Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Dnešní povídání bude rozežrané. Protože byly Vánoce a bude Silvestr. Obojí jsou rozežrané svátky. Zatímco děti v Africe hladoví, my si cpeme nácka. A jak. Já to letos sice zas až tak nepřeháněl, ale budu dnes povídat o kávě z cibetky, datlích ve slanině a cukroví od maminky našeho zvěrolékaře.

Kafe z cibetky je úžasnost. Je z Madagaskaru (ostatně kde jinde byste taky hledali cibetku, že?) a musela ho sežrat cibetka. Nevím, proč žerou šelmy kafe, ale potom, co projde jejich trávicím traktem, je prý káva daleko černější a prý i chutnější. Bohužel nevím, jak to chutná, protože 100 g stojí tisícovku a to je dost i na Šumaře. Pokud jste to někdo zkusili, dejte vědít.

Pojďme k datlím ve slanině. To už je jiná, to jsem jed. Je to velmi zábavné jídlo, když si uvědomíte, že slanina je vepřová a datle jsou ovocem islámských zemí. Přišlo mi to strašně k smíchu, když jsem je požíral. Je to lepší než švestky ve slanině. Určitě to musel vymyslet nějaký nemuslim.

Nakonec je tu cukroví od Milošovy maminky. Miloš je náš zvěrolékař a jeho mamince je 85 let. Musím říct, že to musí být tím věkem a přístupem. Každý kousek vánočního cukrový (a že nejsem na sladké) je malou symfonickou básní chutí. Nevím, jak to stará paní dělá, ale každé chutná úplně jinak. Něco takového jsem zažil naposledy, když ještě žila má babička, která umřela v 88 letech (byla ročník 1909).

Ta to také uměla. Všechno bylo excelentní a neopakovatelné, podobně jako kousky cukroví z krabice, kterou jsme dostali. Něco tak dobrého jsem opravdu nejedl od dětství a ten sentiment, který to v člověku vzbudí, je až zarážející. Moc a moc touto cestou za cukroví děkuji, i když je nepravděpodobné, že si to tu stará paní přečte. Já jí to vzkážu i ústně. Díky ještě jednou, bylo to nepopsatelné!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidejte komentář

jméno:

e-mail:

tvoje stránka:

nadpis:

text komentáře:

Web Design by dreamLogic