Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Na poslední chvíli jsem vyrazil při úterku za kulturou, kamarádce K. hraje ten její LARP, a tak nebyl s to doručit se do Divadla v Dlouhé na Běsy Fjodora Michajloviče Dostojevského. Jako by nebylo ruského klasika dost, úpravu nedělal nikdo jiný než Albert Camus. A tak si tak říkám, zda toho na mě nebylo moc.

Dostojevského mohu, a to tak že velmi, ale nejsem si jistý, jestli jsem díky druhému zúčastněnému nedostal při úterním večeru do žil až příliš mnoho existencialismu. Přemýšlel jsem, zda se rozepisovat dlouze či krátce, ale pak mi došlo, že bych si měl vzít příklad z tolik ve hře propíraného Ježíše a trpět za vás za všechny.

Nic proti tématům a rozervanosti hrdinů, nic proti tomu, že co se vraždění, mrtvol a krve týče, mohl by se i Tarantino ledasčemu přiučit, ale upřímně si přiznejme, že kdyby postavy na jevišti umíraly rychleji, mohl jsem být při jejich množství doma minimálně o půl hodiny dřív.

Neberme to jako výtku režii, tu provedla Hana Burešová a nemohu k ní říci nic špatného, jako vždy byla invenční a zábavná, postel na kolečkách a Stavrogin odhazující korzet výborní a i další okamžiky moc povedené, jen ta projekce dnes už působí poněkud vyčpěle, ale je fakt, že inscenace je z roku 2002, kdy ještě nebyla tolik okoukaná.

Bohužel nic nevydrží věčně a i hercům se kus možná poněkud ohrál (i přes výměnu Kláry Sedláčkové za Helenu Dvořákovou), takže i přes chválu, co jsem na představení slyšel, nemohu jaksi vyzdvihnout žádný herecký výkon, který by mě uchvátil nebo alespoň oslnil. Navíc Burešová zná ansámbl velmi dobře, a tak jsou typy rozděleny tak, aby všichni hráli to, co hrají jindy. Dělají to dobře a fortelně, ale překvapení se divák nedočká.

Miroslav Táborský je velmi dobrý, ale poněkud mne zklamal Prachařův Stavrogin, který působil daleko více mátožně než démonicky a jako by nezvládl svou předlohu zdaleka vyplnit a nechat dorůst její ohavné velikosti. Škoda. Dojem dekadencí a úlisným zjevem zachraňoval Jan Vondráček jako mladý Verchovenskij. Nejlépe ze všech ale v tomto představení vyzněl Pavel Tesař v roli Šatova, který si jako jeden z mála na jevišti vystačil s pouhým hraním a nepustil se do přehrávání, které dobře funguje v jiných inscenacích Hany Burešové, ale v existenciální kanonádě působí poněkud rozpačitě.

A už je to dlouhé, přátelé, už je to dlouhé. Dost bylo fušování do divadelní kritiky, napsal jsem jen to nejokatější a na závěr musím zdůraznit, že i přes dílčí nesrovnalosti s mým subjektivním estetickým vkusem vyznívá inscenace jako celek velmi dobře. Nebýt toho bloku posledních slov většiny postav, vůbec bych se nenudil. Nad existenciálními nejistotami bych se usmál i tak, ale ani to neznamená, že bych se jim chtěl vysmívat. Běsi jsou dobré představení, ale smím-li vám radit, neberte na něj dívku na první, ani na druhé rande.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidejte komentář

jméno:

e-mail:

tvoje stránka:

nadpis:

text komentáře:

Web Design by dreamLogic