A jsem v novém. Nemyslím blog, ten zůstává (i když po nejrůznějších výpadcích bloguje.cz přemýšlím o přesídlení), ale já jsem na Malé Straně. Nejneskutečnější na tom bylo, že jsem se ráno probudil, vyšel z domu a byl jsem na Malé Straně. Prostě jako teleport, víte, ale bez teleportace. Prostě jsem se tu probudil!
Další úžasnost je, že jsem tu sám. Dneska jsem (vzácné služební cesty vyjímaje) mohl zcela bezstarostně nechat otevřené dveře do koupelny, když jsem se koupal. Nemohl přijít nikdo, kdo by mě mohl rušit. Prostě nemohl.
Já žil nejdřív u rodičů, pak na koleji a pak jsem spolubydlel (pohříchu poslední dobou se samými exoty – poslední byl obzvláště vypečený), a to si moc soukromí neužijete. Pravda, nemám ještě záclony, ale co je komu do mě, že jo?:)
Pochopitelně... Jsou tu skutečnosti přímo bolestivé. Za poslední dva dny mám za sebou 24 hodin stěhování ze čtvrtého patra bez výtahu do třetího patra bez výtahu. A s vysokými stropy. Chodím asi jako oživlá mrtvola a podobně vypadám. Ale radost mi nikdo nevezme. Tohle jsou hezké Vánoce. I když mám být v sedm v práci. Kurnik. Dobrou.