Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Za včerejšek se nashromáždilo hned několik veselých zážitků všedního dne, které stojí za malou glosu. Asi by se to dalo shrnout do těchto pár řádků, kde by to znělo asi jako: Chiméra je nešťastná a Praha vycucává lidi, ale to bych nebyl ukecaný Šumař, kdybych to nějak nerozvedl pro pobavení všech.

Chiméra se zase mrouská. Je to celkem v pohodě, až na ty chvíle, kdy přijde a neotřesitelně vyžaduje pozornost. Jmenovitě tím, že mi začne vrážet do ruky s myší. A to se pak těžko pracuje. Ale je to moje chudinka, protože jsem zneužil situace a vykoupal ji. Tak nešťastná už dlouho nebyla. Vůbec nechápala, jak jsem jí takovou hrůzu mohl udělat... Dneska už se začíná probírat z té hormonální idiocie a už si i chce normálně hrát (zase aportuje).

 

Praha válcuje venkovany

Ano, je to tak. To je tak hezký výkřik, že skoro nemám chuť to rozepisovat.:) Byl jsem zase na obědě v oné hospodě, kam chodím spolu s dělníky. A nezklamalo to. Tentokrát jsem si přisedl k jakémusi pánovi, který stylem oblečení nezapadal ani mezi dělníky ani do Prahy.

Štramácké sluneční brýle z tržnice, podobně rádoby ležérní ohoz, jasné nevyspání a jemná hladinka. V očích jasně se zračící neštěstí, až hrůza. Nemýlil jsem se, interakce nastala ještě předtím, než jsem si objednal svíčkovou (moc se jim povedla).

„Prosím vás, jaká je nejkratší cesta na Hlavní nádraží?" Vzhledem k tomu, že byl deset minut pěšky od Smíchovského, popsal jsem mu raději tu. Nepřítomně to komentoval, že z něj jezdí taky nějaké vlaky vlastně. A zase ticho.

„Já se tady z té Prahy musím vymotat nějak." Takhle přesně to řekl do nastalého ticha, kdy jsem se těšil na jídlo. „Já vás, Pražáky, obdivuju, jak to můžete vydržet. Takových aut. Jak se tu vyznáte?" Přinesli mi svíčkovou, nějak jsem to moc nekomentoval a cpal si do pusy knedlík. Pán odešel na toaletu.

Když přišel, dál nešťastně zíral do svého zvětralého piva. Poslední, co smutně pronesl, bylo: „Já už tady nechci být." A mně ho bylo líto, ale taky jsem potřeboval jít zas zpátky do práce, tak doufám, že se dostal na Smícháč a odjel, kam potřeboval, a nikdo ho tam nezlákal na drogy nebo prostituci. Ubohý venkovan.

A něco pro pobavení na závěr: Vědci objevili tajemný kmen Itů:. 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidejte komentář

jméno:

e-mail:

tvoje stránka:

nadpis:

text komentáře:

Web Design by dreamLogic