Zase bych si dovolil věnovat blogísek papání. Tak ne. Z toho se mi zvedl žaludek. Tudy by to nešlo. Dnešní blog bude o jídle. To už je lepší. Bude tedy o lepším jídle, které se mi podařilo v poslední době potkat. V podstatě vezmu poslední dva zážitky. Jedno bude doporučení na pizzu a pak se kouknem do Pravěku.
Protože svatba, na níž jsem o víkendu dlel, byla spíše rodinného typu, rozhodli jsme se, že zajedeme do kyjovského klubu Jančovka. Ten den tam shodou okolností hrála legenda avantgardního rocku – Už jsme doma. Jinak to, že se ocitnu na jejich koncertě, jsem vskutku nepředpokládal ani omylem.
Tak jsem se právě vrátil z víkendu. Najezdil jsem asi 750 kilometrů, projel jsem republiku tam a zase zpátky, byl na svatě, na koncertě, na pouti i na výletě, inu udělal jsem vše pro to, abych užil babího léta, které na sebe dalo tak čekat. Tak akční jsem nebyl ani nepamatuju a doufám, že z toho neonemocním.:)
Máme sobotu a já jedu na další svatbu. Jak říkám, všichni se zbláznili. Buď se rozcházejí, nebo berou. Bude to veliká legrace, protože svatba je vegetariánská. Prý bude losos, ale to bude všechno. Jsem úplně nesmírně natěšený, co tohle bude za taškařici. Třeba bude i překvapení s tuřínem. Tak poetry!
Oproti hrůzám zmiňovaným včera se čtvrteční večer povedl. Vypravil jsem se na party Labyrintu, na níž se křtila stripová kniha Na trati. Pochopitelně se jedná o Aloise Nebela, Járu Rudiše a Jaromíra 99. Pak ještě také o The Bombers, kteří nemohli na akci chybět, protože už tam stejně byli.
Jsou dny, které stojí za prd. Někdy jsou takové týdny a někdy měsíce. Znal jsem jednoho, ten měl takových i několik let za sebou. Ale tomu se člověk nesmí poddávat, protože jinak by si to rovnou mohl hodit. I přesto jsou ale situace, kdy si jeden říká, že tohle snad ani na jeden den nemůže být pravda.
Blíží se několik akcí, jichž bych se rád zúčastnil, takže je načase udělat pozvánkový blog, aby měli čas přihlásit se ti, kteří by šli také. Ve dvou a ve více se to totiž lépe táhne, což je pravda pravdoucí mnohokráte ověřená. Jedná se o muziku, které není nikdy dost. Nastává podzimní sezona koncertů!
Je to úchylné. Můj vnitřní strýček Skrblík štká, zalyká se vzteky a polyká slzy zoufalství, ale dneska tu byla taková kosa, že jsem se jal zjišťovat, jak a jestli nám funguje kotel. Nakonec jsem zjistil, že bude hřát, když se otočí tím, tím a tím kolečkem. Najednou se udělalo teplo. No jo, ale za jakou cenu???
Jak tak prolézám e-bay, nacházím spoustu zajímavých věcí. V poslední době prolézám hlavně obchody s čajem, které z počátku není snadné najít, ale potom už to jde samo. Některé věci pořídíte za stejné peníze i v Praze, ale povětšinou tomu tak není a objednávka z Číny vyjde ve větším o dost levněji.
Jsme na rodinných statcích na jižní Moravě a musím říct, že tak nepoetický výlet jsem už dlouho nezažil. Ono to bude nejspíš tím, že je tak hnusně, že není vidět ani Pálava. K tomu i kdyby vidět byla, já ji nevidím, protože stojím se zbíječkou (dobře, je to jen menší kango) v lisovně a střásám omítku.
Pátek tu je. Zdá se dokonce, že i počasí se trochu umoudřilo, takže nebude vadit, že se mi zatím nepovedlo zprovoznit topení (ale varován jsem). Navíc se jede na Moravu. Odložit nebohou Chiméru bledou, protože je tu poslední fáze březosti, a tak je třeba, aby si zvykla na porodniční prostředí...
Koukal jsem se na předvčerejškem na Ghostridera s Nicolasem Cagem. Byla to zcela jistě chyba, protože jsem nejdřív usínal u filmu a pak po něm nemohl usnout. Tak strašně špatné to bylo. Včera jsem napsal něco jakože recenzi, ráno jsem si ji nahrál do mobilu a zapomněl k němu kabel... AKTUALIZOVÁNO!
:: celý příspěvek
Je zvláštní, jak se střídají v životě člověka periody. Když se něco mění, mění se to důkladně a nejen tak, Všechno prý souvisí se vším, a tak nebude náhoda ani to, že prakticky ve stejný okamžik, kdy jsem ukončil jednu práci, skončila i jedna závislost, kterou jsem měl od minulého října. Není to málo...
O víkendu jsem se vzdělával. Je to tak, i když to na mě zní poněkud podezřele vážně. Absolvoval jsem seminář týkající se aramejštiny nejen jako jazyka, kterým mluvil Ježíš, ale také řeči, která je stále živá pro aramejské křesťanské etnikum, které ve své době bylo nejrozšířenější skupinou křesťanů.
Tak jsem viděl ty známky. Dokonce nejen je, viděl jsem celou desetiletou výstavu známek Praga 08. Musím říct, že zážitek z modrého a červeného Mauritia ale předčilo pozorování toho, co se tam na veletržním výstavišti odehrávalo kolem. Stovky a tisíce sběratelů tvoří dav, jenž nemá obdoby.
Podzimní nálady nemusí být špatné, zvláště když jsou navozeny kvalitním zeleným čajem. Včera jsem si zašel po delším čase do čajovny a neudělal si čaj doma. Bylo to inspirující, zastavit se i v cizím, i když příjemném prostředí, nebylo nejlehčí, ale nakonec se to povedlo a zde je výsledek...
Tak jsem byl dnes naposledy v práci a musím říct, že je to pocit, který na volné noze prostě nemůžete zažít. Je to jeden z mála okamžiků, kdy si říkáte, že není špatné být zaměstnanec.:) Musím říci, že stálo za to odejít, a to už jen kvůli daru na rozloučenou, který jsem od firmy do nového života dostal.
Tak jsem se dozvěděl, že dlužím sociálce šestnáct tisíc, protože i když jsem zaměstnán na plný úvazek, nepozastavil jsem OSVČ a musím odvádět zálohy. To je Vám radost, ten náš sociální stát, prý mi to ale vrátí. Asi i s úroky a penále. Ale o tom raděj mluvit nebudeme. Mám tu pár věcí...
Jako polooficiální mediální partner musím hlásit novou Comics revue, o které ale chystám článek pro Reflex, tudíž zde zmíním jen několik věcí. Je povedená. V jistém ohledu je daleko lepší než minule. Sice to není ohled komiksový, ale není o nic méně důležitý. Jedná se o aspekt marketingové strategie.
Pokud jste si toho ještě neráčili všimnout sami, je tu podzim. Skutečně je jiné světlo, které lidem dělá v hlavách divný věci. A veršotepci do toho zase začnou tepat. Ne nadarmo kolegyně Natasha povídala o prvním žlutém listu a lavině listů popsaných. Nějak k tomu tíhnou, poétové...
Abych si dokázal, že nejsem starej a že mě jedna probdělá noc na svatbě nemůže rozházet, vyrazil jsem na festival Joyride, který se konal na Císařské louce, kteroužto mám z domova, co by kamenem dohodil. Vzhledem k tomu, že jsem tam nikdy nebyl, se to proměnilo v pochodové cvičení...
Tak jsem zpátky ze svatby. Koho by napadlo, že září předvede přímo tropický den a svatebčané (a že jich ten den po celé republice bylo – ten babyboom je děs) si to celé docela užili. My taky. Bylo to v jakémsi starém zavřeném kempu, a tak se dalo sportovat. I já, považte, jsem sportoval!!!
:: celý příspěvek
Tak trochu opožděný a zkrácený páteční blog. I když... Kdykoli řeknu, že bude krátký, nabobtná mi do románu. Včera jsem byl na koncertě Xindla X, který dělá to, čemu se dnes říká, že frčí. Kdyby byl ještě víc hip-hopper, byl by na dealu. Naštěstí je ale stále z velké části písničkář.
Je září a na léto jde stáří. A jak to tak vypadá, tak nejen na léto, protože se kde kdo rozhodl, že se ožení. Nebo vdá. Ano, v mém okolí jaksi platí to druhé. Dokonce i já jedu na v září na minimálně jednu svatbu, ty další buď stihnu a nebo spíš ne. Vysvětlil by mi ale někdo, co se to vlastně děje?
Blýská se na nové hudební časy. Šumař má velké plány, které, pokud to dobře dopadne, se odrazí nejen na jeho životě, ale také na vlnách české hudební scény. Proč být skromný, když má člověk ideu, k níž se začíná blížit? Má hudební invence bude moci být probuzena, mé sny budou naplněny. Teda možná.
Dneska jsem zase utrácel a nejsmutnější na tom je, že z toho mám nehoráznou radost. Jak říká kamarádka, já také rád nakupuji lacino krásné věci. Vrhl jsem se na investování do umění. Prd se v tom vyznám, ale jsou dozajista jména, u kterých se člověk nemůže seknout. A už vůbec ne za takové ceny!