Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Dušičky. Taky to cítíte ve vzduchu? Halloween mně osobně nic neříká, ale třeba keltský svátek, kdy se dá podle všeho mluvit se zemřelými předky, mi přijde docela fajn. Ne že bych se o to pokoušel zvlášť aktivně, ale ono to člověku stejně v tomhle období naskakuje tak nějak samo. A k tomu ta tma.

Došel jsem se podívat za babičkou. Kolem hřbitova jezdím poměrně často a vždycky si vzpomenu, ale zastavím se tak dvakrát ročně. Dušičky jsou to pravidelně. Masovost svátku je sice děsivá, po silnicích se nedá kvůli mrtvýchchtivým strejcům a tetám prakticky jezdit, protože naposledy jeli v létě za Máňou na chatu a příště pojedou, až sleze sníh, ale tak nějak se uctít předky sluší a patří.

Když na ně k tomu máte ještě léty zkreslené příjemné vzpomínky, je to i docela příjemná povinnost. Dneska jsem zjistil, že hrob pleju jen já. Bez motyčky, bos. Sebral jsem i lupení, co napadá každý rok z nedaleké lípy. To by bábi nevadilo, lípy měla ráda. Když o tom tak přemýšlím, nejradši ale kouřila značku Clea. Netuším, jestli se to ještě dělá, ale pamatuju si je z dětství víc než dobře. I to, když jsem jednou zkusil potáhnout špačka.

Dostal jsem. Fyzické tresty u nás nikdy nikdo nezakazoval. Prý jestli to udělám ještě jednou, bude zle. Kouřit jsem pak nikdy nezačal. Časem to nebylo z obavy, že by bylo zle, ale proto, že babča to tu zatáhla právě kvůli cigaretám.

Stejně jsem ale naprosto přesně věděl, když jsem tam tak nořil prsty do hlíny a tahal kořínky všemožného býlí, co jí tam chybí nejvíc. Pár prásků z cigarety. Babi nebyla žádná ctná osoba, měla ještě za první republiky dvojky z chování, a tak si o ní nedělám iluze – o mrtvých jen v dobrém, jak jinak.

Za jednu cigaretu by tam dala nevím co. Skoro jsem propadl nutkání jednu někde sehnat a píchnout ji do hrobu. Nakonec jsem to neudělal, ale aspoň mám nějaký zlepšovák na příští rok. Ty svíčky už ji musí nudit, když o ně není co připálit. Navíc babi odešla ještě v době, kdy vonné tyčinky nebyly ve flóru, takže zapálit jí takhle jednu... To určitě ocení.

Vzpomněl jsem i na ostatní předky, ale ti leží jinde a tak nějak jsme si nikdy tak nepřirostli. To tuhle „babka Rámus", jak se jí za starých dobrých časů přezdívalo, to bylo jiný kafe. Jo, trochu lógru jí vemu taky.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidejte komentář

jméno:

e-mail:

tvoje stránka:

nadpis:

text komentáře:

Web Design by dreamLogic