Šumařův sumář

Jsem zpátky z Hebrid. A nebylo to špatné, i když s politováním musím připustit, že na Orkneje to nemělo. Proti plánu jsem jel zase pro změnu sám, Radka odradilo počasí a Vierčina nevolnost. Pochopitelně, chtít slunný den se jevilo jako nesmysl, mně stačilo, že nemočilo a dalo se fotit.

Z Ullapoolu je to na Hebridy 84 km a loď to pluje dvě a tři čtvrtě hodiny, takže si užijete i plavby po Atlantiku. Celý výlet přitom není drahý, vyjde vás na necelých 28 liber, což je v porovnání s Orknejemi, na které se pluje jen čtyřicet minut, docela nepoměrné.

Vyplulo se o čtvrt hodiny později, ale za to jsme viděli celé velké stádo delfínů, takových těch se žlutým pruhem. Pochopitelně že se je nepodařilo vyfotit, potvory rychlé, hravé. Protože však byla docela viditelnost, hned po nich jsem usnul a spal po větší kus cesty, byl to celkem rozumný nápad.

Po přistání nás naložili do autobusu a vezli, řidič měl opět spoustu veselých historek a postřehů o životě na ostrově, sám tam žije jen deset let (Brit to byl), a tak viděl věci s odstupem. Stará, ale dobrá byla třeba ta, proč mají malou kriminalitu. Zkuste si z ostrova odjet ukradeným autem... Jinak si ale ani nezamykají na noc auto. Zajímavá byla také historka o uměle vysázených lesích, které skoro kompletně před patnácti lety vymřely. Kolonie zase zalesnili, ale moc stromů na Hebridách prostě nečekejte (krom zámecké zahrady).

První zastávka byla v černé vesnici, což je skanzen tradičních domů, které jejich obyvatelé opustili až v roce 1976. Do té doby žili na úrovni 19. století. Dnes je vše zmodernizované a ve třech chýších s doškovou střechou si dokonce můžete zaplatit přenocování. Jen nechápu, proč jsme tam byli hodinu a deset minut...:)

Další zastávka je u brochu. Už jsem myslím psal, že broch je pevnost z přelomu našeho letopočtu. Tento je neobyčejně zachovalý, stojí ho asi dvě třetiny a je krásně vidět jeho dvojité zdivo. Ten jediný kompletní mají na Shetlendách, kam se rozhodně letos nepodívám. Bylo to hezké, ale už i tady se znovu projevil problém podobného výletu.

Focení. Jen si to zkuste, když se z autobusu vyrojí třicet pět lidí a všichni se hrnou zaclánět, šplhat po památkách a strašit se svými digitálními kompakty, které umí i rozlišení 2,1 megapixelu! Jsou na zabití. Tohle dřív nebylo, digitální fotografie je mor a lidičkové popolézají a hemží se v naprosto nesmyslných vzorcích a vyskakují zpoza zídek a kamenů jako nějací skřítci. A nejhorší na tom je, že je jim vcelku volné, co fotí. Hlavně aby cvakali.

Já můžu s klidným svědomím říct, že třeba černá vesnice byla nuda a nefotil jsem skoro vůbec. Tohle už ovšem bylo jiné a Callanish byl pro mě daleko víc než jen pár stojících kamenů jako pro všechny kolem. Opravdu zpoza menhirů jukali jako nějací permoníci a já myslel, že je do jednoho zabiju.

Nejlepší byl chlápek, který měl už zmíněný foťáček a k tomu nezměrný talent. Vlézt do každého slušného záběru. Neskutečné. Naštěstí v dosahu bylo i turistické centrum, kam se po nacvakání rychle vytratili a já měl dokonce i čas v klidu se posadit do středu kruhu, který je unikátní tím, že jeho průměr je sice malý, ale na sever a na jih z něj vedou dvě kamenné řady a na západ a na východ po jedné. Uprostřed byla dokonce později dostavěna i mohyla. Bylo to velmi zajímavé, ale ten orknejský kruh u mě stále vede.

Pak už jen čína v přístavu (nikdo mě nevaroval, že to bude asi dvojitá porce toho, co bych dostal u nás, a že ten zázvor bude stejně jako cibule a velké krevety čerstvý – pálil jak čert) a odjezd. Počasí se konečně umoudřilo a jen jsme opustili v sedm večer přístav, vysvitlo slunce. Skotsko z moře je nádherné.

Po příjezdu jsme ještě cvičili s Radkem na lavičce. Najednou se připotácela banda opilců, jeden z nich si sedl na obrubník a rozbil půllitr s pivem (proč to byl půllitr Staropramenu, to vážně netuším). Ale seděl dál. A poslouchal. Ostatní zatím odešli, jeden se pro něj vrátil a zůstal taky. Byli to motorkáři z Newcastelu pod obraz. Ten nacucanější začal tvrdit, že je to to nejlepší, co kdy v životě slyšel a že jsme „Fucking uncredible". Když mi do futrálu hodil dvacet liber, uvěřil jsem mu, že to myslí vážně.

Pak přijelo policejní auto a namísto napomínání nás posádka pobízela k dalšímu hraní. Ten čtvrteční koncert by nakonec nemusel dopadnout špatně....

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

elfos • 28.07.2007, 10:40:52
Pěkně. :-)
S focením jsem na tom podobně. Vadí mi při něm lidi.. kdekoliv kolem, i mimo záběr. Jsou všude! Zabít je nechci, ale kdyby na chvíli zmizeli, nebylo by to špatné. :-)

Moc líbí, • buteo • WWW • 28.07.2007, 18:56:49
ještě, že nejsem závistivý, ale ty ostrovy bych moc rád, ale s mou němčinou sám, to nerisknu. Tak si Tě aspoň čtu.

Přidejte komentář