pravda. Čas od času se k nim ale domýšlivě řadím i já, když už tak jdu odněkud někam a míjím zastávky MHD.
Jsou prázdniny, a tak je zase čas dohnat nějaké filmy, co jsem neviděl. Pravda, půjdu ještě jednou na Batmana, ale dnes večer jsem si dal něco, co se opět týká jídla. Trochu se zpožděním, ale přece jen jsem si vychutnal Ratatouille. Na to, že je to pouhé dušené maso, to bylo dost dobré.
Vždycky si říkám, že vzhledem k tomu, jak důležitou roli v mém životě hraje jídlo, měl bych mu věnovat i na blogu více pozornosti. Jídlo, když se to dělá dobře, může klidně zastat i funkci životní filozofie. Jsou pochopitelně i jiné cíle, ale gastroturistika je třeba ze všech turistik nejpůvabnější...
Je tu sobota, sobota větrná, sobota uplakaná. Dokonce i na jižní Moravě, kde není, kdo by to řekl do počasí. V noci tak pršelo, až tu z toho začla sáknout střecha, což bylo poněkud nečekané a vodní tříšť z kapek dopadnuvších na komodu v obličeji byla přímo netradičním a poetickým zážitkem.
Jaroslava Haška jsem poprvé potkal už dávno, ale chápat jsem jej jako velkého českého spisovatele začal až kdesi během vysoké školy. Paradoxně to nebylo z knihy, bylo to z kongeniálně načteného Švejka. Přednes Jana Wericha mne k Haškovi připoutal více, než bych vůbec čekal.
Tak prý už je olympiáda. V Číně. A prý máme dvě zlaté medaile. To vím z titulku, který jsem zaznamenal v novinách. Za co je ale máme a kdo je získal, netuším. Možná je to póza, ale já olympiádu skutečně bojkotuji. Četl jsem jen článek o tom, že ohňostroj na zahájení byl dílem digitálních efektů.
Konečně jsem si dnes zase mohl sednou k čaji a užít si ho. Po měsíci skoroabstinence jsem měl svůj šálek čaje doslova a do písmene. Jde totiž o vodu. Vždycky jde o vodu. A u čaje obzvlášť. Je od ní odvislá kvalita nápoje, který dokážete připravit. Voda z kohoutku je sice pitná, ale tím to tak končí.
Právě jsem se vrátil z Temného rytíře a musím říct, že jsem ho kompletně přijal. Před filmem jsem četl nějaké články a recenze, ve kterých se psalo, že vás na realitu stejně nic nepřipraví. Měli pravdu. Čekal jsem kde co, ale rozhodně ne podívanou nejen na hranici příčetnosti, ale i samotného lidství.
Tak jsme doma i s Chimérou. To je asi to hlavní, protože ta kočka už mi chyběla.:) Moc. Bál jsem se, že mě nebude znát, že nebude chtít domů, ale naštěstí se nezměnilo vůbec nic. Koukala sice trochu posupně, ale jak jsem ji pohladil, hned začala tát. Tolik štěstí v kočičích očích se jen tak nevidí...
Je to fajn týden bez práce. Sice jsem si původně představoval, že budu svou dovolenou trávit u moře, ale zase to nějak nevyšlo. A tak jsem v jednom mlýně u Stříbra a vlastně to vůbec není špatné. Čas od času se mi tu něco mihne a není to jen ještěrka. Čas od času je to i pár veršů. Tu jsou.
Konečně jsem se dostal k novému albu bratří Ebenů. Uvažoval jsem při té příležitosti i o tom, co pro mě znamenají jejich starší opusy. Nikdy bych se neoznačil za ortodoxního ebenofila, ale přiznat, že vztah k jejich tvorbě mám více než pozitivní, mi nečiní potíže. Jsem totiž zastánce inteligentních textů.
Tohle píšu ještě před odjezdem na dovolenou do západních Čech. Týden strávím v jednom mlýně, kde mi loni bylo fajn. Pokud tedy nebude hnusně a já to nevzdám před koncem. Ale to teď není podstatné. Podstatné je, že i dovolená je bez Chiméry, a povím vám, že mi ten živočich sakra chybí.
Pokud čtete tento článek, jsem bez internetu, protože jsem na dovolené, kde internet není. Ani trochu ho tu nejspíš nemám a nejspíš teď přemýšlím, co teď s tím. Za dobu fungování blogu jsem si totiž vytvořil pěknou obsesi, se kterou bych měl asi něco dělat. Třeba dát jednou na máti a třeba si pořídit děti...
Tak pondělí není na dovolenou špatné. Jedu z Moravy na západ a tak pozoruji krajinu, jak mi ubíhá a mění se. Přitom mě napadá, proč jsou Češi jací jsou, a tak se o to s vámi podělím. Navíc jsem si udělal delší zastávku ve Slavonicích, kam jsem se už delší dobu chystal podívat na renesanční domy.
Dnes bude zápis na blogu čistě a krásně hédonistický, protože se mi dostalo kulinářského zážitku nebývalé kvality a krásy. Opět jsem se vypravil na neděli do Drnholce, kde jsem navštívil nejjižnější část svojí rodiny, u které se mám vždycky dobře. Tentokrát jsem se tam měl snad ještě lépe...
Jak tak prolézám ty internety, musel jsem pozvednout obočí nad jednou diskusí. Spíše než nad diskusí nad jedním konkrétním názorem, který mne zarazil. Přemýšlím, kde se to vzalo, proč ten člověk má potřebu označit něco tak přirozeného za „hnus". Kdyby byl sám, pochopím, ale přidali se i další.
Plačtivě začíná víkend. Snad se to nějak probere, tohle jsem nečekal. Navíc mi začala dovolená, což je poněkud na pováženou. Než se probere slunéčko, dovolím si opět vypustit pár veršů, které snad v prázdninách zcela nezapadnou a dají někomu to, co daly mně při jejich psaní...
Včera jsem byl na koncertě v Českých Budějovicích a povedlo se to zcela maximálně. I proto jsem nebyl s to po návratu až do teď ani sáhnout na blog, stačí, že musím být v práci.:) Reportáž nebude, ale jsou fotografie, zkrátka vám nějak přiblížím atmosféru celého koncertu Alana Stivella. Slibuju.:)