S přestěhováním se reálným i s nadcházející cestou vyvstala potřeba změnit i blog. Bloguje.cz v poslední době není právě spolehlivé, navíc ostatní blogovací systémy nabízejí daleko lepší zázemí jak redakční, tak v podpoře různých aplikací. Uvidím, jak to půjde v novém, ale rozhodně se stěhuji!
Terry Pratchett se dočkal vyznamenání od britské královny. Ve svých šedesáti letech se stává rytířem a bude smět užívat titul sir. Vsadím se, že nejen on, ale i všichni čtenáři (jsou jich miliony po celém světě) desítek jeho knih by se na všechny tituly vykašlali, jen kdyby byl Terry zdravý a bez Alzheimera.
Fénixcon byl skutečně výživný, protože když jsem doupravoval fotky a chystal se vrhnout na napsání reportáže, neměl jsem již více sil a jen jsem si od ničeho k ničemu četl a pak zase usnul. Jaký byl tedy letošní Fénixcon? Příjemný, milý a tak vůbec. Navíc se pořadatelé opravdu snažili, aby nám bylo hezky.
Tak je to zase za námi. Fénixcon 2008 se vrátil do Avanti a dokázal, že se jmenuje dobře. Na brněnském nebi totiž zazářil až nečekaně. I proto je letošní report a fotografie tak pozdě. Scifisti totiž dokázali, že nestárnou tak rychle, jak jsem myslel. Ta pařba včera večer dosáhla netušených kvalit!
Že Obama vyhrál, jsem věděl jako jeden z prvních Čechů. Jak jsme se totiž včera zčajovali, nemohl jsem usnout, a tak jsem seděl u internetu a každých pár minut obnovoval Reuters, Aktuálně, iDnes a další. S přehledem tak mohu říct, kdo vyhrál volby z českých médií. Tak vyrovnaný zápas to rozhodně nebyl.
KomiksFest! konečně dostihl i Šumaře. Podařilo se mi dorazit na první akci spojenou s tímto zvučným festivalem. Slibuji, že teď už jej budu navštěvovat až do konce jeho třetího ročníku. To „nejhlavnější" sice bude až v sobotu v NODu, ale dnes se kupříkladu odehrála vernisáž ilustrátorky tohoto blogu.
Týden tibetské kultury je v polovině. Nejvyšší čas začít o něm psát. Mniši z exilového kláštera Tašilhunpo, který založili v sedmdesátých letech v Indii, přijeli do Prahy, aby tu nejen vytvořili a zničili mandalu, ale aby všem zájemcům předvedli něco z budhistické kultury. V úterý třeba tance Čham.
FX-con toho jména druhý se uskutečnil, proběhl hladce a obratce, uvítal o trochu více návštěvníků než loni a skončil. Nikomu se nic nestalo, nikdo se historicky neznemožnil, nikomu nebyla způsobena újma (alespoň ne vědomě). Zkrátka příjemný víkend je za námi a zbývá jen podat report.
FX-con je bezva party, na které se mi více než líbí (ještě neskončil). Poděbrady jsou legrační městečko, kde vás poučuje jak cukrářka, tak vrátný, i ta recepční v hotelu a na pomníku mají napsán JIŘÍMV. Zkrátka všichni tu vědí, jak mají věci být. Jsou tu chytří. FX-con si ale jede po vlastní ose – naštěstí i naneštěstí.
Tak nám shořel Průmyslový palác. Jen tak. Jako by levé křídlo nikdy ani nebylo. Kulturní kruhy v posledních dnech hovořily především o Kunderově potenciální udavačské minulosti, v níž nejde o nic jiného než o Nesmrtelnost. Teď je ale před celou veřejností jiný problém. O hodně hmatatelnější a bolestivější.
Dneska jsem šel na cosi, čemu se říká Bomton cup, abych dokázal, že jsem širokospektrální, in, multikulturní a vůbec že nepatřím do starého železa, ale ještě se umím po nocích hlasitě smát a vůbec užívat života se všemi jeho pokušeními. Takže v deset už jsem koukal na hodiny, že bych šel.
Čtvrtek byl veskrze pozitivní den. Nejprve se potvrdilo, že naši politici (tedy ti budoucí) jsou až na jednoho banda nemyslících idiotů. Pak jsem se dozvěděl, že Irglová s boyfriendem Hansardem budou v Simpsonových. Vrah Ireny Neffové je odsouzený a stihl jsem i Baumaxův koncert.
V pátek bude čtení Wagonu, což je bezesporu pozitivní novina, o kterou je mi nutno se s vámi podělit. Autoři, kteří jsou avizováni, budou pro posluchače noví, neokoukaní, podobně jako doprovodný program, takže můžeme s nadšením říci, že tento almanach neustrnul na místě a stále se vyvíjí. Aspoň někdo.
O víkendu jsem se vzdělával. Je to tak, i když to na mě zní poněkud podezřele vážně. Absolvoval jsem seminář týkající se aramejštiny nejen jako jazyka, kterým mluvil Ježíš, ale také řeči, která je stále živá pro aramejské křesťanské etnikum, které ve své době bylo nejrozšířenější skupinou křesťanů.
Tak jsem viděl ty známky. Dokonce nejen je, viděl jsem celou desetiletou výstavu známek Praga 08. Musím říct, že zážitek z modrého a červeného Mauritia ale předčilo pozorování toho, co se tam na veletržním výstavišti odehrávalo kolem. Stovky a tisíce sběratelů tvoří dav, jenž nemá obdoby.
Tak jsem se dozvěděl, že dlužím sociálce šestnáct tisíc, protože i když jsem zaměstnán na plný úvazek, nepozastavil jsem OSVČ a musím odvádět zálohy. To je Vám radost, ten náš sociální stát, prý mi to ale vrátí. Asi i s úroky a penále. Ale o tom raděj mluvit nebudeme. Mám tu pár věcí...
Pokud jste si toho ještě neráčili všimnout sami, je tu podzim. Skutečně je jiné světlo, které lidem dělá v hlavách divný věci. A veršotepci do toho zase začnou tepat. Ne nadarmo kolegyně Natasha povídala o prvním žlutém listu a lavině listů popsaných. Nějak k tomu tíhnou, poétové...
Dneska jsem zase utrácel a nejsmutnější na tom je, že z toho mám nehoráznou radost. Jak říká kamarádka, já také rád nakupuji lacino krásné věci. Vrhl jsem se na investování do umění. Prd se v tom vyznám, ale jsou dozajista jména, u kterých se člověk nemůže seknout. A už vůbec ne za takové ceny!
Ta levná DVD, to dovede být mor. Naštěstí jsem této mánii nepropadl, protože je jen málo věcí, které bych neměl ještě z dob studentského kolejního života, ale čas od času se objeví něco, co si člověk zkrátka koupí, protože to DVD se hodí. Vezměte si třeba takového Kubulu a Kubu Kubikulu!
Plzeňský Parcon je za námi. Další z řady Parconů, který bude diskutabilní. Stejně jako skoro každý za posledních patnáct let. Proč je tomu tak? Zřejmě proto, že dinosauří pojetí akce nefunguje (čehož byl letošek definitivním důkazem) a Pravdovic pojetí je pro nezbytné dinosaury nepřijatelné.
Takže je po Parconu. Pro mě ještě neskončil, vezu anglické hostí do pivní lázně, což bude asi psina, takže se ale dostanu domů ani nevím kdy. Chiméra to snad přežije, jíst snad dostala. Nějaký bližší report taky bude, ale nejspíš až zítra, protože nevím, kdy bych to jindy stihl. Bylo to zajímavé.:)
Tak prý už je olympiáda. V Číně. A prý máme dvě zlaté medaile. To vím z titulku, který jsem zaznamenal v novinách. Za co je ale máme a kdo je získal, netuším. Možná je to póza, ale já olympiádu skutečně bojkotuji. Četl jsem jen článek o tom, že ohňostroj na zahájení byl dílem digitálních efektů.
Jak tak prolézám ty internety, musel jsem pozvednout obočí nad jednou diskusí. Spíše než nad diskusí nad jedním konkrétním názorem, který mne zarazil. Přemýšlím, kde se to vzalo, proč ten člověk má potřebu označit něco tak přirozeného za „hnus". Kdyby byl sám, pochopím, ale přidali se i další.
Už včera jsem se velice bavil nad tím, co se sesypalo na hlavu našeho skvělého a báječného radního přes kulturu. Richter je přesně ten typ skopové hlavy, která ví všechno nejlíp. Je poměrně mladý, arogantní a agresivní. Co je Richter zač, ukázal už u divadelníků. Teď se ale doodhalil naprosto.
Dnešek je divný. Mělo být hezky, ale zase hezky není, i když není ani hnusně. A tak trávím tuhle sobotu po svém. Ráno jsem vyrazil na výstavu koček, pak odmrazil mrazák a teď koukám na Ronju, dceru loupežníka, na kterou mám úžasné vzpomínky ještě z dětských let, kdy jsem ji viděl v kině.
Dostal se mi do rukou úžasný materiál. Jedná se o dopis čtenářky Času určený Janu Herbenovi, kterýžto jej vedl od Vánoc 1886. Mně se dostala k nahlédnutí část korespondence určené Herbenovi. Jsou tam listy od Machara, Reise, Ch. G. Masarykové a od spousty rádobypsavců.
Víkend v Drnholci. Počasí kupodivu vyšlo, i když nemělo, ale ono to bude asi tím, že tady nikdy moc neprší, a i když je v nedalekém Znojmě ošklivo, tady klidně svítí sluníčko. Pěkně tu je a navíc mám kulturní zážitky prakticky nesouměřitelné s ničím, co jsem za poslední dobu měl čest vidět.
Zase jsem prolézal aukro. Řeknete si, že na tom nic není a že to umí každý? No to je sice pravda, ale ne všichni uživatelé mají, zdá se, vypěstované to, čemu se jazykový cit říká. Tu a tam jsem ustrnul, když jsem něco hledal, tu a tam jsem na něco narazil náhodou, ale jsou to špeky, to vám povím.
Jak bylo lze pochopit z předchozího příspěvku, byl jsem o víkendu u rodičů na Moravě a nejen u nich. Opět jsme se vrhli společnými silami na zvelebení našeho letního sídla. Aby ne, když už léto jaksi stihlo začít, aniž by byla rekonstrukce dokončena. Ale protentokrát to byla zábava – dokonce byly i hody.
Tak Holan už to má, chudák, za sebou. Sbírka Blouznivý vějíř, prvotina básníka básníků Vladimíra Holana, kterou jsem ještě nerozřezanou koupil v jednom z pražských antikvariátů za drahé peníze, byla deflorována a poprvé od roku 1926, kdy byla vydána, ji někdo přečetl – tedy tento výtisk.
Ještě dnes se vrátím k víkendu, kterýžto konečně přinesl mnou toužebně očekávané vedro, na nějž nežehrám, nešpačkuji, ani se nijak jinak záporně neprojevuji. Potím se přijatelně, ale to je zdravé. A když jsme u toho zdravého – šel jsem v neděli na Prague Food Festival a dal si jen to nejzdravější!
V pátek proběhlo další čtení Wagonu a opět se nedá říci nic jiného, než že se vskutku povedlo. Podle všeho se jednalo už o osmnáctý samostatný večer a téměř všechny přitom stojí za zapamatování. Wagon má tu výhodu, že na jeho stránkách naleznete mnoho kvalitních autorů, kteří chtějí číst.
O „kouhoutkové" módě už médii ledasco problesklo. Je to další trend, který do české republiky ještě nedorazil. Když jsem byl v Londýně a neobjednal si nic k pití, automaticky mi přinesli vodu z vodovodu s ledem z vody z vodovodu. U nás se na vás bude obsluha i přímém požadavku leda šklíbit.
Úterý je tak daleko od víkendu, že jsem se rozhodl, že si musím udělat radost. Nejdřív jsem si koupil první vydání Blouznivého vějíře Vladimíra Holana z roku 1926, který vyšel v počtu 750 výtisků, a pak jsem šel na koncert kapely Cuprum, kterou jsem tu vychválil před časem téměř až do nebes.
Zrovna dneska jsem se rozhodl, že se stanu fotbalovým fanouškem a pořídím si takové ty vlaječky na auto, co jsou teď obrovským hitem. Napadlo mě to před chvílí, a protože vím, že se hraje nějaký šampionát s Petrem Čechem v hlavní bráně, optal jsem se kamaráda, kdy že hrajeme další zápas...
Vyrazil jsem zase jednou mezi básníky, protože jsem mezi ně už dlouho nevyrazil. Pavel Piekar je však grafik, což činilo celou akci zajímavou. Navíc je grafik, jenž se rozhodl linorytovat deset českých básníků (konkrétně míň, anžto dvě byly básnířky) a nyní předváděl plody svojí práce.
Byl jsem dnes na vernisáži Jiřího Hauschky, na kterou jsem se dostal tak, že kamarádka je fanynka The Bombers, a jejich frontman je zase kamarád z vojny vystavujícího. Tudíž jsme šli na Bombery a jako bonus byla Hauschkova výstava. Mimo zážitek z ní vás pozvu dnes ještě na pár akcí.
Včerejšek se skutečně vyvedl, i když mohlo být více slunečno. Proč? Protože Zombiewalk. Co to je, ptáte se? Úchylárna, ale správná. Včera se v Praze po vzoru zahraničí převléklo za oživlé mrtvoly šest set padesát lidí (cca) a vyrazilo ze Staromáku až k Václavovi. Schválně, umíte si to představit?
Dneska zase o knihách. A o těch národních a ceněných. Vlastně ani nevím, jak to popsat, abych ze sebe neudělal blázna. I když blázen pochopitelně jsem. Zkrátka a dobře jsem si dneska vsadil. Ani ne moc, ale ani ne málo. Pokud to ale dopadne dobře, mohl bych na sebe být hrdý...
Pane jo, to to letí. Almanach Wagon funguje od roku 2004, což značí, že už je s námi pátým rokem. Kdo by si to pomyslel, když tenkrát Natasha sháněla autory, že se z Wagonu po čase stane místo, kde by si měl přát být každý, kdo to s poezií myslí vážně. Je sice na internetu, ale je tu a pravidelně.
Po kratší odmlce dvou vynechaných schůzek jsem dnes opět zamířil na setkání Klubu Julese Verna, na nějž přijal pozvání režisér, spisovatel a herec v jedné osobě – Arnošt Goldflam. Těšil jsem se, neb ač jej neznám osobně, považuji ho za osobnost zajímavou a zábavnou. Ukázalo se, že se nemýlím.
Byl jsem hned při pondělku na služební cestě v krásné přírodě u polských hranic. Navštívil jsem Frýdlant, Hrádek nad Nisou, Doksy a ještě jednu malou vesničku. Cestou jsem se pochopitelně stavoval všude možně a všude mě zarážela absence knihkupectví nebo nějaké podobné instituce.
Krásnou neděli máme. Končí tak velmi povedený víkend, který byl na akce bohatší než jindy bývá několik jiných víkendů dohromady. Osou toho mého bylo čtení Wagonu a Svět knihy a Akademie SF, F a Hororu. Všechno jsem si moc užil, jen jsem ucaprcaný jak už dlouho, dlouho ne.
Byl jsem dnes skutečně na demonstraci, která si vzala za cíl upozornit Český olympijský výbor, že jsou tu i lidé, kteří by rádi viděli, že sportovcům není ukradené, že pořadatelé her zabíjejí v Tibetu lidi. Výbor měl jednat ve 14 hodin, ve stejný čas začínala demonstrace. A jak to dopadlo?
Následující týden bude jaksi přešumařovaný, protože mne čeká hned několik akcí, na nichž se podílím. Jako takovým jim udělám neplacené PR, i když se naštěstí nemusím obávat, že by nikdo nepřišel, ani na jedné z nich totiž nejsem hlavní atrakce – jen se tam z toho či onoho důvodu budu promenovat.
Blíží se Olympiáda a s tím přibývají protestní akce, které se snaží poukázat na to, že tu cosi není v pořádku. O tom, že je cosi shnilého ve státě čínském, asi nemůže být pochyb. Jenže Čína má v současnosti takové ekonomické postavení, že jí procházejí i ty nejsprostší lži, které její představitelé vymyslí.
Opravdu si nemyslím, že byste o petici, o níž chci dnes psát, ještě nevěděli. Zahlédl jsem článek o ní dokonce i v jednom z těch plátků, které se rozdávají u metra a na zastávkách. Téměř 100 tisíc lidí se už připojilo! Takovou podporu jsme nečekali! A podobné bombastické titulky zvíci palce jsem tam popatřil!
Měl jsem divadelní víkend, ale budu milosrdný a o studentském představení A ven! psát nebudu. Namísto toho se dočtete pár nekonstantních vět o Goldoniho hře Impresario ze Smyrny, kterou uvádí Činoherní klub (v hlavních rolích s lákadly v podobě jmen Nárožný, Vetchý a Zindulka.)
V neděli jsem zůstal ještě celý den u rodičů, a tak bylo potřeba vymyslet program. Nakonec jsem vyrazil na BVV, když už jsem zase jednou tady, na trojveletrh. Animal Vetex, Tech Agro a Silva regina jsou sice ponejvíc veletrhy zemědělské, ale zase kolikrát se člověk na něco podobného vypraví?
Na blogu O. Lipára se objevil článek o tom, jaké to bylo skvělé ve Fra, když tam nebylo zahuleno. Ano, bylo to skvělé, protože jinak se tam nedá dýchat. Bohužel se ukazuje, že mezi intelektuály (a kdo jiný čte Ondřejův blog?) je více než dost hovad, prasat a dobytků, kteří nikdy neslyšeli o etice.
Další večer, který jsem strávil na Febiofestu. Další večer, kdy se mi nepodařilo vidět žádný film. Jeden jsme si nakonec sice přece jen vybrali, ale záhadně právě tuto projekci (snad jedinou z festivalu) zrušili. O tom, že by určitě byla vyprodaná, už ani nemluvím. Přitom pamatuju doby...
Tento víkend byl nějaký nabitý. Jen to, co jsem měl přímo pod nosem, se snad ani nedalo všechno stihnout. O Esoterice jsem psal včera, dnes se zmíním o půlmaratonu, jehož jsem se nepřímo také zúčastnil a navíc začal Febiofest, který už patří také ke koloritům mého i pražského kulturního života.
Esoterika je docela příjemný veletrh. Byl by ještě příjemnější, kdyby na něm nebyli lidi, ale to bych toho asi chtěl moc.:) Rozhodně je to zajímavý zážitek, který by nepřipravenému mohl připravit docela šok. Kartářky, vědmy i čarodějnice vedle prodejců virgulí a vykuřovadel... Je vidět, co pořád frčí.
Dnes je pátek, a ten bych nerad trávil nějak svědomitě, nebo nejdejbože třeba poučně. Pátek má mít, kvůli víkendovým radovánkám za rohem, poněkud odlehčenější ráz. Z toho důvodu jsem se rozhodl podělit se s vámi o poslední tři linky, které mne zaujaly na internetu. Nejspíš od někoho přišly a podobně.
Na poslední chvíli jsem vyrazil při úterku za kulturou, kamarádce K. hraje ten její LARP, a tak nebyl s to doručit se do Divadla v Dlouhé na Běsy Fjodora Michajloviče Dostojevského. Jako by nebylo ruského klasika dost, úpravu nedělal nikdo jiný než Albert Camus. A tak si tak říkám, zda toho na mě nebylo moc.
Je tu velikonoční pondělí, a tak by mělo následovat něco o pomlázce. Loni jsem psal, jak jsem si ji prvně dělal úplně sám. Letos jsem u rodičů, a tak jsme se vydali na proutky společně s otcem, ten ví, kam na ně. Šli jsme doopravdy najisto, za deset minut už mě hnal domů, že máme dost.
Zúčastnil jsem se druhé demonstrace na podporu Tibetu a na dodání odvahy. Komu je potřeba dodávat odvahu? Českému olympijskému výboru, který vysílá sportovce do Číny na Olympijské hry. To je asi nejožehavější téma, protože pokud se nepletu, bojkot zatím ohlásil jedině princ Charles.
Uf, právě jsem se vrátil ze závěrečného koncertu festivalu pro Tibet. Bylo to podobně vzrušené jako události kolem Tibetu, které se zase rozpoutávají. Netuším, jak chce Čína pořádat světové hry míru, když její okupační vojska zabíjejí desítky Tibeťanů. A nebo jsem jako Čech přecitlivělý?
Když vstoupil Ondřej Neff 27. února do místnosti, kde seděl Klub Julese Verna a jeho přátelé, a oznámil, že se nemůže zdržet tak dlouho, jak předpokládal, protože mu někdo pravděpodobně zavraždil dceru, bylo to jako políček do tváří všech přítomných. To nikdo netušil, jak to dopadne.
Zajímalo by mě, kam kdo schovává ty půlroky. Už zase bylo SSSR. Už je mi i trapné asi po sedmé, nebo tak nějak, psát, že se jedná o sraz starých scifistických rarit. Mezi námi, už je mi skoro trapné psát, že už SSSR zase proběhlo. A tak budu raději psát o tom, že mám nové francouzské struny z USA.
Dny jsou tak nadité událostmi, že mi trvalo až do dneška, abych vzpomněl smrti Garyho Gygaxe. Možná jeho jméno slyšíte poprvé, ale pokud nepatříte ke starším generacím, můžete si být jisti, že vás tento člověk skutečně ovlivnil. Gary Gygax totiž vymyslel Dungeons and Dragons – Dračí doupě.
Stihl jsem dnes dojít do Rybynaruby, abych si poslechl ukázky z připravované sbírky Svatavy Antošové. Slyšel jsem něco už na Vltavě, kde před nějakým časem hovořila s Radimem Kopáčem. Tehdy mne naladila, abych vyrazil. Nelitoval jsem. Jako bonus byla Alexandra Berková a Martina Komárková.
Zařídil jsem si účet na jednom z takových těch sociálně proplétacích webů, kde se zkontaktujete se svými známými a kamarády a můžete s nimi vyvádět vylomeniny na internetu. Spousta zábavy a veselého pošťuchování, her, kvízů, soutěží a aplikací, u nichž přestanete tušit, co je normální.
Úterní Klub Julese Vernea se v zásadě velmi vydařil. Ondřej Neff se totiž chopil, podobně jako před několika málo lety František Novotný, role „převypravěče" a s Albatrosem připravuje přepsaných jedenáct (nebo dvanáct?) románů Julese Verna. Všechny, které ilustroval Zdeněk Burian.
Nedělám to moc často, abych komentoval dění přímo aktuálně (když nepočítám reportáže), ale čas od času se to tak semele, že si to člověk, ani Šumař, nemůže odpustit. Když vám navíc tři věci hnou žlučí, tak už se člověku i chce o nich napsat. Máme vítězný únor, Oscara pro Irglovou a výsledek komise na knihovnu.
Život na malém městě skýtá také kulturu. Je to sice kultura zcela v jiném tempu, než jakého se lze dobrat ve velkých centrech, ale i tak se tu čas od času něco děje. Pak jsou ovšem okamžiky, kdy se nic neděje, a v takovém případě přichází na řadu výhoda venkova – příroda. Když nic není, rodí se třeba ovce...
A je tu den po mém úniku před tramvají. Ruka bolí, zdá se být trochu natažená, ale jinak pohoda jazz a já se vrhám do nahrávacího studia, abych dotočil zbytek svých houslí do dalších skladeb cédéčka s víceméně meditační hudbou. V podstatě se čeká jen na mě, ostatní už dotočili.
Vrátil jsem se právě z koncertu na podporu Národní knihovny architekta Kaplického, a to na Letné a nikde jinde. Zda to bude co k čemu, lze jenom těžko říci, ale návštěva akce minimálně ukázala, že podpora knihovny nepřichází pouze z jedné sociální skupiny. Dokazovala to jak skladba publika, tak interpretů.
V pátek byl večer Wagonu. Než se pustím do nějakého podrobnějšího popisu, chtěl bych říct, že podnik Carpe diem skýtá takovou atmosféru, že toto čtení díky vnějším okolnostem považuji za nejkultivovanější minimálně za posledního půl roku. Atmosféra výborná, lidí plno, místa dost, kouř snesitelný.
Dnes se ozvu jen velmi krátce, neb byt je v troskách a já, i když píšu na počítači, jenž byl ukryt, cítím, jak mi pod prsty ulpívá mastnota sazného prachu stoletých zdí. Je to krušné, zvláště pro Chiméru, kterou se snažíme ochránit před otravou. Navíc bych vás chtěl informovat o pár věcech.
Dnešní blog má jednoduché téma, protože už je to zase rok od doby, kdy vyšla poslední Labyrint revue. Tenkrát to bylo s tématem Udělej si to sám. Kdo by byl řekl, že rok dělání bez cizí pomoci se prožene tak rychle a čtenáři se dočkají nového čísla, které je tentokráte věnováno autoportrétu.
S hlubokou lítostí musím tady na blogu oznámit, že před třemi dny (2.2.) odešla jedna z legend české fantastiky – Carola Biedermannová. Autorka a redaktorka, která stála na počátku 90. let u zrodu moderní české fantastiky, ale také feministka a v neposlední řadě členka Klubu Julese Verna odešla ve svých šedesáti letech.
Církve jsou v posledních dnech nějak populární v našich médiích. Dalo by se říci, že se vyhřívají na výsluní přízně novinářů, což se nestává tak často. Přitom to nejsou zprávy nijak stejnorodé, ba naopak, máme církve na měkko, po mlynářsku, na modro a na další a další způsoby, jak komu libo.
Čtu si tak v poslední době zprávy a zjišťuji, že ožehavá a žhavá témata nějak ztrácejí na bojovnosti. Mluvím konkrétně o klonování a o teleportování. Pojmy ze sci-fi, které dneska už ani žádné sci-fi nejsou. To první rozhodně ne, to už je totiž zcela reálné. Onehdá jsem poslouchal Vltavu...
Tak jsem zase v civilizaci. Nechtěl jsem ani říkat, kde jsem, protože jsem nevěděl sám dost dobře, co tím sleduji, ale myslím, že nakonec to za napsání na blog stojí.:) Byl jsem od 27. 12. až do 1. 1. na meditačním kurzu vipassany. Jedná se o buddhistickou meditační techniku skládající se ze dvou částí.
Přemýšlel jsem dlouze, o čem psát na První svátek vánoční a zda psát vůbec něco. Nakonec můj zrak ale včera padnul na televizní obrazovku, kde předváděli občana z Mutěnic, který si celý domeček rozsvítil po „emericku". Jal mne děs a hrůza, které však záhy přebila nutkavá potřeba zvracet.
Už jste taky tam, kde budete trávit i Štědrý den? Já jsem opět u rodičů. Vzhledem k tomu, že mě nechali spát do jedenácti, je mi jasné, že i k nám dorazily Vánoce. Včera to ale bylo jiné, zajímavé a zábavné. Mám tu jednoho známého, kterého jsem roky neviděl. Je to kumštýř a včera jsme se srazili.
Jsou v životě věci, kterým se vyhýbáte kvůli vlastní slabosti. Jsou takové věci, které vám činí takové potěšení, že jim propadnete, a proto je s nimi potřeba zacházet opatrně, jako se šafránem. Je to něco jako alkohol a Sam Elánius – mají pevný vztah. Tak pevný, že se k sobě už nikdy nemusí přiblížit.
Mám čas od času období, kdy mě všechno navádí jedním směrem, jako by to bylo předem dáno, že zrovna teď se mám zabývat právě tímto. Říkám si, že dokud to není horolezectví (trpím horskou nemocí a můžu maximálně na Sněžku), je to ale ještě v pořádku. Teď mám měsíc s třicetiletou válkou.
Další brněnský Fénixcon je šťastně za námi. Pořadatelé mají hned několik důvodů k radosti – přijeli prakticky všichni, kteří slíbili přijet, a návštěvníků tak bylo více než loni, hotel Slovan přežil návštěvu scifistů celkem bez újmy, ale hlavně, příští rok se Fénixcon stěhuje zpátky do přívětivých prostor Avanti.
Že jsem u rodičů na Moravě, to už jste pochopili. Myslím ale, že jsem se ještě nikdy nezmiňoval pořádně o tom, jak se zde mluví. Dokonce jsem na vysoké škole jednu seminární práci vypracoval o tomto regionu, o kterém, zřejmě jako o nesystémovém, zarytě mlčí i taková kapacita jako Bělič.
Již druhý večer Welesu v Praze se ve čtvrtek konal a opět měli na stránkách Obratníku, kavárny o literární, chybu v čase. Čtení bylo od 20 hodin a ne od 19, jak se ukázalo, ale tato varianta je lepší než minulá, kdy jsem přišel o hodinu později. Weles to ale nemá lehké, ba přímo naopak...
Navštívil jsem dnes opět po měsíci veřejné zasedání klubu Julese Verna, jehož jsem členem. Těšil jsem se na přednášku, dočkal jsem se Katovny sklepáckého kalibru. Přednášel Jiří Walker Procházka, i když přednášení je vzhledem k formě, kterou zvolil, poněkud nadnesené označení.
Čas křtů nastal. Kdo má rozum, snaží se to stihnout ještě před prosincem, protože to pak zase bude smršť, že nikdo nebude vědět, kde mu hlava stojí. Každý bude chtít urvat svoje místo pod stromkem a pokud možno i v nějakém médiu, aby se jejich kniha, CD, DVD pod stromek dostalo snadněji.
Probírám se zase jednou po čase Kunderovou Nesmrtelností a dostal jsem se k pasáži o tom, že nelze než být absolutně moderní. Zní to hezky. Být absolutně moderní. Jenže Nesmrtelnost je ještě z doby, kdy bylo lze být absolutně moderní. Jak jen může být člověk absolutně moderní ve věku subkultur?
Jak ten čas, prosím vás, může takhle letět? Když se nad tím zamyslím, nezbývá mi než říct, že to opravdu je celé nějaké takové zrychlené, přesně jak mi o tom vyprávěli rodiče, když jsem byl malý a školní rok trval století. Bylo SSSR. Koná se každého půl roku, ale je to vlastně jako každý týden.
Včerejší den mi uštědřil několik políčků, k nimž nebylo zapotřebí ničeho více než otevření novin. Zjistit, že prezident státu, v němž žiji, se mílovými kroky blíží k hranici psychopatie (a kdo ví, zda ji už nepřekročil), není zrovna příjemné. Ale co je to proti té další novině, kterou jsem se dočetl: Brumbál je gay!
Tak jsem vám dneska zažil několik rozčilení tak velkých, že se mi to už dlouho nestalo. Ani psát se o nich nedá, a tak jsem přemýšlel, že si zase rýpnu do naší Národní knihovny a do toho, co se kolem ní opět strhlo. Celkem zírám, jak Bém otočil, i na to stádo volů, které ví všechno nejlíp.
Už dlouho chci napsat příspěvek o tom, jak chodím do práce. Ne o tom kam a proč, ale kudy a jak. Je to totiž každý den taková malá odysea a já si ji více či méně užívám. Chodím sice skoro pokaždé pozdě, ale za všechno to, co je cestou k vidění, to asi stojí. A navíc mám pohyb na vzduchu. Jakémsi.
Včera jsem se stal útokem sabotáže, která měla za cíl zviditelnit jeden cizí blog. A světe div se, povedlo se to. Majitel/majitelka provedl/a velmi zajímavý tah. Napsala mystifikační příspěvek o několika nejnavštěvovanějších a nejvýraznějších blozích na bloguje. Věřte tomu, že to vyšlo na 100 %.
Jan Jandourek je nejen bývalý kněz, bývalý vysokoškolský pedagog, esejista, blogger a já nevím co všechno, on je i vydavatel. A v úterý křtil třetí knihu svého nakladatelství. Konkrétně se jednalo o docela zajímavou knihu. Poslední doposud nepublikovaný román spisovatele Jana Křesadla.
Abyste věděli, že na vás Šumař myslí, vybral jsem na dnešní večer hned dvě akce, na které se můžete dojít podívat. Osobně bych rád stihnul obě, ale vzhledem k tomu, že na jedné jsem hlavní medvěd, kterého budou ukazovat, na akci druhou se nedostanu. A přitom mě to hodně moc mrzí...
Po interních kanálech proběhla zpráva, že v úterý a ve středu se budou natáčet v Divadle v Dlouhé pro televizi Soudné sestry a že se tam fanoušci jako mají vypravit. Dokonce i jakési lístky po stovce se daly přes jednu větev fanklubu sehnat. To sice selhalo, ale i za plnou cenu to pořád stálo za to...
Zamyslel jsem se nad tím, jaké to bude, až budeme mít nad Prahou mrakodrapy. Vlastně nejde zřejmě o nic jiného než o vyplnění proroctví nebohé kněžny Libuše, jež jí do úst vložil kněz Kosmas. Budeme mít budovy, které se již téměř a skoro úplně budou dotýkati hvězd. Tfuj tajxl ale už.
Vypravil jsem se zase jednou za rodiči, abych jim udělal radost svojí přítomností a abych do Prahy zase přivezl nějaké víno. Ještě v autě jsem se dozvěděl, že v Dolních Kounicích v klášteře Rosa Coeli proběhne Mozartovo Requiem. Klášter nemá střechu a je neskutečně romantický...
Nedá mi to a ještě utrousím něco o zeměplošských známkách. Ono to totiž není jen tak, když lidé klidně utrácejí celkem vysoké sumy za něco, co vlastně nemá cenu. Tedy cenu to asi má, když už za to utrácejí, ale skutečné známky jsou zaručeny státem, že odpovídají svojí hodnotě, tady ručí jen Pratchett...
Václav Havel napsal novou hru Odcházení a Just o ní tvrdí, že je to jeden z nejlepších textů, které za posledních deset let četl. Má se jednat o learovsky laděný příběh krále, který zešílí po tom, co přijde o svoje království. Hru může uvést Národní divadlo, jde ale o to, zda nechají hrát hlavní roli Havlovu manželku.
Ten internet je stejně fantastická záležitost. Po dovolené jsem musel zaplnit informační vakuum ve svojí hlavě, a tak jsem zase začal sledovat internetová média. Je až neuvěřitelné, co vám pak všechno ulpí v hlavě. Jsou to informace, které většinou vůbec nepotřebujete, ale to je přece fuk!
Pátek byl den plný veselých událostí, které mne z části pobavily a z části udělaly radost. Půl dne jsem strávil na letišti, kde jsem byl na svatbě. Ano, zní to úchylně, ale je to tak. Nízkonákladová letecká společnost Easy Jet pořádala pro svoje zákazníky první svatbu na letišti v celé Evropě.
Jak jsem se vrátil z těch cest, stal jsem se poněkud všímavějším k tomu, co nám hrnou na reklamních plochách v Česku do hlavy. Během cesty z hranic s Německem na Moravu jsem potkal celkem čtyři neskonale idiotské billboardy pyšnící se patvarem složeným z češtiny a nesmyslné angličtiny.
Tak nevím, asi bych si měl najít čas a zase začít chodit do kina a vůbec začít sledovat věci. Teď teprve mi třeba došlo, že budu ve Skotsku v den, kdy se začne prodávat poslední (?) Potter. Ten otazník značí, že Rowlingová se nechala slyšet. Ano, nechala se slyšet, že nikdy nebude říkat nikdy.
Co dělat takhle ve svátek, když je hnusně, všichni kamarádi odjeli a vám vybouchl program? Nabízí se spousta možností. Třeba můžete dělat něco užitečného, protože třeba máte tolik práce jako já. Nebo právě proto můžete dělat něco, co není moc užitečné, ale baví vás to. Mám pro vás dva neužitečné tipy.
Když už jsem psal včera o tom, že jedu do Skotska, mohl bych také nastínit plány: Nemám žádné plány. Tedy co se cesty týče. Jinak plán mám – vydělat si na benzín právě tak, jak jsem si přivydělával loni v létě. Pravda, ve Skotsku nemají Karlův most, ale určitě se tam najde místo, kde se dá hrát...
Napadá mě už několik měsíců neustále dokola stejná myšlenka: Měla by se uspořádat soutěž o nejhorší popový text roku. Nebo aspoň o nejblbější. Seděl jsem teď nějakou dobu v práci s kolegyněmi, které poslouchaly radio City a já zjistil, odkud se berou všichni špatní poétové – opisují od popařů.
Dnešek se nesl ve znamení dvou událostí, které zejména v kombinaci nabízejí ještě bizarnější skrumáž zážitků, než by se dalo ještě ráno předpokládat. Navštívil jsem v Nové síni ve Voršilské Literární potraviny. Přišel jsem ale pozdě, protože jsem předtím byl u svojí daňové poradkyně. Hustý kombo!
Pětadvacátý Parcon byl v Nitře. Teda bol v Nitre. Nebudu se pouštět na tenký led slovenštiny a budu dál pokračovat česky. Je to dálka na to Slovensko, ale zase v Nitře přímo jsem ještě nebyl, tak jsem se celkem těšil, že obhlédnu i památky, které by mělo toto prastaré místo krom conu skrývat...
Letos je ten Parcon nějak sakra brzo. To bylo to první, co mě napadlo, když jsem zjistil, že se do Nitry, tedy do dalekého zahraničí, kde se letos tento nejstarší con pořádá, pojede už před koncem června. Ale stejně jedu. Jedu dnes v 11 hodin a jsem celý zvědavý, co si naši východní sousedé připraví...
Když jsem se dozvěděl, že dnes, tedy ve středu, dělá Ondřej Lipár státnice, proběhlo mi hlavou několik myšlenek. První pochopitelně byla, že jsem šťastný člověk, že už to mám z krku. Ta druhá se týkala toho, že by mi ho bylo líto, kdybych mu to vlastně nepřál. A pak je tu ještě myšlenka třetí...
O tom, že Aktuálně zrušilo kulturní rubriku a nahradilo ji Zambií jménem Showbizz jsem už na blogu psal. Že byl Showbizz maximální bězz jsem psal taky a podivoval jsem se nad tím, jak je možné, že to vůbec někdo může myslet vážně a ne jako hodně nepovedený vtip. Zdá se, že jsem nenadával sám.
Navštívil jsem dnes v divadle Blaník inscenaci Israela Horovitze – Příliš drahá Mathilda. Jedná se o představení tří herců – Jiřiny Jiráskové, Vladimíra Dlouhého a Veroniky Freimanové. Opět jsem se k tomu dostal jak slepý k houslím, ale opět se ukázalo, že takové akce jsou nejlepší...
Nakonec jsem podlehl a nevydržel u petanqueu (proboha, jak se to skloňuje?) a nechal jsem se doslova a do písmene navézt do poněkud aktivnějšího sportu. Spolubydlící si koupila kolečkové brusle, a tak se objevil člověk, se kterým bych mohl chodit trápit tělo, nakonec mě udyndala a já si je taky koupil.
Včera jsem psal o mladém křesťanském mystikovi, ale zmínil jsem též, že to ještě nebylo všechno. Po obskurním čtení jsem se rozhodl, že doprovodím kamarádku Terezu na večer časopisu Cinepur, který byl věnovaný, stejně jako aktuální číslo, pornografii. Řekl jsem si, že právě to mi zlepší náladu.
Možná to bude blížícím se úplňkem, ale den, který jsem prožil, byl sledem nejbizarnějších událostí posledního měsíce minimálně. Začalo to už v práci, ale vrchol následoval až pak. Nejprve jsem společně s malou jednotkou pronikl na čtení křesťanské mystické poezie, následoval porno-večer Cinepuru.
Byl jsem dneska kamarádce na promoci. Záležitost to byla náležitě obskurní nejen kvůli počasí, ale i proto, že to byla již její třetí promoce. Já už tu svou jedinou mám za sebou, a proto musím říct, že když jste tam už jednou stáli, je sledování té štrapáce najednou daleko zábavnější... Nevím proč, ale je.
Dvě témata, která na pohled nesouvisejí, ale opak je pravda! Pošta je zlotřilá instituce, která se mne snaží připravit o moje chvíle klidu. A úspěšně se jí to daří. Také je to instituce, která mi v poslední době dopravila už několik kilo poezie (aniž by o tom věděla, pochopitelně) a já ji odtud musel dostat.
Tak čtení Wagonu, říkáte? Inu dobrá, podělím se s vámi o pár svých postřehů, které mě během večera napadly, i o to, co se mi líbilo a co ne, a jaké to vůbec bylo. Je jaro, čas, který poezii svědčí i nesvědčí, protože čím dál víc lidí courá venku a na kus řeči vázané se nestaví. I přesto večer předčil moje očekávání...
Tak se mi ozval jakýsi Honza Kasík, o kterém se dá předpokládat, že tu má někde blog. Podstatnější ale je, že studuje na FSV a povolili mu tam bakalářku na téma českých blogů, konkrétně na server bloguje.cz. Dříve či později to muselo přijít, tak dneska na blogu posloužíme společně vědě.
Přiznejme si, že nebýt českého bulváru a ochoty lidí stále znovu číst nechutné podrobnosti, odešel by Karel Svoboda, kdysi velmi talentovaný, později velmi produktivní hudební řemeslník, s daleko větší úctou. Ale to by Češi nebyli Čechy, aby nešťourali pořád dokola do toho, s kým spala nebo nespala jeho žena.
Svět knihy sice ještě trvá, ale pro mě už skončil. Nebyl sice psychicky tak vyčerpávající jako poslední čtyři roky, kdy jsem se do toho učil na státnice (neptejte se, proč čtyři roky), ale zato s nemocí, která mi mnoho pohody nepřidala. Možná i větší klid pomohl k tomu, že letošní Akademie SF, F a H už byla skoro bezva.
Dnešek byl vyloženě pozitivní v tom, že teď, v noci, už je mi daleko líp a potím se daleko méně než přes den. Za středobody dne bych pokládal návštěvu lékaře spojenou s účastí na panelové diskusi na Světě knihy, kde jsem byl jediný Čech a jediný malá ryba. Nejpodivnější jsem ale rozhodně nebyl.
Tak první máj, říkáte? No to vám bylo. Jako už bývá u Šumaře v posledních letech zvykem, trávil jsem ho na kopci Petříně, i když loni jsem se vyškrábal až na vršek a letos mi stačil jen první tábor, který najdete u sochy Máchy. Tam se děly věci. Ostatně myslím, že nadpis dostatečně říká všechno.
Dnes to budou jen takové střípky, útržky, které jsem stihl pochytit a udržel jsem je tak dlouho, že je budu moci prodat aspoň na blogu.:) Nevím jak vy, ale já jsem v současné době v takovém kolotoči, že si pomalu nepamatuji ani jak se jmenuji, natož abych zvládl třeba přečíst celou knihu...
Tak jsem se vrátil ze čtvrtého ročníku festivalu La Fiesta, který je, kdo by to byl řekl, zaměřený na latinskou Ameriku. Čekal jsem, že to rozvířím ve žhavých rytmech, dokonce jsem si na to byl koupit černou košili, abych zapadl a nemusel se za sebe stydět, ale nakonec tam ani nebylo kde tancovat.
Tak mi něco včera říkalo, že bych měl jít spát dřív než před půl třetí, ale nějak se to nevyvedlo, protože když si člověk flámuje s Vlámy, musí pak dohánět nějaké resty a když mu navíc ke všemu ještě přijde balík plný knih, nezbude nic jiného než smutný zběžný pohled do jejich stránek...
Dnešní příspěvek na blog nebude veselý a proti včerejšímu slibu tak nějak zůstaneme u poezie. O tom, že zemřel Egon Bondy, jsem ani nechtěl psát, nechal bych to povolanějším, ale smrtka byla nějaká nenažraná a Egon jí tento týden nestačil. Hned krátce po něm odešli na věčnost další dva spisovatelé.
Tak jaro už je asi zase tady (originální, s tímhle blogem to jde vážně z kopce). A s jarem i divné nálady. Přímo by se dalo říci, že s jarem na mě leze Holan. Už v tom zase ležím a mezi hromadou práce si najdu vždy pár minut na pár básní od velkého Vladimíra. Už jsem zase skoro přečetl Bolest a Bez názvu.
Středeční odpoledne jsem měl jasný plán – být doma a pracovat nebo tak něco. Šumař míní, osud mění, a tak jsem byl kulturnější, než jsem byl za poslední týden dohromady. V práci na mě čekala pozvánka na výstavu fotek Wenderse na Hlavním nádraží a pak jsem šel za Lipára na představení Buchet a loutek.
Dnes jsem vůbec nemusel přemýšlet, o čem budu psát. Stačilo mi ráno kliknout na Aktuálně.cz a bylo jasné, že post je na světě. Došlo tam k něčemu, o čem jsem sice slyšel, takže jsem nebyl v šoku, ale stejně mě to překvapilo. Aktuálně prostě vyplo sekci kultura. Nejdříve básně, teď všechno!
Tak nám skončil LARP. Pokud byste ještě náhodou nevěděli, oč se jedná, tak o Live Action Role Playing. Pokud se nechytáte ani teď, tak nejsnáze by se to asi dalo popsat jako takové lepší Dračí doupě hrané v reálu po celé Praze a někdy i mimo ni. Šumař se zúčastnil a slavně v LARPu zemřel. Halelujá!
Čtení Wagonu se vyvedlo, dá se říci. Lidé si dokonce neměli kam sednout, a to i v prostoru větším, než je Literární kavárna v Týnské. To bylo dobré, i když ti, které člověk asi nejvíc čekal, se pochopitelně neobjevili, ale to je prostě života běh a nemá cenu si stěžovat, když poezie byla zajímavá i jímavá.
Psal jsem, že včerejšek byl akční za dva dny. A byl. Oni se totiž křtili Chalupáři. Natočeno to sice bylo v roce 1975, ale DVD vydali až letos. Podobně jako Arabelu to všechno pročistili a na výsledek se dá koukat. Ale to zásadní se týká mojí nové digi zrcadlovky, se kterou jsem šel fotit. To bylo zase fiasko!:)
Víkend byl opravdu náročný a kromě návštěvy rodičů jsem stihnul i letošní Eroticon v Jet clubu na Žižkově, který byl sice malý a drobně přeplněný, ale zase jste nemuseli nic a nikoho hledat, protože všichni byli hezky na jedné hromadě ve sklepě, kam na ně pořadatelé kydali, jako hnůj na žampiony, program.:)
Sobota byla opravdu a skutečně náročná a já skoro ani nemám sílu o tom všem napsat. Osnova – Ezoterika (veselý veletrh) – Ensemble Opera Diversa z Brna v Kolowratu – Ezoterika s koncertem. Zábava veliká a ač se žádný duchovní růst nekonal, vážně jsem si to užil a potkal spoustu známých.
:: celý příspěvek
Nějak se nám zase roztrhl pytel se zajímavými křty, tak se o pár z nich zmíním. Výjimečně si, já pacifista, dovolím přinést potěšující zprávu pro milovníky zbraní, též se dozvíte (pokud to ještě nevíte) o miliontém výlisku Cimrmanových her a na závěr ještě přidám pozvánku na křest Jenny Nowak a její knihy.
Sraz Starých Scifistikých Rarit se koná každý rok v týdnu, kdy je MDŽ. Tedy kdy bylo. Letos SSSR vyšlo opravdu pěkně, protože je nejen den před MDŽ, ale také ve výročí narození TGM. S určitostí si výročí všiml Radiožurnál, o ostatních netuším, ale není to nic divného dneska. Ale k těm raritám...
Když si před rokem média všimla, že se soutěže o novou knihovnu na Letenské pláni uchází také slavný architekt českého původu Jan Kaplický, cítili všichni, že kdyby zakázku opravdu získal, bylo by to „něco“. Získal ji, padl jsem na zadek. A Čecháčci už opět ukazují svoje Čecháčkovství, podle včerejšího vzorku.
Páteční večer byl, jak jsem již předeslal, ve znamení Wagonu a jeho literárního čtení. Časopis funguje již čtvrtým rokem a za tu dobu se zvládl jakž takž etablovat a najednou i jména, která se objevují na čtení jsou zajímavější a zajímavější. Třeba takový Michal Šanda... Hvězdou večera ale byla rozhodně Viola Fischerová.
Dneska to po dlouhé době vezmeme pozvánkově, protože se jedná o akci mého také domovského serveru a byla by ostuda, kdybych neupozornil, že se toto děje. Nebudu vás napínat, literární almanach Wagon má další čtení, na kterém bude hlavní hvězdou Viola Fischerová. Bude to stát za to.
Všimli jste si už té sílící reklamní kampaně s blížícími se zkouškami na střední školy? Já jsem z toho docela jelen, ale chápu, že když je jen jeden termín přijímaček, tak musí zvláště drahé soukromé školy dělat, co je v jejich silách, aby nalákaly studenty. Ale kam tohle povede? Kde se to asi zastaví? U války o študáka?
Kdo by to byl řekl, že už je to rok! Ani nevím, jak se to stalo, ale v úterý už se zase křtilo nové číslo revue Labyrint. Jeden by si řekl, no bóže, každou chvíli je tu nové číslo něčeho. Jenže každý alespoň trochu vzdělaný blogger ví, že revue Labyrint má jedno nové číslo na každý nový rok! Páni, to to uteklo!
Shodou okolností jsem byl pověřen, abych napsal článek o tom, jak se rodí virtuos. Tedy konkrétně o tom, co stojí housle a jaké housle jsou potřeba a kde je shánět. Zamyslel jsem se a zavzpomínal na peripetii hledání houslí pro mě. Když jsem článek dopsal, zjistil jsem, že je škoda nedat ho na blog, tak mě rozněžnil.
Někdy se divím sám sobě, jak jsem ochotně svolný ničit svoje krásné mladé tělo (no jo, už to není, co to bejvalo). Tak třeba ty prokleté audio knihy. Měl jsem jich pár, znal jsem je nazpaměť a zaručeně jsem u nich usnul. Ale dostal jsem se ke zdroji a to mě zničilo. I já jsem podlehl tajemství knihovny opatství...
Dnešek byl přímo nabitý událostmi. Ušetřím vás toho, že jsem si prožil příšernou kofeinovou kocovinu (už nikdy tolik pepsi dohromady s oolongem), ale vydám se přímo k centrálnímu zážitku čtvrtka. Nebudu vás napínat, je to křest docela očekávané antologie Divokého vína z let 1964-2007. Vypadá dobře.
Jsou večery, na které člověk vzpomíná ještě dlouho poté, co je prožil. Pak jsou večery, na které by nejraději zapomněl ještě před jejich skončením. Bohužel jsem se dnes shodou okolností ocitl na jednom z nich. Já jsem se těšil na blues a existenciální krizi a namísto toho jsem dostal zelené folkaře a kamarády...
Dostal se mi do rukou Velký lexikon společenského chování od nakladatelství Grada. Vyšel letos, takže je ještě teplý. Nebo raděj horký. A jeho obsah je podobně žhavý. Jarkovský by asi valil bulvy, co už se dneska všechno smí. Jeden z autorů je navíc šovinista, takže je to docela zajímavé čtení kupodivu pro každého.
Tak dnes jen krátce o kalamitě a o všem, co ji neustálo. Ano, narážím na jedno z nejkratších působení nějakého ministra kultury v dějinách – tedy na odstoupení režisérky Heleny Třeštíkové, která jím „vyhrožovala“ již minulý týden. Právě proto zůstane jednou z nejoblíbenějších ministryní kultury vůbec.
Navštívil jsem zase jednou veřejnou schůzi Klubu Julese Verna a zase jsem jednou udělal dobře. Slovo držel po celou dobu starý scifista a bývalý velvyslanec České republiky pro několik afrických zemí se sídlem v Zimbabwe. To, co jsem se tam všechno dozvěděl, je nereprodukovatelné, ale aspoň neškodné věci...
Úterý bylo, ač bych to sám do sebe neřekl, hned po pondělku zase plné kultury. Jeden by si skoro mohl být protivný, kdyby to naštěstí nebyla kultura překousnutelná. Jedno byla vyloženě „masovka“, která se týká skoro všech čtenářů tohoto blogu a druhá se hodila do mojí nálady tak, že jsem šel raději dřív domů.
Že bude pondělí až tolik kulturní, to jsem vůbec netušil. A že bude plné Holana, to jsem tušil ještě méně. Někdy to tak vyjde a den je monotematický. A někdy to dokonce vyjde tak, že je monotematický a vám to ani trochu nevadí. Nechte se mnou pozvat na divadelní představení Svést svatého Vladimíra!
Že bych si udělal blogové prázdniny? Ono vymyslet každý den něco je v okurkové sezoně docela problém.:) Na druhou stranu jsou tu noví bloggeři, kteří to můžou, plni depresivního elánu, vzít na chvíli za mě... Udělejme jim trochu reklamy. Pokud je ještě neznáte, měli byste na ně kliknout.
Stávková pohotovost v Národním divadle. A kdo by to byl řekl takhle před Silvestrem? A kdo by řekl, že to budou činoherci (ten by se moc nemýlil), a kdo by řekl, že dva dny před zahájením výběrového řízení? To je na celé události asi to nejpikantnější a je jen pár možných důvody, proč to tak je.
Tak hlásím, že jsem se vrátil z Moravy a tedy mám po svátcích. Je to lepší než mít před svátky, protože ten blbinec už mi lezl na kebuli. Přemýšlel jsem o nějakém konkrétním šťouchu do toho, co nabídly na Vánoce naše televize, ale bylo by to asi zbytečné plýtvání časem. Je to pořád stejné.
Bylo na čase zase jednou vydělat nějaké peníze, tak jsem vyrazil na křest knihy Anděl s ďáblem v těle aneb Velká dámská koalice. Akce se pochopitelně účastnily i celer briti, takže jsem některé z nich i vyfotil. Foťák jsem nechal v práci, takže vám bude muset stačit můj bezkonkurenční slovní průjem!
Byl jsem dnes hrát k aramejskému otčenáši. Akci pořádala Lída Chrášťanská v jedné tělocvičně hned u Vyšehradu a já se docela těšil. Šumař ve své prapodstatě, s houslemi v kruhu lidí a navíc text, který má co říci a dát i po tolika tisících letech. Spirituálno? Tak trochu, ale ne zas tak moc, nebojte se.
Slavná hrdinka knih Astrid Lindgrenové už nemá tatínka černošským králem. Tatínek je teď už pouze králem jižního ostrova. Politická korektnost. Sousloví, které v Česku domácní v poslední době docela rychle, ale stále ještě nenabývá takových obludných rozměrů jako v Americe a dalších zemích, které jsou proti té naší o dost „dál“.
Začátek prosince znamená už léta pro několik stovek lidí návštěvu Brna. Dobře. Na začátku prosince jezdí do Brna desetitisíce lidí, ale jen pár stovek z nich jezdí na Fénixcon (před lety to byl Dracon). Scifisti z obou republik a sem tam i pár cizinců se sjedou, aby si popřáli klidné svátky a hezký nový rok.
Určitě jste si všimli toho, že Sumář má jinou grafiku. Celou zimní, s umným obrázkem a v barvách ladících spolu navzájem tak, aby neurazily ani náročné oko čtenářů hledajících na internetu nejen zábavu, ale i poučení. Pokud vás zajímá, kdo že je onen šikovný umělec, jenž vyvedl celé svěží dílko, čtěte dál.
Jistě. Kýč je denní součást naších životů, máme ho, kde si vzpomeneme, média ho do nás hrnou pod tlakem, takže se mu nedá vyhnout. Nemám televizi a hned jsem šťastnější, ale stejně o kýč zakopávám docela často. Obvykle je u mě na blogu řeč o kýči literárním, ale nedá mi to a dnes zalkám na hrobě Evy Urbanové. Koupím jí i růži.
:: celý příspěvekCenu Chalupeckého, tzv. Chalupáře, jak se tak familiérně říká mezi nimi kumštýři, letos vyhrála jediná kandidátka, která se o ni ucházela. Loni ji vyhrála také žena a také s jakousi projektovou performancí. Proč ne. Jenže když jsem si přečetl, s čímže to Barbora Klímová vyhrála, byl jsem konsternován.
:: celý příspěvekPříspěvek na dnešek se mi nějak opozdil, protože jsem skutečně nečekal, že z oslavy patnáctých narozenin nakladatelství Triton se dostavím o půl druhé ráno, kdy už tak nějak nebylo moc síly na to něco psát. Ještě tak upadnout do postele, ale psát? Zkrátka se to povedlo a přišli moc fajn lidé, které jsem nějaký čas neviděl.
:: celý příspěvekUž dlouho jsem nedělal žádný kulturně informační článek, abyste měli kam vyrazit. Takže to napravím, protože kultury není nikdy dost, a když už hniju doma já, nemusíte tvrdnout u počítačů i vy, ostatní! Pohyb je zdravý! Jděte na ty akce klidně pěšky, ještě není zima a určitě vás to nadchne. Já se také jal křísit pražského chodce a jde mi to k duhu!
:: celý příspěvekDlouho jsem přemýšlel, zda to zveřejnit či ne. Ale nakonec jsem se rozhodl, že by to mělo spatřit světlo světa. Vrhl jsem se na novou uměleckou dráhu, poezie a hudba již jsou mi málo a rozhodl jsem se vstoupit i na pole výtvarné. A rovnou se vrhnu na něco experimentálního! Představím vám vývojovou malbu! To jste ještě neviděli!
:: celý příspěvekKřest dvoudílného vydání encyklopedie Universum byl jako tradičně všechny křty od nakladatelství Euromedia ve velkém stylu. Nakladatelství, které žije z organizace, ze které se nedá vystoupit, pokud do ní vstoupíte (ano, myslím sektu Knižní klub), mělo opět tiskovou konferenci s recepcí v sále Národního muzea. Kmotr byl také velmi, ale velmi TOP, samotný prezident České republiky. Ať žije bulvár!!! :)
:: celý příspěvekKdybych měl popisovat, co jsem dneska dělal, musel bych napsat, že jsem byl na projekci, následně na tiskovce, pak v nové práci, pak ve staré práci, doma a zase v práci, na křtu dvou knih, zakecaný s kamarády a zase v práci. To by mi ale nezbyl žádný čas na blog, tak to nenapíšu a napíšu něco sem.
:: celý příspěvekShodou nejrůznějších okolností jsem se dnes dostal na festival Miluj svůj život, který se zabýval ezoterikou. Nebyl jsem tam (naštěstí, nebo naneštěstí) příliš dlouho, ale i tak to ve mně zanechalo docela silný zážitek. Jako jednotlivci byli ti lidé zcela jistě fajn, ale dohromady působili jako veletrh s duchovnem, taková jakási továrna na absolutno... A to bylo poněkud podivné.
:: celý příspěvekDnešek byl zase takový rozlítaný, ale uklidnil jsem ho nakonec. Vyrazil jsem na vernisáž výstavy Alois Nebel – Můj život, která je součástí Komiks festu a oslav vydání souborné knihy, která obsahuje všechny tři části grafického románu Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99. Co najdete na výstavě a v knize?
:: celý příspěvekDneska to vezmu trochu kolážově, tedy i z nedělního čajového obřadu v Husově i z pondělního čtení serveru Totem v Řetězové ulici. Akce od sebe vzdálené doslova a do písmene co by kamenem dohodil, určitě se mi podaří najít nějaké společné body, jako například že v obou případech šlo o poezii, jen v jiné formě... A nebo prostě raději napíšu, jak tam bylo, ne?
:: celý příspěvekMám pro vás tip! Dneska sice někde v Chorvatsku odevzdávám jachtu a akci už nestihnu, ale vy byste deset let trvání partnerského vztahu měst Praha a Kjóto oslavit mohli. Program je více než zajímavý a čajový obřad byste si neměli nechat ujít. A určitě přidají i nějakou další pochutinu... Já vám závidím! Já mám na moři určitě hlad a žiju jen o sucharech a dávkách vody!
:: celý příspěvekTak jsem vyzkušal to Pendolino. Nasedl jsem do te supravy v Praze v 7:56 na Holešovicách, bych byl rychléši než drak a dojel před jedenactu do Ostravy, bo jinak už dnes jezdi jen šneci. Se mnu tam jel aji cely Kryštof a banda novinařu. S tymi prvnimi jsme si měli všici povidat a lamat z nich rozumy o tem jejich novem Rubikonu, ktery ma byt dobry jak cyp, ale eště ho skoro nikdo neslyšel. A dost. Prostě to bude o cestě tam a zase zpátky.
:: celý příspěvekZítra máme svátek. Děti ve školách mají volno. Přitom byste se divili, kolik dětí vůbec netuší, proč vlastně nemusí do školy. Ono je to v podstatě ani nezajímá, hlavně že nemusí do školy. Ale není trochu divné, že jsou vám z celé třídy dětí (někdy i libovolného věku) schopna říct sotva třetina, co že je to za svátek? Tady to začíná a u voleb to končí. Tedy nekončí. K nim se přece nechodí...
:: celý příspěvekV úterý po páté hodině byl Daniel Dvořák, tehdy ještě ředitel ND, pozván na ministerstvo kultury. Tam mu bylo předáno z rukou úředníků odvolání s dopisem nového ministra kultury Martina Štěpánka. V něm nalezl okamžité odvolání. Tedy vyhazov na hodinu. A přitom ještě před týdnem Štěpánek vzkazoval, že vše je v pořádku. Proč ta změna? Populismus?
:: celý příspěvekPředstavte si, že žil a byl jeden redaktor, který měl vymyslet soutěž pro čtenáře časopisu, ve kterém pracoval. Nedávno slavil úspěchy s testem týkajícím se gramatiky, proto nelenil a jal se vymýšlet další test. Potud vše v pořádku, ale ono se to špatně zadává test, když později zjistíte, že odpověď není ani zdaleka tak jednoduchá, jak jste si mysleli. Dotyčný redaktor si děsivě naběhl a nás pobaví. Kdo z vás umí vyskloňovat jméno Noe?!
:: celý příspěvekTrvalo to, ale je to tady. Nový ministr odvolal ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka. Ta jarní kontrola mu konečně srazila vaz, i když ty peníze, které si tak poctivě nahrabal, mu zřejmě už nikdo nevezme. Bohužel když je někdo šikovný a umí v divadle zaměstnat sám sebe a přihrát si milionové zakázky, naroste mu hřebínek natolik, aby odvolání nepřijal a oháněl se ještě veselými větami, tu budu citovat.
:: celý příspěvekNakonec Ovínění proběhli, i když o člověku, který pracuje v té kavárně, kde jsme měli být, a není schopen zavolat pořadatelům, že pan majitel si akci toho dne nepřeje, se nedá říct nic dobrého. O tom, že v kavárně být čtení nemůže, jsme se dozvěděli asi tři hodiny předtím, než to všechno mělo vypuknout. Ale nakonec to dobře (docela) dopadlo.
:: celý příspěvekTakže tu máme jedno on-line zpravodajství z neratovického Parconu. Akce včera úspěšně začala, v sedm hodin proběhlo zahájení. To nestihl Ir D. Lally, kterému ztratili všechna zavazadla, která hledal na letišti dobré tři a půl hodiny. Bezvýsledně. Nakonec se na con dostával s obtížemi, svita to po třech hodinách vzdala a jela bez něj.
:: celý příspěvekPoslední PR před dnešní akci! Scifisti jsou sice smečka podvínů, ale narozdíl od ostatních poloundergroundových komunit jsou docela slušně organizovaní. Každý rok se několikrát setkávají, aby si navzájem sdělili, co že se stalo na písečku sci-fi. Právě tento víkend proběhne jejich nejvýznamější setkání. K tomu je k dispozici 50 volných míst v penzionech, která je třeba zaplnit – vámi!
Tak mi zase jeden došel. Nebylo to ani tak zlé, stačí prý poslat jej dalším sedmi lidem, kteří budou mít do sedmi minut štěstí. To docela jde, ne? Měl jsem obrovskou radost, že moje láska si do dvaceti čtyř hodin uvědomí, že mě miluje, a tak jsem dopis hodil rovnou do koše.
:: celý příspěvekTak dnes mohu začít zcela klasicky a napsat: Právě jsem se vrátil z Hradu. Konkrétně z Othella na Shakespearovských slavnostech. Byl jsem tam zcela neplánovaně, prostě si na mě vzpomněla jedna krásná kamarádka. Takové pozvání se neodmítá, zvlášť když ohlasy byly příznivé. A já si rád udělám vlastní obrázek.
:: celý příspěvekTak jsem si skáknul dneska do kina na Auta. Pixar mám rád, Baldýnský to pochválil, nebylo co řešit. Předesílám, že nejlepší byl Macháček. Je to poněkud podivné u amerického animáku, ale je to prostě tak. Dabing se totiž povedl, uvolily se k němu samé české herecké hvězdy, takže je i co poslouchat. Ale že bych to sám nějak chválil, to nemohu říct.
:: celý příspěvekTak jsem se dočetl, že Piráti z Karibiku vydělali skoro miliardu. Protože se na ně bojím po všech varováních jít, napíšu vám raději, co si vymyslel Martin Dejdar. No dobře, není to bůhvíjaké téma, ale pořád je ještě okurková sezona a já byl dneska na té tiskovce, tak to musím nějak využít. Zkusím být vtipný.:)
:: celý příspěvekTento se jmenuje World Trade Center a přibližuje atmosféru v policejních a hasičských jednotkách těsně po atentátech. Hlavně má ale ukázat, kdo jsou ti zlí a kdo zase ti hodní hoši. Říká to bohužel tak explicitně, až se na to skoro nedá koukat. Srdíčko, dušička a citečky. To je přesně to, čeho je tento nový zázrak hollywoodské kinematografie plný. Já vám nevím, ale zkrátka nevím.
:: celý příspěvekByl jsem na Miami Vice. Čekal jsem všechno, jen ne to, že mě to bude takhle bavit. Pravda, miluji popkulturu, ale stejně mě to dostalo. Naštěstí přímo přede mnou seděla paní, která se smála na úplně stejných místech jako já (jinak jsme se v sále smáli sami), tak jsem si nepřipadal tak zvrhle. Ale vážně, smekám před Mannem, dostal z toho, co šlo. Přečtěte si recenzi, snad vás přesvědčím, abyste zašli do kina.
:: celý příspěvekTak jsem viděl Wallace a Gromita a jejich prokletí králíkodlaka. Chystal jsem se na ten film docela dlouhou dobu, ze všech stran mi byl chválen, pomalu jsem se začínal bát, že to tak dobré být ani nemůže, že ani britský humor nemůže všechno zvládnout tak skvěle, zkrátka snažil jsem se nepodlehnout vší té chvále, kterou jsem na králíkodlaka slyšel.
:: celý příspěvekDneska se objevila zpráva, že Michael Jackson se stal obětí podvodu vlastních makléřů a poradců, kteří jej v podstatě přivedli na buben. Koho to zajímá? Docela dost lidí kupodivu. Přece jenom se jedná o člověka, který udával rytmus i melodii skrz celá osmdesátá léta a co říct měl i v první polovině let devadesátých. K tomu Šumař pro vás má odvážné přirovnání.
Dovolím si při pondělku přetisknout jedno PR, bude Parcon, na kterém se s vámi všemi rád uvidím. Vypadá to zase všelijak, pořadatelům se stalo to samé co v roce 2004 v Brandýse: zrušili jim původně domlouvané prostory někde úplně jinde. Ale což, není snad Spolana to nejlepší místo, kde konat scifistický con? Já se docela těším.
:: celý příspěvekNení to špatné, čekal jsem to o dost horší. I tak je v tom amerického patriotismu plné pytle, ale na duhou stranu se konkrétně při tomto tématu zřejmě není čemu divit. Nejvíc mi asi vadila blikavá kamera, která byla tak bolestně autentická, že mě z toho bolí hlava ještě teď. Ale co už. Přečtěte si recenzi dnešního premiérového snímku.
:: celý příspěvekZdá se, že s hraním všeho druhu na Karlově mostě po desáté večer je šlus. Nevím, co se stalo a kdo to spískal, ale rozhodně by to stálo za vyšetření, protože po desáté se most stal dějištěm mnoha malých scén, které nabízely turistům a procházejícím roztodivné, místy i umělecké zážitky.
:: celý příspěvekZhruba před půl rokem, v té třeskuté zimě se hodně umíralo. Odešlo několik spisovatelů, kteří stáli za čtení. Že by vedra, která uhodila, měla na svědomí to, že v posledním týdnu zemřeli další dva literáti, o nichž se na blogu nemohu nezmínit. Jsou sice ze zcela odlišných literárních sfér, ale škoda je obou.
:: celý příspěvekKonečně jsem si našel čas a pustil si na dobrou noc Slámovo Štěstí. Co vám mám povídat? Ten film přece získal řadu ocenění, nikdo si nedovolí pohanět jej, všichni jsou z něj odvázaní. Já si ale myslím, že je to jen další český film o současnosti. Není špatný, ale rozhodně na mě nepůsobil až tak moc výjimečně.
:: celý příspěvekVčerejší plán byl uskutečněn a skutečně jsme se sešli na Kampě, abych mohl za úplňku přečíst Noc s Hamletem (aneb dávejte si pozor na to, co řeknete opilí). Naštěstí zůstala zachována spontaneita, i když ne všichni, kteří slíbili účast, seděli nakonec na trávníku. Jen ty mušky byly poněkud otravné. Ale jinak…
:: celý příspěvekTak se to ututlat nepodařilo, Darth Zira pomohla udělat Fandomu další ostudu. Ještě pořád jde o diskusi k předávání cen Akademie SF, F a H. Nevkusně oblékaná rachomejtle se na Neviditelném psu pustila do oblečení letošní moderátorky Evy Aichmajerové. Organizátoři se to před ní sice snažili ututlat, ale Eva rozhodně není blbá, jak si spousta lidí myslí...
:: celý příspěvekDnešní příspěvek je jaksi neplánovaný a vzniknul shodou náhod. Původně jsem měl mít rande vous s krásnou Španělkou Laurou, ale tu odradila bouřka. Zvítězila proto touha po socializaci a vypití nějakého toho piva, což jsem se nakonec rozhodl podniknout s kamarádem Radkem. Skončili jsme na Újezdu v hospodě, kde mimo nás bojoval rezavou vodou za dekomunizaci i senátor Schwarzenberg.
:: celý příspěvekIva Klestilová zaujala politickou trilogií o Standově problému, kamaráthovi a vůbec glosami z politické kultury národa. V sobotu na pódium Boudy vrhla svou novou věc ryze o dnešku, jak by řekl Jan Werich. Je to tak o dnešku, že nebude víc jak cca deset repríz, takže pokud to chcete vidět, hoďte zadkem, aby vám náhodou neujela tramvaj...
:: celý příspěvekRozhodl jsem se dohnat filmový deficit způsobený vším tím stresem za posledních pár týdnů před zkouškou a předcházející prací. Zkrátka a dobře mám co dohánět. Začít jsem chtěl Johny Deppem a Libertinem, ale protože jsem zjistil, že moje kopie je s ruským simultánním dabingem, podíval jsem se raději na Tristana a Isoldu.
:: celý příspěvekChtěl jsem dnes psát zanícený příspěvek o nešvaru nedělání mezer za čárkami a tečkami, o módě přišedší s mobilními telefony. O tom, jak je to strašné. Pak mi napsali z Primy a zase se jednou ukázalo, jak reality show ovlivňují chování jedinců. Dostanete zase plnou porci popkultury. Ubohé mezery bledé, mediálně nezajímavé.
:: celý příspěvekTakže jsem splnil svou občanskou povinnost a odjel domů k volbám. Volit by se mělo, k tomu tu bude ta svatba, jsou tu koťata a rodiče mají radost, že jsem graduovaný. Takže nastala taková konstelace, že nebylo vyhnutí a já mohl vyrazit hodit svůj lístek do urny. Kdybych tak měl lepší pocit z toho, co jsem tam hodil. Jenže…
:: celý příspěvekČeská literatura přišla o jednu ze svých největších současných osobností. Ve věku devadesáti čtyř let zemřel spisovatel Viktor Fischl, jeden z posledních lidí, kteří byli svědky česko-židovsko-německých vztahů před druhou světovou válkou. Zkrátka odešel další ze staré gardy. Tu novou bohužel není nikde vidět.
:: celý příspěvekPrávě jsem se vrátil ze čtení antologie erotických veršů, které ve své poetické řadě vydalo nakladatelství Straky na vrbě. O sexu jsem psal už včera, takže dnes bych neměl být monotematický. A shodou okolností ani nebudu. Nebude to totiž potřeba. Ono totiž o erotiku šlo až v té poslední řadě.
:: celý příspěvekNový Viewegh cloumá českou kulturní scénou. Vzhledem k tomu, jak každý říká, že je mu Michal ukradený, je to docela veselé. Nemám moc času monitorovat všechny posupné reakce, které jeho deníček (i Michal je náš kolega, jen trapně papírový) vyvolal, ale dělají to za mě jiní a některé jsou opravdu zábavné…
:: celý příspěvekTak jsem dnes zjistil, že výstava vín a destilátů je už dnes. To mě docela překvapilo, ale naštěstí lístek jsem také sehnal právě dnes. Nic nebránilo tomu vyrazit na ochutnávku toho nejlepšího, k čemu se obyčejný smrtelník za celý rok dostane. Máte šanci ještě dnes a já vám dám návod, jak na to!:)
:: celý příspěvekTak bych se vás chtěl zeptat na poslední zákonové zamítnutí našeho prezidenta. Kultury se to týká až nehorázně, filmaři asi prskají, možná nejen oni, ale já se nějak nemůžu ubránit pocitu, že je to správný krok. Zejména mě zaujaly argumenty o tom, že jiná odvětví kultury také nikdo nepodporuje...
:: celý příspěvekDnešní den se krom Akademie SF, F a H a čtení Wagonu vyznačoval především zábavnými historkami s auty „slavných“, které stojí za vyprávění. A pochopitelně mezi motoristickými historkami najdete i krátký report z obou již zmíněných akcí.
:: celý příspěvekAbych nezapomněl, už dnes začíná opět Svět knihy! Kdo by to byl řekl, že rok uteče tak rychle a všechny knihomoly i další různé a jiné knižní devianty čeká jejich svátek z nejmilejších. Program je jako vždy bohatý, ale Šumaře nejvíc zajímají dva...
:: celý příspěvekEroticon letos přilákal asi jen polovinu lidí co loni, i když jsem měl pocit, že přednášky byly o poznání kvalitnější než minulý rok. Nedá se nic dělat, třeba se dostáváme do doby, kdy se nás erotika přestává týkat. Haha.
:: celý příspěvekKonečně jsem viděl Zlomené květiny. Dovolím si jen pár poznámek, které jsem si v duchu udělal. Udělám si je na monitor, takže rozhodně nečekejte ucelenou komplexní recenzi. Tohle je blog, víme?:)
:: celý příspěvekDnešek vyšel na pozvánky, kupodivu se obě týkají sexu a erotiky (někdy se to tak hezky všechno najednou sejde). Za prvé vás pozvu na jednu speciální akci, která se zatím vždy povedla a nevidím důvod, proč by tomu mělo být letos jinak, za druhé už i ČTK psala o jedné hře, tak vás s ní také seznámím.
:: celý příspěvekTak jsem viděl Vendetu. A nebylo to špatné pokoukání, Moore byl podle mě mile překvapen, když to viděl, ale kdo ví, co se velkému mystikovi honí hlavou.:) Já se dobře bavil, změny mě neurážely, jen ten prokletý konec. Finále je stejně mizerné jako v Matrixu.
:: celý příspěvekAktualizoval jsem, ta verze dopsaná ve tři ráno chtěla změny.:) Ale i tak doufám, že moje recenze bude první zveřejněná.:) Bylo to skvělé, báječné a excelentní. Jen se pojďte podívat, na co budete muset jít. Povinně. Do dívalda. V Dlouhé!
:: celý příspěvekMaškaráda již dnes večer. Mám co dělat, abych si odpustil další juchání a jásání. Tak se aspoň podívejte na slavnou scénu s pivem v dostavníku. Natočeno na generálce.
:: celý příspěvekTy nešvary nám tu kolem nějak bují. Tentokrát se mi dostaly do rukou další zajímavé informace z Národního divadla. Podíváme se na zoubek samotnému Danielu Dvořákovi, štouchneme do zatuchlého hnízda plného vos. Pokud o poměrech v ND nic nevíte, budete se divit. Pokud víte, tak si jen... Ale nešť.
:: celý příspěvekJupí, juchů a juchajda, je to zase tady, další premiéra Divadla v Dlouhé přináší všem nám, postiženým, dávku zábavy pro náročné. No zkrátka 12. 4. má konečně premiéru Maškaráda Terryho Pratchetta. A přijede i Colin Smythe, přesně jak jsem už informoval.
:: celý příspěvekTak jsem konečně viděl Sicilské nešpory. Úspěšně se ucházejí o nejstatičtější operu roku. K tomu rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co „kolovrátkář“ Verdi napsal.
:: celý příspěvekDnešek bych shrnul a udělal z něj pelmel, který nebude dobrý k ničemu jinému, než že se dozvíte, jaký je výběr z Krchovského, že se ozval Vogon, kolik vody teče korytem Jihlavy, jaký další přišel obrázek a jak se měl Šumař v neděli doma. Zkrátka, žádné zábavné čtení!:)
:: celý příspěvekV práci mám od půl třetí odpoledne volno až do pondělí, což se mi ještě nestalo. Je to tak krásný pocit, že jsem z toho šel na Febiofest. Po povinném očumování a očuchávání přišedších samiček jsme došli i na jeden film. To byl zase jednou zážitek.
:: celý příspěvekTak jsem viděl Univerzální uklízečku. Musím říct, že je to po dlouhé době komedie, která má říz. Konec, a ostatně i trochu děj, je jemně přitažený za vlasy, ale slovní humor je moc a moc příjemný. Jestli ono to nebude tím, že je britský...
:: celý příspěvekDočítám konečně pomalu ale jistě Zpověď Maxe Tivoliho, poslední knížku z řady Světová knihovna Odeonu. Ještě nikdy jsem se u knihy z této edice tak strašidelně nenudil.
:: celý příspěvekProtože sobota byla celkem nudná, vylíčím vám, jak roste Šumařova pověst coby baletního kritika. Je to příběh veselý, takže se dá odhlédnout od toho, že se zase jednou Šumař může vytahovat tím, kterak je nesnesitelně báječný.:)
:: celý příspěvekDnešek bych viděl ve znamení vyhlášení nominací na Magnesia literu. Cena pro knihkupce se blíží. Ve stejný den byly také vyhlášeny nominace na Akademii SFaF. No není to hezká náhoda?:)
:: celý příspěvekDivíme se sněhu. To je to jediné, co neděle přinesla, protože zmiňovat se o hudební akademii, to je naprostá ztráta času.
:: celý příspěvekByl jsem dnes večer v Národním na baletu Mozart? Mozart! Byl to průser. Možná právě proto měli tanečníci na sobě hnědé oblečky, které velmi prudce výřily... No přečtěte si recenzi, byly tam i kladné okamžiky. Občas.
:: celý příspěvekSkutečně je to už tak dlouho, co u nás poprvé vyšla trilogie Davida Eddingse Elenium. Tehdy jsem byl takřka fantasy panic a panic takřka zcela jistě, ale jako dnes si vybavuji okamžik, když jsem tu krásnou knihu s krásnou obálkou, na níž klečí rytíř v černém brnění před diamantem, v němž je zakleta krásná plavovlasá královna, uviděl poprvé.
:: celý příspěvekUž jsem viděl Undreworld 2. Nebylo to špatné, to nemohu říct, dokonce jsem se u toho docela bavil. Jen si to poslechněte…
:: celý příspěvekByl jsem se podívat v Salmovce na koncert Káti Garcíi a její company. Nebylo to zlé. Nejvýraznější zážitek ale byly „dlouhovlasé víly“.
:: celý příspěvekDen byl nakonec dobrý, hokej jsme zachránili a Lva dostala moje kamarádka. A se lvem i ty super prachy.
:: celý příspěvekDědci se rozhodli zlikvidovat Rio. Čekají prý až 2 miliony fanoušků. Dnešní koncert má být jejich největší akce v histrorii, ale rekord asi netrhnou, ten je prý 3, 5 milionů lidí. Ale i tak je to dost děsivá představa, že by se na jedné akci sešla úplně celá Praha a Brno dohromady.
:: celý příspěvekNavštívil jsem tiskovou konferenci nakladatelství Paseka, kterou pořádala kvůlivá knížce Grygara, Grüna a Ramešové – Trialog o mimozemšťanech.
:: celý příspěvekVčera večer byly vyhlášeny Brit Awards, jedny z těch prestižnějších cen. Kdo o tom informoval? Skoro nikdo, každému je to šuma fuk.
:: celý příspěvekDajme si dneska takový všehomix, ono se pořád něco děje, no ne?
:: celý příspěvekByl jsem na koncertě dvou osobností světové vážné hudby. Ani jedné z nich to nevyšlo dokonale.
:: celý příspěvekNa aktuálně.cz vyšla recenze Jana Jandourka na Slunečního bojovníka od Pabla Coelha. Neříká v ní nic objevného, ale ty emoce, které vyvolal… To je bouře!
:: celý příspěvekUž jsem psal, že se mi do ruky dostala kniha. Tedy kniha... Výplod mysli jednoho Čecha pracujícího pro nejmenovanou telekomunikační společnost v Brazílii. Čas od času se tam najdou zajímavé věci, ale víc času člověk jen kroutí hlavou...
:: celý příspěvekTak tady je slibovaná recenze, pokud je někdo proti, ať to řekne teď, nebo ať mlčí navždy. Za připomínky budu vděčný.
:: celý příspěvekO včerejším koncertu cikánů z Indie v ND jsem napsal celý dlouhý článek – kdo hledá najde (brzy) – a tak už nějak nemám náladu znovu jej rozebírat. Snad jen to, co ještě nezaznělo.
:: celý příspěvekDočítám Boží bojovníky a už si na ně tříbím názor. Rozhodně pro mě nejsou tak bezvýhradně přijatelní jako první díl. Ale proč?
:: celý příspěvekFrancouzské seskupení LoCor de la Plana se stalo jedním z nejzajímavějších bodů letošní dramaturgie ND a možná ukázalo, že i tudy by mohla vést cesta. Uvést koncert world music na prknech podobné instituce zní sice poněkud divně, ale páteční večer ukázal, že podobné akce rozhodně nejsou na škodu. Jen houšť a větší kapky!
:: celý příspěvekKomárek nebo Sapkowski? Sázel bych na prvního...
:: celý příspěvekZajímavý den se nekonal, snad jen upozornění na dva hezké koncerty, které byste si neměli nechat ujít. Národní divadlo otevře náruč.
:: celý příspěvekDnes se conal ComiCZcon a Šumař jej navštívil, aby se dozvěděl, co bude nového v obrázkovém světě. Bude toho hodně.
:: celý příspěvekTo, že se Jarek Nohaviců rozhodl po vzoru západních hvězd publikovat na internetu písničky ze svého současného pražského turné, je sice fajn, ale to, co mezi písničkami najdete, z toho je mi trochu špatně…
:: celý příspěvekProtože státnice jsou už ve čtvrtek, vezmu to telegraficky. Dáme si kolegu Karla Hlaváčka.
:: celý příspěvekKe státnicím člověk přečte doopravdy kde co. Tomanovo Torso života z roku 1902 mne kupodivu (na rozdíl od nabubřelých a pozérských textů Otokarových) pobavilo.
:: celý příspěvekUž dlouho jsem se v opeře nepobavil tak dobře jako tento večer. Maloměšťáci byli báječní.
:: celý příspěvekDnešek byl pracovní daleko víc než učební, učit se v podstatě začnu až teď. Byl jsem na polyfonním koncertě a k tomu se děly a dějí divné věci. Myslím konkrétně tento můj blog…
:: celý příspěvekByl jsem v Národním na hostujícím Slovenském národném. Nebolo to zle. Naopak. Ale vytknout se tomu pár věcí pochopitelně dá. Nebo jsem možná nedovtipa.
:: celý příspěvekJe zvlastni, ze staci prehazet odstavce a ze clanku je paskvil. Jen se na to podivejte sami.
:: celý příspěvekJá mám na ten rok 1963 v poslední době nějaké štěstí. Nehledám ty knihy náhodně, ony si hledají mě. Třeba takový Holub…
:: celý příspěvekO tom, že někdo zkusí natočit Pratchetta, nemělo cenu pochybovat, ale najednou se s projekty kolem jeho knih roztrhl pytel.
:: celý příspěvekJá vím, že už to někde bylo, taky vím, že zařadit to do sekce kultura je poměrně odvážné, ale je to tak. Jirka dokázal, že je pravý komiksový fanda...
:: celý příspěvekPokud jste tu po osmé ráno, už sedím ve škole a píšu klauzuru. Téma mám nejspíš z pragmatické lingvistiky. Není na mě dozajista hezký pohled, tak raději něco veselejšího...
:: celý příspěvekPátek byl vcelku fajn, utratil jsem 700 v antikvariátě, dokonce jim udělám reklamu, protože jsou vážně dobří. Nakoupil jsem čtyři Holany a jednoho Seiferta v prvním vydání, sebraného Březinu a kamsi jsem zašantročil Lásku a smrt, tak jsem si ji za tři pětky koupil znova. Seiferta už jsem přečetl...
:: celý příspěvekTakže blog má exkluzivitu, nikde jinde tuhle recenzi ještě chvíli nenajdete!:)
:: celý příspěvekJediná kniha, kterou jsem si mezi svátky dovolil přečíst, byla nová pratchettovka.
:: celý příspěvekKomiksů bylo habakuk. Tak se podívejme, co z nich stálo za to.
:: celý příspěvekČeská opera je v úpadku. Nejsem radikál, který zatracuje všechno, co se u nás udělá, a tvrdí, že nemá cenu nic jiného, než jet se podívat do Vídně, ale opera je na tom vážně zle. Kde jsou příčiny?
:: celý příspěvekDočetl jsem V jako Vendeta. Líbilo se mi to, to nemohu říct, ale rozhodně se tomu pár věcí dá vytknout.
:: celý příspěvekŽe divadlo v dlouhé chystá premiéru Maškarády Terryho Pratchetta není tajemství. Je určeno i datum – 12. 4. 2006. Je otázka, zda opět přijede sám autor, jenž byl nadšen premiérou své předchozí uváděné hry Soudné sestry. Šumař má exkluzivní informace.
:: celý příspěvekTěsně před Vánoci se objevil komiks V jako Vendeta v překladu Richarda Podaného
:: celý příspěvekSlužebně jsem zase vyrazil na jeden koncert. To vám byl bordel. Hubená nohatá dívčina s velkým bubnem, ukrajinský cikán s knírem a kotletami... Zbytek byla celkem nuda, ale oni to pořádně rozpálili.
:: celý příspěvekI přes překlad Dany Krejčové, která neví, jak se skloňuje zkratkové slovo USA, tu máme žhavého kandidáta na komiks roku 2005.
:: celý příspěvekByl jsem se dnes podívat na Narnii a nebyl jsem zklamaný.
:: celý příspěvekNa aktuálně mají jedno speciální video.
:: celý příspěvekStavil jsem se na křtu Pavla Šruta, nejen aby mi podepsal knihu on a paní/slečna Miklínová, zeptal jsem se ho i na pár věcí.
:: celý příspěvekDva dny po sobě se konaly zajímavé operní premiéry. Možná že neoslovím každého, ale stálo to za to, tak čtěte pidireport.
:: celý příspěvekGrafický román Pod dekou (Blankets) je pro čtenáře našich zeměpisných šířek v mnoha ohledech bizarním čtením.
:: celý příspěvekO této knize už jsem mluvil. Sliboval jsem recenzi a zatím zvládám své sliby dodržovat. Tady je: Text knihy Nica Kelmana Holky můžeme zatracovat, nesouhlasit s ním a odmítat jej, ale nic to nezmění na faktu, že skutečně popisuje ty části mužského vědomí, o kterých (a týká se to především žen) nechceme nic slyšet.
:: celý příspěvekHalloween se u nás sice neslaví, ale Mrtvá nevěsta Tima Burtona dozajista potěší i české diváky.
:: celý příspěvekAle rozlišujte mezi osmým a devátým dílem. Já bych vám ani nevěděl. Kniha obsahuje několik povídek, které svou kvalitou přesahují knihu předchozí, ale...
:: celý příspěvekÚplně jsem sem zapomněl napsat, že zítra, tedy v sobotu 12. je MINICON v Národním technickém muzeu. První ročník byl roku 1984, takže je to už sakra tradice a měli bychom ji podporovat. K tomu se proslýchá, že je to poslední ročník, který Egon Čierny pořádá...
:: celý příspěvekSandman, pán snů spisovatele Neila Gaimana, patří mezi základní kameny moderního komiksu, patří k tomu nejlepšímu, co komiksoví tvůrci během devadesátých let vytvořili. Grafická stránka sice z hlediska dnešního vkusu trochu pokulhává, zvláště je to patrné v originálním kolorovaném vydaní.
:: celý příspěvekBásnická prvotina Strychnin a jiné básně je hloubavým odrazem mladé mysli. Šindelka se snaží propracovaně reflektovat zážitky z osobního, na jeho věk velmi pohnutého života.
:: celý příspěvekZačal jsem číst Kelmanovy Holky, které nedávno vydal Odeon ve světovce. Už od začátku je to kniha tak hutná, že se jeden až diví.
:: celý příspěvekAutor knihy Veliký tůdle přichází s novou sbírkou nejen pro děti. Takto začíná anotace půvabné publikace Příšerky a příšeři a rozhodně nelže. Laureát ceny Jaroslava Seiferta za rok 2000 se v publikaci drží nejlepších tradic českého nonsensu. Primárně se sice zaměřuje na dětského čtenáře, ale pouze dospělí docení některé hříčky a skryté narážky, kterými je kniha přímo nabita.
:: celý příspěvekJiž sedmý večer v Redutě. Včera to namoutě nebylo špatné, Vertigo (chlapci z Ježkárny) dělají skutečně zajímavou hudbu, kterou lze doporučit všem milovníkům nejen jazzu, ale i dobré hudby takové.
:: celý příspěvekOpět jsem navštívil Redutu, ale tentokrát jsem se příjemného zážitku nedočkal. Nedočkal jsem se ani konce, protože už jsem se nemohl dočkat, až půjdu pryč. Pauer porazil kdysi na mezinárodní klavírní soutěži ve Vídni Jana Hammera, ale to už je pěkných pár desítek let. Je to vidět.
:: celý příspěvekDo druhé poloviny XXIX. pražského jazzového festivalu jsme se přehoupli za tónů nekonvenčního polského dua Kaftet a české zpěvačky Evy Emingerové a jejího tria.
:: celý příspěvekŠumař hraje s bývalými kolegy z fakulty divadlo. Něco takového jste nikdy neviděli a už nidky neuvidíte, bude se hrát derniéra. Vystoupím jako pirát, posel, královský syn a šumař. Pozvánka je uvnitř.
:: celý příspěvekRoku 1949 přijala Francie zákon, který měl chránit děti před zobrazováním násilí. Byla to jedna z puristických akcí, kterými jsou Francouzi proslulí. Blokáda amerického komiksu ale byla úspěšná a to je počátek francouzského komiksového impéria, jež je na v mnoha ohledech zcela jedinečné.
:: celý příspěvekÚterní večer patřil k jednomu z vrcholů jazzového festivalu v Redutě. První část večera hrálo mladé seskupení, které kolem sebe vytvořila pětadvacetiletá houslistka Anna Mlinariková, v druhé polovině vystoupila jedna z živoucích legend a držitel ceny Grammy – Sugar Blue.
:: celý příspěvekDruhý večer jazzového festivalu se sice nevyznačoval takovou pompou jako ten první, zato muzikantské výkony byly mnohonásobně lepší.
:: celý příspěvekČest uvést XXIX. pražský mezinárodní festival měla Irena Budweiserová. Je trochu záhada, proč tomu tak bylo, protože i když se o ní tvrdí, že patří k nejlepším českým jazzovým zpěvačkám, předvedla na koncertě převážně hudbu bluesovou a gospelovou, která je sice příbuzná, ale jazz to v žádném případě není.
:: celý příspěvekŠumař vám přináší recenzi na nejnovějšího Spider-Mana z pera M. Straczynského! Spider-Man patří k nejoblíbenějším komikovým hrdinům všech dob. Není sice tak starý jako Superman nebo Batman, dokonce i podstata příběhu souvisí s nižším věkem hlavního hrdiny. Jeho autor – Stan Lee – jej stvořil jako středoškoláka, který ke svým problémům s pubertou musí přidat ještě potíže spojené se získanými superschopnostmi.
:: celý příspěvekV klidu si popovídat s autorem Dlouhého dne Valhaly znamená bez výjimky vždy příjemné posezení. Když z něj k tomu ještě jen tak mezi řečí vypadne, že od ledna bude mít na ČT24 vlastní pořad v nedělním prime timu, stojí za to poslouchat ještě pozorněji.
:: celý příspěvekOdchod z centra poskytl prostor pro nová spojení a rozrůznění internetového zpravodajství na českém Internetu. Společnost NetCentrum společně s Romanem Gallem zakládá multimediální projekt Aktuálně.cz, Lidovky se rozhodly zaměřit se na „hloubavé čtenáře“.
:: celý příspěvekVieweghovo domovské nakladatelství Petrov končí, Jandák vyhádal kultuře 0,47 % ze státního rozpočtu. Dnešek je pro duši českého člověka poněkud pošmourný.
:: celý příspěvekJe to tak. Centrum chystá nové zpravodajství. Podrobnosti jsou zatím stále nejasné a tají se, ale šéfredaktorem bude skutečně Roman Gallo, Sabina Slonková se v projektu podle všeho nazvaném aktuálně s největší pravděpodobností objeví taky.
:: celý příspěvekŠumař vám přináší recenzi na Zlaté hory a vůbec na celou komiksovou trilogii ze Sudet. Bohužel je psána jedním okem, takže se dá předpokládatk, že až zase uviím na obě, proběhnou v ní ještě nějaké změny. Kdyby mě napadlo ještě něco zásadního, určitě o tom dám vědět.:)
:: celý příspěvekTahle kniha díky filmu vyhrává žebříčky prodejnosti v celé republice. Argo a Triton mají hody, dotisk se dělal záhy po regulerním vydání. Všichni frikulíni nadšeně jásají. Přítel Grobenius si Noční hlídku taky přečetl a podíval se na ni z trošku jiného úhlu. Ne z komplexního, ale rozhodně zajímavého. Proto přetiskuji a doporučuji k přečtení.
:: celý příspěvekPřečetl jsem si včera Rudišovy Zlaté hory a není to špatné, to nemohu říct…
:: celý příspěvekSlaine, univerzální keltský hrdina byl britským čtenářům představen na stránkách časopisu 2000 AD již v srpnu 1983. Od té doby urazil cestu, na které zabil tisíce nepřátel, ukradl stovky kusů dobytka, nespočetněkrát se opil, pomiloval stejný počet žen a ještě více lidem v Británii změnil názor na komiksy.
:: celý příspěvekTýden dnes informoval, že Sabina Slonková, David Macháček, Jakub Unger i bývalý šéfredaktor Roman Gallo odcházejí z Hospodářek a odcházejí do služeb serveru centrum.cz
:: celý příspěvekFanoušci komiksu letos pláčou, že vydavatelé nechystají takové hody, jakých jsme se dočkali loni. Opravdu se zdá, že Vánoce nebudou tak šťavnaté jako ty minulé, ale uplynulý týden jasně ukázal, že tak špatně na tom nebudeme, dočkali jsme se slušné smršti na pultech a víru v peněženkách.
:: celý příspěvekI komiks má svůj mainstream a v jeho středu se pohybují i Wolverine a Hulk – hrdinové nakladatelství Marvel. Oba patří k oblíbeným superhrdinům nové komikové superhrdinské epochy a ani od jednoho by čtenáři nečekali cestu za hranice příčetnosti, kam je poslal v crossoveru (komiksu, kde se setkají dva hrdinové z různých řad) Sam Kieth. Oba se sice pohybují často na hranici šílenství, ale vždy se jedná pouze o šílenství bojové. Jejich společný příběh se pojetím i situací, v které se ocitnou, naprosto vymyká jejich klasickým příběhům.
:: celý příspěvekDBC (Dirty but clean) Pierre vstoupil do literárního světa poněkud kuriózně, začal psát proto, aby zaplatil svoje dluhy. Vzhledem k tomu, že za svoji prvotinu dostal v roce 2003 prestižní Booker price, povedlo se mu to více než stoprocentně.
:: celý příspěvekTak přátelé, toto je neuvěřitelné, Blisty se nevzdávají a dělají si další ostudu…
:: celý příspěvekO knize Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye už bylo napsáno mnoho recenzí, stala se dokonce knihou měsíce na serveru ilireratura.cz, ale já se k ní dostal až nedávno a jedná se o knihu natolik skvělou, že si zaslouží alespoň "krátkou" recenzi.
:: celý příspěvekSyndrom Kulhánek má pokračování a bude mít i soudní dohru...
:: celý příspěvekUž jsme si zvykli, že se na Blistech občas objeví články, nad kterými rozumný člověk jen valí oční bulvy. Potřeba intelektuálů vyjadřovat se i k věcem, kterým nerozumí, je v podstatě běžná a předvídatelná. Ale šlápnout do pověstného lejna se před nedávnem podařilo Filipu Sklenářovi, jenž cítil potřebu popsat "Syndrom Kulhánek" a udělal tak ze sebe výstavního vola.
:: celý příspěvekVe středu na Blistech vyšel článek Filipa Sklenáře s názvem Kulhánek: Highlander pro klempířské učně. Tak jsem se už dlouho nepobavil. Autor je vyloženě poučený a seznámený s tématem, jeho jmenování českých králů fantastiky rozesmálo polovinu fandomu....
:: celý příspěvekV práci jsem dostal dva lístky na Rusalku v Ypsilonce, a protože jsem od nich viděl Mozarta v Praze, tušil jsem, že se kvalitně pobavím. Nezmýlil jsem se.
:: celý příspěvekVyšel nový Hitman, kniha druhá, můj nejoblíbenější hrdina z pera Gartha Ennise a palety Johna McCreay. Komiks minulého desetiletí, který si na nic nehraje, který se podobá „tarantinovkám“ jako vejce vejci. Komiks, který představuje zabijáky od vedle.
:: celý příspěvekPetr Pagi Holan na Sardenu uveřejnil cosi jako úvahu na téma, zda recenzovat či nerecenzovat další Pratchettovy knihy. Přišel na to, že recenzovat je je v podstatě zbytečné. Pokud je to omluva za jeho poslední recenzi na dílo páně Pratchettovo, je to dost špatné… Protože než takové pokusy, to vážně raděj nerecenzovat.
:: celý příspěvekStáčení temného piva Tima Powerse se, jak už jsem psal, nedočkalo slušné recenze. Prý byla jakási v Ikárii, což byl důvod, proč si ji několik známých koupilo, ale jinak si představuji, že se kniha prodala díky šíření informace, že tohle prostě musíš mít a že Brány Anubisovy měly také úspěch.
:: celý příspěvekTim Burton = Střihoruký Edvard, Ospalá díra a Batman. Taky Nightmare before Christmas a Corps Bride. Corps Bride se teprve chystá a první u nás moc lidí nezná. Oba jsou animované a oba jsou úžasné. A Karlík a továrna na čokoládu k nim tak nějak patří také. Nejen fantaskním vizuálním ztvárněním, ale i tím, jak úchvatný film to je.
:: celý příspěvekJohnatan Safran Foer je velice mladý americký autor, který za svou románovou prvotinu získal cenu časopisu Guardian. To by o autorovi možná stačilo, kdyby celý román nenesl autobiografické prvky. Tato verze recenze je určena jenom pro blog.
:: celý příspěvekKonečněj jsem se dostal do jízdárny Pražského hradu na výstavu děl Zdeňka Buriana. Prodloužili ji až do poloviny září, takže šanci vidět originály notoricky známých obrazů a ilustrací mají všichni.
:: celý příspěvekNakladatelství Talpress vydalo v roce 1999 knihu Tima Powerse Stáčení temného piva. Kniha se setkala se značným úspěchem, získala cenu Akademie SF, F a H, dokonce se vyprodala. Jaké bylo překvapení, když se jich v Krakatitu najednou objevilo asi 150 kousků po více než pěti letech…
:: celý příspěvekV levných knihách se objevily další zajímavé tituly. Komiksy jsou drahé, a když se objeví v tomto knihkupectví, je to pro fanoušky radost. A když se tm objeví Kája Saudek...
:: celý příspěvekKdyž může cestovat za osmdesát dní kolem světa lev, proč by se středověkým Japonskem nemohl prohánět zaječí samuraj? Rozhodně jsem viděl už i divnější komiksy, a i když to není přesně moje krevní skupina, Usagi stojí v malém rybníčku českého komiksu za pozornost.
:: celý příspěvekO víkendu jsem se konečně dostal ke knize Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye od Michaela Chabona. Pokud jste ještě nevyčerpali dovolenou, je tohle knížka, kterou byste si na ni měli vzít. Je příjemně tlustá a více než příjemně čtivá…
:: celý příspěvekChuck Polahniuk je můj oblíbený mainstreamový autor. Proč podle mě není tak dobrá jako jeho předchozí román – Zalknutí, jsem se snažil zachytit v recenzi.
:: celý příspěvekZeměplochu, jak známo, mám hodně rád. Dokonce tak rád, že i recenze na ni píšu zadarmo, když nakladatel odmítá dát recenzní výtisk.:) Je pravda, že "Pratchett už reklamu nepotřebuje", ale recenzi si rozhodně zaslouží.
:: celý příspěvek