Šumařův sumář
Témata Šumařův kulturní šumákŠumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás
Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005
Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog
Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně
RSS export
Vzkazy
Hodnocení
Stále se mluví o rovnoprávnosti žen a mužů. Kdy tedy bude konečně zaveden i termín ona-line?
Nevím čím to, ale na té jižní Moravě se spí daleko lépe než dejme tomu v Praze. Navíc včera jsem se po zmatečném programu, který se však nakonec vyvrbil více než velmi dobře, vypravil završit prázdniny na termální koupaliště do Laa nad Dyjí, což je, pro ty, kdo neví, na Rakouských hranicích.
Pražský chodec... Pane jo. Ten by se divil, kolik jich tu zase je. A odkud všude možně. Z Japonska, Německa, Ameriky. Chodí a koukají a fotí. Ale těch opravdových zase tolik není, to je pravda. Čas od času se k nim ale domýšlivě řadím i já, když už tak jdu odněkud někam a míjím zastávky MHD.
Tak pondělí není na dovolenou špatné. Jedu z Moravy na západ a tak pozoruji krajinu, jak mi ubíhá a mění se. Přitom mě napadá, proč jsou Češi jací jsou, a tak se o to s vámi podělím. Navíc jsem si udělal delší zastávku ve Slavonicích, kam jsem se už delší dobu chystal podívat na renesanční domy.
Už jsem doma a Chiméra pěkně přede vedle mě. Narostly jí nějak drápy, co jsem nebyl doma. A žalovala mi. Jak ta mi žalovala, co se jí tu všechno dělo, když jsem nebyl doma. Smutná byla celá. Ale teď už zpátky k londýnskému vypravování, které zdárně zakončíme třetím dílem, jenž popíše zbytek příhod.
Tak, můj milý deníčku, londýnský výlet je za mnou. S připojením to tu nebylo slavné, ale jinak si nemám nač stěžovat. Naposledy jsem psal o tom, že půjdu královně na narozky. Nakonec jsem se na to vybodnul, protože nebylo hezky a vojáky už jsem vyfocené měl. Jel jsem na druhou stranu.
Co nového v Londýně, ptáte se možná. Šumař se neozval a užívá si to tam bez nás. Ano, je to tak. Užívám si to, mám se skvěle a vůbec se mi nebude chtít v úterý do práce. Největší novinka, která mě potkala, je Colinův nový pes. Ano, zase jednou jsem se vydal do Gerrards Cross do domu plného knih T.P.
Ještě nikdy jsem nepsal blog z Londýna, a tak je asi na čase.:) Slyšel jsem, že doma je hezky. Tady taky bylo. Dopoledne. Pak se zatáhlo a prší. Vytrvale. Ale ono se to od Londýna jaksi očekává, takže mi to náladu zkazit nedovede. Dorazili jsme už ve středu. Z letiště to bylo do centra hodinu autem...
Nešel jsem dnes kolečkově bruslit, protože čeho by bylo moc, toho by bylo příliš. Bruslil jsem v sobotu a v pátek jsem byl v Boubínském pralese, kde jsem ušel nějakých deset, nebo snad ještě víc jarních kilometrů. Ale pralesy jsou zajímavé, a tak jim věnujme dnešní povídání. Dnes jsem jeden též navštívil!
Tak jsem na služební cestě, milý deníčku. Je to trochu náročnější, než jsem myslel, ale jinak se mi tu líbí. Jsem na Šumavě v Běšinách, o kterých natočila Hníková dokument Sejdeme se v Eurokempu. Dokonce spím právě v něm. A není to tak špatné, jak to líčila. Jinak mám za sebou různá města!
Ocitl jsem se v sobotu na narozeninách svých známých v Trutnově. Že je to daleko, to jsem věděl, ale že je to pouhých 30 km od Pece pod Sněžkou, to mě nenapadlo. Tak jsem tedy vlastně jel do třeskutých hor, aniž by mi to nějak zvlášť došlo. Tož hezké to tam mají, hlavně Krakonošovo náměstí.
Dnes je poslední úterý v měsíci (aspoň doufám), a to již pravidelně znamená, že se koná KJV (pro neznalce zasedání Klubu Julese Verna). Jako člen klubu se snažím chodit, kdy to jen jde, navíc máme na programu většinou zajímavé přednášky. Tentokrát bylo promítání a povídání o Petrohradě.
Společně s opuštěním bohémského žití na volné noze jsem se uvolil i ke koupení měsíčního kuponu na MHD. Může za to hlavně to, že do práce musím metrem. Do těch předchozích jsem chodil převážně pěšky, a tak nemělo cenu kupon kupovat. Zavzpomínal jsem tedy na studentská léta.
čtvrtek, 22.11.2007
Šumař sedí na letišti, za chvíli už poletí domů
rubrika Cestopisná • Komentáře: 2
Zpráva místního rozhlasu je tentokráte z madridského letiště, z VIP salonku. Jen s připojením mám trochu problém, ale protože tohle čtete, tak se mi to povedlo nakonec. Odlet je až za dvě hodiny, nikdo neví, proč nás z hotelu vytáhli tak brzo. Do dvou do rána jsem upravoval fotky, tak jsem pěkně upravený.
Tak že bych si měl dneska kdy dokoupit chybějící oblečení, to nemohu říct. Vypral jsem si ponožky, poslední den přinejhorším přežiju, ale zítra prý máme chvíli volna odpoledne. Bude v zásadě první. Teď sedím polomrtev na pokoji – odmítnul jsem totiž vydat se do upršeného Madridu před večeří.
To je vám zase odysea. Šumaři, poletíte do Madridu, řekli mi v práci. Prý na dva dny, řekli mi. A já jim věřil, blázen stará. Furt ve střehu, Kocourek měl pravdu! Na letišti mi další novináři řekli, že letíme od neděle do čtvrtka a ne do úterka. Na otázku, co tam budeme dělat, odpovědět neuměli.
Je to zhruba rok, co jsem byl poprvé na víkendu v jižních Čechách. Tenkrát jsme pak s kytaristou Honzou odjeli na mou první a zatím poslední jachtu. Ten týden si pamatuji docela živě, ale uvědomuji si, že jsem nikdy nenapsal o svém setkání s delfíny. Viděl jsem je sice pak ve Skotsku, ale tenkrát poprvé...
V úterý jsem jako hlavní bod celého dne navštívil pravidelné veřejné zasedání Klubu Julese Vernea, na němž jsem minule povídal o Skotsku. Tentokrát přednášela známá to všechnomožné (jako třeba editorka) Jana Jůzlová. Konkrétně šla řeč o její dámské jízdě do daleké Indie.
Neděle... To vám zase byla povedená taškařice. Rozhodli jsme se, že pojedeme na houby a ještě se stavíme u Kounovských řad, podívat se, jestli tam od jara ještě stojí. Co vám mám povídat... Tak drahou smaženici, jako byla ta dnešní, jsem snad neměl v celém svém dosavadním životě...
Tak dnes už naposledy o mém skvělém víkendu, který jsem strávil na Moravě. Tentokrát to bude veselá historka jako by přímo vystřižená z pitomého filmu. Nikde jinde se totiž nic podobného stát nemůže. Tedy nikde jinde krom blbé komedie a v okolí mě a kamaráda do deště Radka.
O víkendu jsem toho zažil skutečně hodně, sám sebe jsem překvapil, co všechno jsem stihl. Bylo toho tolik, že v neděli už jsem zapomínal na věci, které se odehrály v pátek! A že to byly skvělé věci! Jen těch zážitků bylo až do alelujá. Dnes bych se zaměřil přednostně na Znojmo a jeho vinobraní.
Stala se podivná a nečekaná věc. Přijel jsem ke svým rodičům a moje mobilní připojení na internet začalo zničehonic fungovat. Po roce a půl, kdy tu nebyla šance se připojit. Tak toho využívám k napsání prvního příspěvku z jižní Moravy. Je to taková premiéra, tak si ruším bloggerské volno.
Cesta zase zpátky. Když se v pět probudíte na dálnici kdesi v Německu, jste trochu zdezorientovaní, ale to nic. Probudíte se ve vlastním autě, tak vám brzy dojde, že je všechno víceméně v pořádku. Netušíte sice, proč je tma a proč jste, kde jste, ale po chvíli přemýšlení se rozhoupete co a jak.
Francouzi, Francouzi... Co bych k nim řekl? Začal bych asi tím, že jsem ujel přes pět tisíc kilometrů, aniž by mi kde spadla ze zadního sedadla lednička. Ve Francii, ve které jsem strávil půl dne, lednička spadla celkem čtyřikrát. To, co předvádějí na silnici, je neskutečné. A ty traktory...
Už nejsem na ostrovech, ale to je zřejmě z předchozích náznaků zcela jasné. Jinde jsem. Dokonce zcela jinde, než jsem očekával, že budu. Naplánoval jsem si, že po Skotsku bude hezké strávit zbytek měsíční cesty v Bretani. Ale jeden míní... Však to znáte. A hádejte, kde teď tedy jsem?
Dobrá, Jamboree. Co to je? Něco s velkou tradicí, skauti to pořádají snad už sto let. Ale takové zeměplošské jumboree, to je něco, co u nás v Česku nezná ani Word.:) Rozhodně jsem se podíval někam, kam se hned tak nikdo od nás nepodíval a mám z toho rozporuplné dojmy. A inspirovalo mě to.
Den v klidu a míru, den s vanou a všemi požitky, které skýtá internet a střecha nad hlavou. Takovou krásu po čtrnácti dnech, to si člověk neumí jen tak představit. Rozpaky jsem musel skrývat jen v okamžiku, kdy jsem pochopil, že ten pán se zástěrou je sluha, který je připraven nakrmit mě a tak podobně.
Probudil jsem se na parkovišti. Několikrát. Kamiony se na něm jen střídaly, ale zase dlužno podotknout, že jsem na jihu, to se pozná už podle toho, že není třeba balit se ve spacáku do deky, ponča a do dalších cestovatelských propriet naučených ve Skotsku. Tomu probuzení se pak podobal celý den.
Některé dny prostě vyjdou, o tom není třeba vést diskuse. Na mém výletě je naštěstí každý zcela jiný, ještě jsem neměl dvě stejná vejce, zkrátka nudy si příliš neužiju. Třeba úterý. Úterý bylo plné takových úchylností, že až hanba mluvit. Začalo to hned po půlnoci, kdy se mi někdo snažil dostat do auta...
Carlisle, 30. 7. – Tak se mi blíží půlka výletu. Shodou okolností jsem právě dnes přejel do Anglie, a to hned několikrát. Přitom mě napadl naprosto pravdivý bonmot: Na hranicích je krásné to, že se dají překračovat. Ve Skotsku jsem ještě stihnul tři hrady a dům skotské královny Mary v Jedburghu.
Edinburg mám za sebou. Sláva. Trochu jsem se toho bál, protože parkování a doprava ve velkých městech není to pravé ořechové. Nakonec to nebyla hrůza z tohoto hlediska, ale dojmy turisty nakonec nejsou nic moc. Nevím, co jsem čekal, ale po všech těch hrobkách tam bylo moc lidí.:)
Stirling, 28. 7. 22:28 – Jak se zdá, hodní lidé jsou kolem celého světa a já na ně mám kliku. Jak blázen. Ráno se totiž ukázalo, že všude okolo by se tábořit dalo, jen já trouba se zabořil. Nedalo se nic dělat, šel jsem do vesnice. V osm. Nikde nikdo. Sobota, a ve Skotsku všichni slušní lidé spí.
Poslední ráno v Ullapoolu a zase na cestu. Sever mne omrzel a ten déšť taky. Chci na jih. Program na dnešek: Invernes, Loch Ness, Oban, Kilmartin. Zejména ten poslední cíl se třemi kamennými kruhy a dvěma mohylami (to jsem se dozvěděl až na místě) se mi stal takříkajíc nešťastně osudným.
A je tu čtvrtek. Po nočním úspěchu s naším hraním jsme se vzbudili celí natěšení na koncert a jali jsme se hned od devíti ráno cvičit. Radek pro nás dokonce vymínil povolení v hotelu. Tedy musím vám ale říct, že tam bych dělat nechtěl. Situace se tam mění ze dne na den, znám to celé z Ameriky.
Jsem zpátky z Hebrid. A nebylo to špatné, i když s politováním musím připustit, že na Orkneje to nemělo. Proti plánu jsem jel zase pro změnu sám, Radka odradilo počasí a Vierčina nevolnost. Pochopitelně, chtít slunný den se jevilo jako nesmysl, mně stačilo, že nemočilo a dalo se fotit.
Tak a je tu úterý a já jsem celý. Muchničky mě nesežraly, ale na skle auta jich bylo ráno i zevnitř požehnaně. Krvelačné bestie jsou to. Podle mapy jsem zjistil, že do Ullapoolu to mám kousek. Čekaly mě zase hory a na místě, aniž bych cokoli tušil, představení dětského skotského folklorního souboru.
Fall of the Shine, 23. 7. 07 – Zase jsem někam docestoval. Mají tu vodopád, přes který skáčou lososi. Teď zrovna ne, ale v sezoně. Taky tu mají moře borůvek a ještě víc muchniček. Je to poprvé, co jsem na ně narazil nějak masivněji a je to zlé. Žerou a žerou. Ale o tom potom, teď zase neolit.
22:22 hod. 22. 7. 07 – Takže jak to bylo potom, co jsem odešel spát k hrobkám? Skutečně zajímavé. Je to skutečně strašidelná historka a myslím, že na ni nadosmrti nezapomenu. O králících, kteří cupitali celou noc kolem stanu a o tom, že se nad ránem spustil liják jako hrom, o tom ani nemluvím...
Ráno byla zima. Jako obvykle, ale měl jsem dobrou náladu, protože jsem znovuobjevil svých 300 eur. Postrádal jsem je. Víte, jak jsem si nechal nadšeně našít do spacáku kapsičku? Přerovnal jsem celé auto a peníze nenašel. Na tuhle „smejšlenost" jsem si vzpomněl velmi, ale velmi dodatečně.
20. 7. – Tak jsem znovu na cestě. Ullapool jsem nechal za sebou a vypravil se na úplný sever. Výlet na Hebridy počká do středy nebo do pátku, přijde na to, kdy budou mít Radek s Vierkou čas a kdy budeme mít (možná) koncert v jedné z místních hospod. Ale teď už vstříc novým dojmům. A že jich je!
Dva dny v Ullapoolu, místě, kde pracuje kamarád Radek. Celkem ospalá díra, ale odjíždí odsud trajekty na Hebridy, takže se tu stejně zdržím. No, dva dny jsou přehnané, přijel jsem večer a čekal hodinu, než se Radek vrátí z nákupu. Ani mi to nevadilo, sedět jen tak taky nebylo marné...
Co se stalo od té doby, co jsem odešel z knihovny ve Stirlingu? Vrátil jsem se tam ještě, nebo už jsem putoval někam dál? A kde jsem tu noc spal? O co jsem přišel a co jsem zažil? O tom všem se dočtete v dnešním pokračování příběhu o velké cestě na samý sever Skotska, kam až to autem půjde.
17. 7. 18:17 – Sedím v knihovně ve Stirlingu, odkud jsem taky poslal všechny předchozí posty. S internetem to není žádná legrace, ale kdykoli sem přijdu, můžu se přihlásit, protože mám už kartu. Wi-fi je príma, takže můžu psát přímo ze svého notebooku. Príma je i Stirling, až na parkovací hodiny.
Z Camridge do Yorku jsem jel na jeden zátah a přiznám se, že mě bolely záda. Chytil jsem asi půlhodinovou zácpu, za kterou mohl Hood. Ano, Robin Hood. Po levé straně ucpané silnice totiž ležel Sherwood. Opravdový a pravý, takže kdesi vepředu zřejmě zbojníci někoho zbojnili a my nemohli dál...
York – pořád sedím v suchu a teple auta a buší do mne déšť. Celou cestu nepršelo, počasí bylo naprosto předpisové, bouřka byla v Brugách v noci a umyla mi auto. Teď se myje zas, zase prší v pravou chvíli. York jsem viděl, stejně jako Cambridge. Byl to den plný nových dojmů a zážitků.
York – Je 21:25 londýnského času, pondělí 16. 7. 2007 a já se poprvé dostal k tomu, abych otevřel notebook a začal psát. Sedím v autě, venku je bouřka a trochu mi sem prší, okýnko být otevřené musí. Udělal jsem si tu hezké místo, vejdu se sem celý. Ale ještě zbývá vylíčit, jak jsem se sem dostal.
Tak v okamžik, kdy máte příležitost číst tyto řádky, nejsem již nejspíš mezi vámi. Vyjel jsem (aspoň doufám) už v sedm hodin a touhle dobou jsem snad už v Německu. Pokud se nic nezvrtlo, za dalších sedm osm hodin budu v Brugách, kde si prohlédnu noční belgickou perlu a přečkám nějak noc.
Začíná se to pomalu rýsovat. Včera jsem navštívil kamaráda, který po Skotsku autem cestoval, a tak jsem dostal spoustu užitečných rad, co bych neměl nechat jen tak a na co bych se měl připravit. Jen jedna věc mi přitom dělá starosti. Jsou to trajekty, které se musí objednat předem, a jejich ceny.
Tak jsem začal nakupovat na dovolenou, protože už nastal takový čas. Nákupů na dovolenou. To přijdete do obchodu s fotoaparáty a je to jak za komančů na banány. Naštěstí jich mají víc než banánů. Těch foťáků. Já ale foťák už mám, tak jsem nemusel čekat tak dlouho, než se mne ujala chytrá paní.
Pracoval jsem teď poslední dobou v oblasti cestovního ruchu, a tak jsem si musel nastudovat spoustu věcí o místech, kde jsem byl buď dávno, nebo vůbec. Když jsem se tak do toho začetl, uvědomil jsem si, že bych měl některé věci dohnat. Jal jsem se toho odhodlaně, v sobotu jsem byl v Kroměříži.
Než se vrhnu na psaní reportáže z Parconu, budu mít malou poznámku k cestě na Slovensko, která nevede nikudy jinudy než po obávané dálnici D1. Na té se děje denně takových věcí, že by si tato komunikace zasloužila mít vlastní blog... To nejdivnější se ale stalo až na dálnici na Bratislavu a ještě dál...
:: celý příspěvekPrávě jsem se vrátil z víkendu na jihu Čech, takže návrat do civilizace z místa, kde jsem chytal signál téměř za komínem (i když zbytečně, protože byl jen v autě), je poněkud náhlý. Odnesl jsem si z těch tří dnů několik důležitých poznatků, z nichž jeden hovoří o tom, že vegetariánská strava je sice fajn, ale moje vnitřnosti to s ní neumí.
Původně jsem chtěl jet parním vlakem do Dobříše, ale nakonec jsem se vypravil po stopách Keltů a pravěkých kultur. O kamenných řadách v Kounově už jsem slyšel, ale nenapadlo mě, že jsou takový kousek od Prahy, a tak jsme se k nim vypravili. Cesta to byla zábavná a kamenné řady za to celkem stály.
Nějak jsem nemohl usnout, a tak jsem se strašně divil, když mě Chiméra probudila ještě před osmou. Jel jsem dnes s tetou na Šumavu pro jakýsi nábytek do chatičky na pozemku, který prodala. Bylo to tak trochu jako ve Švestce – muselo se to odvézt teď, nebo by věci propadly novému majiteli pozemku.
Tak jsem zpátky z Gentu, města plného Belgičanů. A památek. A taky asi jídla a hlavně piva. Bohužel jsem ve městě nestrávil ani 24 hodin, ale i tak si dokážu představit, že bych tam mohl fungovat a mohlo by se mi tam líbit. Univerzitu tam mají, krásné historické centrum, mohl bych tam být spokojený...
Tak jsem se vrátil z města Gent a nevím věru, co bych vám měl povědět nejdříve. Zážitků je totiž dost a dost. Kupodivu celkem zábavná byla i tisková konference o letecké společnosti Brussels Airlines, která zavedla nové druhy letenek a zase zjednodušila létání. Tak tedy asi nejdřív o vymoženostech techniky...
Tak koukám na hodinky a zjišťuji, že tak nějak nestíhám. V 5:40 vstávám, padám na letiště a letím do Bruselu, to zas bude taškařice. Navíc se snažím dohnat, co jsem zameškal na svatbě a nahnat, co zameškám, až budu kdesi u čurajícího chlapečka... Jedu na výlet do Gentu, ale vrátím se co by dup, nebojte...
:: celý příspěvek
Tak jsem se dneska už bál, že bude lednová okurková a nebudu mít co blognout. Leč stačilo otevřít jeden z internetových deníků a mé srdce, tentokrát řidičské a ne šumařské, přímo zaplesalo! Kapch funguje! Heuréka! Aspoň že tak, mnu si ruce a doufám, že se provoz na dálnici D1 aspoň trochu omezí.
čtvrtek, 26.10.2006
Muž přes palubu a jiné veselé historky z jachty
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Další den. Už předposlední, pokud se nepletu. Přispal jsem si a tak jsem se probudil až po asi hodině plavby. Tedy vstal jsem po té době, moc spát se u vykřikování povelů, jak našponovat lana, nedalo. Když jsem vylézal na palubu, měl jsem dojem, že musíme být míle daleko. Jaké bylo mé překvapen, když jsem zjistil, že jsme tak kilometr od nočního kotviště s chobotnicí...
:: celý příspěvekProbudil jsem se, když už jsme byli dávno na cestě, dokonce už jsme skoro přistávali v jakémsi přístavu, jehož jméno si nevybavuji. Mají tam nad městem kostel s Andělem na věži a zbytek jakési pevnosti, která od moře ani vidět není. Prolezl jsem to všechno, zatímco ostatní námořníci kupovali pohledy a psali svým rodinám – a propós, byl jsem na lodi opět jednou nejmladší a neměl žádné děti, kterým bych psal.
:: celý příspěvekSíly ušetřené pondělního večera se posádce hodily hned ráno. Polovina lidí naskákala do vody. S litrovou flaškou Becherovky. Hráli jakousi námořnickou hru. Když v lahvi necháte dost velkou bublinu, plave. A tak se dá házet do dálky a každý, kdo k ní doplave, se má napít. Já tenhle liguére nepiju a ani se mi nechtělo do vody, zase jsem jel na břeh.
:: celý příspěvekpondělí, 23.10.2006
Jak jsem se učil chodit ve vlnách a kormidlovat
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Zatímco loď spala, nedočkavý kapitán vyplul. Kotvili jsme přídí na otevřené moře a foukal příhodný vítr, marina byla prázdná... Prostě napnul plachty a pluli jsme. Probudilo nás tedy padání z postelí. Tak takhle vesele započal druhý den mých námořních dobrodružství a už samotný začátek dával tušit znění celého dne. Opustit přístav na plachtách se nesmí. Musí se použít motor, ale my použili křídla.
:: celý příspěvekTak jsem zpátky z té dlouhé cesty do Chorvatska za delfíny, naštvaným planktonem, chobotnicí v římském hrnci a jízdě na mořské mrše s kormidlem v ruce. První jachting. První kroky suchozemské krysy po vodní palubě. Slaná tříšť ve chřípí a dující vítr. Moc se mi to líbilo, každý den byl jiný a Chorvatsko je bez turistů daleko lepší než s turisty. Nechte se ode mě pozvat na padesáti stopou jachtu! Vyprávění začíná!
:: celý příspěvekčtvrtek, 19.10.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 81
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0I hezké věci musí jednou skončit a nám ten čas v přírodě utekl rychleji než pověstná voda. Pochopitelně jsme si před odjezdem dali spoustu slibů, které po třech letech snad každý zapomněl, ale to je jedno. Končí nejhezčí epizoda amerického pobytu, na kterou vzpomínáme asi nejčastěji. Zkrátka a dobře: Díky Dicku.
:: celý příspěvekDnes už opustíme Yosemit, ale ještě v něm uvidíme požár a další zajímavé věci včetně míst, kde jsem úplně viděl prohánějící se Indiány. Když jsem zavřel oči. Pochopitelně i dnes vás čeká další historka s medvědy, takže zatím co já jsem kdesi na jachtě a určitě se nudím, vy se tu budete u článku královsky bavit!
:: celý příspěvekJeden z největších zážitků vůbec. Háj obřích sekvojí. Kdo v něm nebyl, nemůže to pochopit, ještě dnes mne při vzpomínce na ty monumentální velikány jímá posvátná úcta a bázeň. V nich je vidět záměr boží, v nich ano. Ale nebojte, povím vám i o historii háje a o další věcech. I o medvědech zase.
:: celý příspěvekpondělí, 16.10.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 78
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Trochu jsem to vyprávění z USA zasklil, jako bych předem věděl, že pojedu na dovolenou a budu potřebovat něco na blog, kdyby se něco stalo a já nebyl s to se sem dostat. Takže se tu tento týden hezky objeví náš výlet do Yosemitu, který rozhodně stál tenkrát za to a úplně nás nadchnul. Jak první věc v Americe. Ale dost už... Jedeme!
:: celý příspěvekJednoho dne musí zákonitě přijít myšlenka na to, že žádnou myšlenku vlastně nemáte. Najednou se dostanete na místo, ve kterém nemáte nic, o čem by se dalo napsat. Nějaká pointa, kterou byste mohli vyprávět. Ale nic. žádná vzpomínka. Tak se pročítám Zdí vzpomínek Jana Zábrany. A z jeho vzpomínek vyvstávají i moje.
:: celý příspěvekJeště jsem stihl napsat, než jsme se rozjeli za dobrodružstvím. Nálada konečně panovala výborná, předchozí starosti byly ty tam, protože už jsme s prací skončili a prostě jsme už nic nemuseli řešit. Výlet, výlet, výlet! Tohle nám znělo v hlavě celou dobu, co jsme byli v tom domku u Davisu. Dick Holdstock byl skvělý hostitel To mi připomíná, že mu musím zase napsat.
:: celý příspěvekpondělí, 25.09.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 76
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Celkem definitivní zakončení pobytu v Berkeley. Když jsem tohle psal, zbývalo jen pár hodin do odjezdu do centrální Kalifornie, kde jsme měli přespat jednu noc a vyrazit na velké dobrodružství do Yosemithu. Poslední týden jsme dál přežívali u kamarádů a měli toho plné zuby, ale byl to konec a my už to věděli, takže nálada se pomalu zlepšovala, i když peníze kapali po jednotlivých dolarech. Hlavně že bylo aspoň něco. K tomu občas i legrace.
:: celý příspěvekZajímavé je, že před třemi lety nebyl pátek, ale pondělí. No dobře. Spíš se i v USA děly věci, takže stálo za to napsat. Jak jsme neměli moc přístup na net, tak už nepíšu každou prkotinu, ale zase to má větší spád. Aspoň já mám ten dojem. Zkusím něco málo doplnit pod článkem, abych nějak ucelil informace povysvětlil vztahy.
:: celý příspěvekpondělí, 18.09.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 74
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Tohle už je spíš živoření než žití, je to docela šílené, ale konečně se objevil obzor, ke kterému jsme se mohli upnout a který pro nás znamenal víc a víc. Blíží se konec a s ním i výlet. Jediný výlet, který opravdu stojí za to a který nám vyrovná, ač se to zdá neuvěžitelné, většinu útrap posledního měsíce. Muzikanti prostě drží při sobě.
:: celý příspěvekByl jsem o víkendu pro změnu na Moravě. V poslední době se tam vracím častěji a častěji, ale tentokrát jsem dokonce plnil jednu misi. Musel jsem přivézt víno na svatbu kamarádova syna. To dopadlo dobře, ale ještě předtím jsem zažil tah nočním městem, ve kterém jsem byl nucen vyrůstat a opět navštívil Mikulov a Drnholec, místa, ke kterým mě to táhne přímo sloní silou. Obojí bylo zajímavé.
:: celý příspěvekčtvrtek, 14.09.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 73
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Přemýšlel jsem, proč jsem tenkrát nepsal denně. Důvody jsou dva. Nebyla nálada pořád psát o tom, jak se všechno sype hůř a hůř a k tomu jsem neměl moc přístup na internet. Jen v práci, ale tam jsem si to nemohl dovolit, už tak jsem neměl silnou pozici. Proto se blog z Ameriky změnil na občasník. Ale nevadí, o nic moc jste nepřišli, jen se podívejte.
:: celý příspěvekDva dny jsem domů nepsal, nebylo co, všechno je divné, ale stejné. Problémy v kavárně se stupňují, začal jsem učit hru na housle, dál hraju na marketech, spím, kde se dá. Zajímavý byl zážitek s Irskou hospodou, bohužel ani za dolar. Ale já si nemám co stěžovat, i přes tu honičku jsem pořád fungoval. Radkovi se to sypalo hezky celé
:: celý příspěvekNa konci se dotazuji, zda je tento mail stejný jako ty ostatní. Po třech letech musí říci, že je. Jen se mění kulisy, ale tragédie a pohromy nás stíhají další a další, zdá se dokonce, že se stupňují. Dnes jsem před třemi lety přišel o střechu nad hlavou. Zní to skvěle, když už je to za mnou takovou dobu, ale jinak je to pocit docela dost nepříjemný.
:: celý příspěvekDespekt ze sebe samých. To je cítit z posledních emailů. Některé věci jsou v podstatě radostné, ale celková nálada je pod bodem mrazu, nemáme v podstatě kde bydlet. A to je ten průšvih. Aspoň jsem začal utrácet za muziku. Dnes bych za ni utratil daleko víc, ale nevěděl jsem, jak peníze vyjdou. Nevadí, jednou se tam podívám znovu a nakoupím jí daleko více.
:: celý příspěvekCelé to začíná být rozpačité a bude to ještě rozpačitější. Dost neříkající úvod, který ale naprosto přesně vystihuje situaci. Přesně před třemi lety jsem absolutně nevěděl, co si mám myslet. Zkouška osudu, dá se říci dnes. Děsná pruda, řekl bych vám do očí tenkrát. V náladě už nevládnou strachy, ale otrávenost. V podstatě to máme za pár, ale ta situace…
:: celý příspěvekJak vidno, už počítáme na dny. Není se čemu divit, situace se zase zhoršuje každou hodinou. Moje já v jiném, opožděném vesmíru zrovna nemá kde spát, ale nechápe proč. Ti lidé, kteří mi spaní na zahradě mohli poskytnout, se pochopitelně zalekli, aby když podali prst, nesežral někdo celou ruku. Nemohli tušit, že vážně nechci už nic jiného a neměl jsem se divit. Stejně mě to ale postavilo do nemilé situace.
:: celý příspěvekDneska píšu, že se budeme stěhovat k Jacintě. Vůbec už nevím, kdo by to měl být (matně tuším) a k tomu je to zase den blbec. Zvoral jsem, co se dalo, k tomu jsem tak přišel o peníze, den předtím ale pro změnu zase šel, pakárna a blbinec, to vám povím, a nejistota posledního měsíce před námi. Co s námi jenom bude?
:: celý příspěvekDen plný dobrodružství a ilegální činnosti. Dneska se dočtete, jak se dá v San Francisku sehnat falešný řidičák. Je to docela zajímavá zkušenost a zajímalo by mě, jak byste to zvládali vy sami. My už jsme tam byli podruhé, protože kdysi pár dní předtím jsme tam byli pro kartičku s číslem na sociálku pro Radka. To jsem nějak raději nepsal.:)
:: celý příspěvekčtvrtek, 31.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 65
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Další mezidobí, i když je zajímavé, jak se intervaly jednotlivých etap zkracují, mám ale dojem, že začíná ta poslední, která byla v podstatě nejvíc na pytel. Ale už se zase pomalu blížil konec, tak jsme si říkali, že hlavně musíme nějak přežít. Je jedno jak, ale přece se nevzdáme. Navzdory všem a všemu.
:: celý příspěvekJeden z Těch zajímavých dní, který si zaslouží i komentář po třech letech. Zkrátka něco, co jsem nemohl komentovat on-line, ale dnes už je to dostatečně promlčené.:) Vydělal jsem ten den spoustu peněz, pak hrál ještě s Radkem na party, která se skutečně povedla, starosti byly najednou daleko. Zase jsme byli nahoře. na jeden den.
:: celý příspěvekZkameněliny. Fosilie, památka věků dávno zašlých, miliony a miliony let staří živočichové, jejich vápencové schránky zkameněly, nebo se rozpadly, ale zůstaly otisknuty v tom, co je obklopovalo… Byli jste někdy na nalezišti, kde se dají najít mušličky nebo dokonce trilobiti? A zažili jste, jaké to je, propadnout se s každým nálezem hlouběji a hlouběji do minulosti?
:: celý příspěvekKlasické schéma. Jednou dole, jednou nahoře. V USA to platí mnohonásobně. Dnešek super, spousta peněz vydělaná hraním, pozvánky na party, bezva lidé, kteří nás mají rádi... Skoro na zbláznění, co všechno se děje. Ale zase nám to udělalo radost
:: celý příspěvekDnešek byl klasický den blbec, tedy aspoň v roce 2003, ten letošní ještě nevím a doufám, že se nic takového nestane. Zrovna se válím u Pálavy a USA jsou tááák daleko. Naštěstí. Vůbec mi to nevadí, ale jen se podívejte, jakou hrůzu jsem musel prožít!
pondělí, 28.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 61
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Dnešní kapitolu nazvěme Rozčarování. Kavárna není to ono a já to poznalhned z kraje. Pořád je to ale jen a jen začátek, šéfíkovi začne docházet, jak to celé je a začne mě pěkně vojebávat. Jinak to ani není lze napsat. Ale zatím veselé historky kavárníkovy zde (navíc bonus! Recept na patlanici!):
:: celý příspěvekZdravím vás čtenářové. Jsem na cestách, vzal jsem si volno a courámdoslova od Šumavy k Beskydům. Záhy vám vypovím, proč je dobré navštívit Kamenici nad Lipou (shodou okolností to bude kvůli lípě), také se se Šumařem vypravíme do Lednice, na Pálavu a vůbec do okolí sklepů s vínem.
:: celý příspěvekTeď pro změnu máme práci, ale nemáme kde bydlet. Takhle z dálky to nevypadá, ale byli jsme zase v těžkém průšvihu, který se prohluboval a prohluboval, vůbec to nebylo veselé. K tomu ta hrůzná představa, jak budu dojíždět do kavárny… Horor se pochopitelně naplní do puntíku, ale to se dočtete sami.
:: celý příspěvekPrvní den v práci v kavárně. Nemám z toho nijak silné zážitky, to už mě víc vzalo praní ve veřejné pračce. Docela důležitá je nejmenší poznámka na samém konci dnešního zápisku: chyběly nám baby. A to tak, že už docela dost. Jsme normální chlapi a já za celou dobu nepochopil, jak se musí na ty Američanky…
čtvrtek, 24.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 58
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Na scénu razantně vstupuje Čechoameričan Jirka, který nám pomáhal, jak jen mohl. Také jsme na něho ztratili kontakt, měl bych zkusit ozvat se mu, byl to zajímavý patron, jak se dočtete. Také nám vyprávěl o sexuální revoluci v USA, ale o té jsem se asi nějak zapomněl rozepsat. Ono se to stejně asi moc nehodí, no ne?:)
:: celý příspěvekNevím, jak je to možné, ale když to tak čtu, vidím se úplně živě, kudy jsem přesně ten den šel, co se přesně dělo, kde jsme stáli při hraní, taky si pamatuji, že počasí nebylo nic moc a jak jsem potkal fakt divného černocha. Možná právě proto se vedou deníky, aby se to člověku všechno zase oživilo.
:: celý příspěvekDnešek jsem si užil opravdu po americku – tedy vyrazil jsem před třemi lety na nákupy do víru velkoměsta. Dodneška si vzpomínám na tu radost, boty, co jsem si koupil, vesele slouží, dokonce je mám zrovna teď na nohou. Nákupy za lacino, to je něco, na co si člověk zvykne hodně rychle. Jen kdyby bylo víc za co.:)
:: celý příspěvekpondělí, 21.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 55
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Po nějaké době se na nás chechce štěstí. Ze všech věcí, které se dnes přihodí/přihodily, všechno aspoň nějakou chvíli funguje, je přínosem finančním i zkušenostním. Dokonce už je tu vidět, jak se začínáme rozkoukávat. Pomalu ale jistě nacházíme cestu. Bohužel jsme nikdy nenašli víc než úzkou pěšinku, takže jsme stále čas od času bloudili.
:: celý příspěvekA vida! Můj první den v práci kavárníka, který nakonec vůbec nebude první den. Taky jsme byli shánět bydlení, to byla dost podivná zkušenost, i naše jízda autem kamsi do neznáma po podivných ulicích podivného města. Oakland je celkem hezký, ale nějaké logické členění na náměstí jinde než v centru nenajdete. Den, který nepřinesl nic.
:: celý příspěvekSám zírám, jak to vypadalo pozitivně s prací a se vším hned po návratu do Berkeley. Pochopitelně dnes už vím, že nás čekají další drastické a strastiplné eskapády, jenže tady v tomto okamžiku to vypadá, že se to konečně obrací a my šťastně odjedeme domů s nějakým tím uspořeným dolarem.
:: celý příspěvekDnešek byl dost důležitý a ovlivnil můj pobyt až téměř do konce, našel jsem práci. O tom, že je to práce k prdu, jsem zatím neměl tuchy a bylo to tak lepší. Tak je docela zajímavé, že jsem tou dobou začal pod vlivem okolností meditovat. Ty paralely po letech jsou legrační, zrovna jsem zase začal. Návštěva indické restaurace byla zajímavá, ale drahá, jen čtěte dál!
:: celý příspěvekTak opět v Berkeley. Pokud budete očekávat pomalý rozjezd, jste vedle. Hned jsme vpadli do víru večírku zlaté mládeže (to jsme ale ještě nevěděli, že je zlatá), která pila dobré víno a tančila salsu. Opět jsme hráli na marketu, už jsme začali bydlet v Oakland Hills, zkrátka pro tento den to byla Kalifornie, jak má být! Carpe diem, Šumaři, Carpe diem!
:: celý příspěvekPříběhy mne mají rády, končívají pointou. I dnes to tak dopadlo v Putování za Šumařovými brýlemi až na dno amerického potoka. A taky končí farmaření, v podstatě nikterak neslavně. Ukončilo se, co se ukončit mělo a trochu jako v komisech s Asterixem to končí hostinou.:)
:: celý příspěvekpondělí, 14.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 49
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Zase se to rozjíždí, dobrodružství dostává obrátky a my jedeme z kopce. Tedy… Pojedeme do kopce, protože nás čeká milionářská čtvrť Oaklands Hilus (to ale ještě o milionářích nevíme). Tak zase naplno hledáme práci, ale že by to bylo nějak nadějné, říci nejde. Na druhou stranu jsme v civilizaci. Konečně.
:: celý příspěvekHlásím comeback do Bay arei. Berkeley už nám chybělo, ač jsme si to nechtěli přiznat. Všude kolem je tam totiž civilizace a nemusíte se bát, že vás sežere bytost z rajčat. Pořád ale narážíme na nedostatek práce, což je evergreen, na který jsme si sice nikdy nezvykli, ale jenž nás provázel celým pobytem. Jako by to bylo celé zakleté.
:: celý příspěvekPozor! Uvnitř zcela nahatý ŠUMAŘ!!! Dnes je docela důležité vědět, co se stalo včera, ale protože zápisek se ztratil, vězte, že jsem 10. srpna 2003 utopil brýle v potoce. Dnes už se zase pracovalo a my se zoufale snažili dostat do celkem příkrého kaňonu, kde potok tekl, protože k večeru už na tůň, kde jsou asi moje brýle, nebude svítit slunce a bude to v hajzlu. Viděl jsem prd, staré brýle už moc nesloužily, byl jsem z toho nervózní. A taky se pojede do Berkeley!
:: celý příspěvekčtvrtek, 10.08.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 46
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Někam se zatoulal dnešní zápisek. Měla to být podle všeho neděle a my jsme se byli koupat v Bear creeku, kde jsem při bezhlavém skoku do vody skončil bez brýlí, což jsem zjistil až doma v podstatě. Jinak bylo koupání fajn. Nenajde někdo z pamětníků tuhle příhodu v mailu? Kupodivu si hodinu po hodině vybavuji celý den včetně přírody, ale jde nám o autenticitu, ne? Díky za pomoc...
Dočerpáváme definitivní zásoby energie, umíráme pod kalifornským sluncem. Přitom taky zjistíme, kdo nás má doopravdy rád a dozvíte se, jak vyděsit Mexičany – není to zas tak složité, jsou docela pověrčiví.
:: celý příspěvekDnes je to nějaké pozoruhodně veselé, asi už mi tenkrát naprosto hráblo. Zmiňuji se ale o Johance z Arcu natočené roku 1922. Je to skvělý film, který bych chtěl ještě jednou vidět. Kdybyste jej někdo měli ve filmotéce, prosím ozvěte se mi, vybavuji si některé scény i po těch třech letech, ale stejně by to chtělo oživit.
:: celý příspěvekPro změnu jeden velmi vtipný příspěvek – tedy pokud máte rádi absurdní drama. My jsme se k němu propracovali zcela samovolně a bezděky. K tomu na Radka se usmálo štěstí a díky svojí angličtině jej vytáhli z pekla. Tedy až zítra. Ale stejně jsem mu to záviděl.
:: celý příspěvekTakové intermezzo plné rozporuplných pocitů a nejistoty z budoucnosti. Přemítání o pálení dobrého bydla a výplata, která moc radosti nepřináší. Hrůza kulminuje, rajčata už neoznačuji jinak než ošklivé malé bestie.
:: celý příspěvekFáze plánování, abychom zmizeli z farmy, kde nám nechybí nic kromě trochu normální práce. Nenávist k rajčatům se prohlubuje, nejsme národ sběračů! Ve druhé části jsou dvě „veselé“ historky z rurálního prostředí. Jsou dost chabé, ale zase přímo z hlíny. Takový zemitý humor to je – hezky jsme se adaptovali.
:: celý příspěvekA je to tady, zaječí úmysly. Práce začíná být nesnesitelné, začínáme jednat. Zdá se, že vypadneme z farmy a zachráníme holé životy! Taky se dozvíte něco o rasismu a o tom, jak to prostě ve světě chodí. Nakonec kus jako z National Geographic o orlech s holými hlavami.
:: celý příspěvekLakonická krátká poznámka o dnešku. Snad ji jen doplním o to, že Sonya nebyla jen překvapená, že mě našla v domě na kopci, ale přímo se jí to dost nelíbilo. Dnes to chápu, pomohli nám hodně a báli se, že si vezmeme celou ruku. Já jen potřeboval být ráno v práci. Ale to se vysvětlit nedá ani s letenkou na stanovené datum.
:: celý příspěvekLakonická krátká poznámka o dnešku. Snad ji jen doplním o to, že Sonya nebyla jen překvapená, že mě našla v domě na kopci, ale přímo se jí to dost nelíbilo. Dnes to chápu, pomohli nám hodně a báli se, že si vezmeme celou ruku. Já jen potřeboval být ráno v práci. Ale to se vysvětlit nedá ani s letenkou na stanovené datum.
:: celý příspěvekLakonická krátká poznámka o dnešku. Snad ji jen doplním o to, že Sonya nebyla jen překvapená, že mě našla v domě na kopci, ale přímo se jí to dost nelíbilo. Dnes to chápu, pomohli nám hodně a báli se, že si vezmeme celou ruku. Já jen potřeboval být ráno v práci. Ale to se vysvětlit nedá ani s letenkou na stanovené datum.
:: celý příspěvekDalší neděle v centrální Kalifornii, další volno. S výletem kamsi daleko, bohužel jen na půl dne, kvůli neschopnosti spolucestujícího. Ale nešť. Bylo to zajímavé, až docela později jsem se dozvěděl, že jsme byli u Napa Waley, tedy v největší vinařské oblasti Kalifornie a celých USA. Takhle jsem to netušil a zůstal jsem klidný a užil si krásy přírody.
:: celý příspěvekA další zlom. Jako deus ex machina vstupuje na scénu opět Dick Holdstock, který nám slibuje lepší budoucnost a zajímavé zážitky. Ještě to nějakou dobu potrvá, ale nakonec se vše, co sliboval, uskuteční, což je v naší Americe ojedinělé. K tomu se v dnešní článku objeví výjevy přímo pastorální, které zaujmou i povahy jemné až citlivé!
:: celý příspěvekOno opravdu nebylo přes týden o čem psát, ale psát jsem potřeboval. Byla to taková terapie. Sednout si ke klávesnici a s do krve rozedřenými prsty něco nabušit domů. No dobrá, přeháním, krve bylo jen trošičku, ale i tak to bylo až do úmoru. Na druhou stranu jsme měli denní rutinu, což po předchozích a před budoucími zážitky zpětně oceňuji.
:: celý příspěvekpondělí, 31.07.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 36
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Nějak mám pocit, že nám dobrodružství stagnuje. Zpravodajství o zemědělství v Kalifornii pokračuje. Mezitím se hrotí vztah mne a Radka. Ten velmi zamilován pořád sedí u netu a píše si s ČR. Začínám ho mít dost, on toho má dost taky, všechno se proti němu spiklo, jen aby nemohl být se svou láskou. Stejně se pak rozešli, ale to bylo až na jaře roku 2004. Užil jsem si s ním další peklo. Hned po tom zeleném.
:: celý příspěvekDalší historka ze zeleného pekla. Uklidnilo se to, rutinu nenarušovalo nic převratného, prostě jsme se snažili přežít, pili rum koupený v San Franciscu a nedělali moc zbytečných pohybů. Ostatně něco jako při tomhle počasí. Jen to bylo ještě horší, tak si to můžete představit.
:: celý příspěvekPřestěhovali jsme se do nového divného domu. Těšili jsme se na soukromí, bylo to jediných 12 dní, kdy jsme jej měli, ale za moc to nestálo, jak se ukáže časem. Vidím, že zde zmiňuji, že „papíry už máme v pořádku“. O shánění falešných dokumentů jsem se asi nerozepisoval, tak bych to měl udělat, bylo to dobrodružství jako ze špionážního filmu.:)
:: celý příspěvekJak se zdá, historie se opakuje. V roce 2003 právě dnes také padl teplotní rekord. Jen to bylo ještě horší. Je pátek, tak se vám třeba bude hodit vážně povedený recept, který jsem v Americe vykoumal sprostým experimentem. Nebojte se toho, suroviny jsou snadno dostupné a je to velice chutná krmě!
:: celý příspěvekčtvrtek, 27.07.2006
Šumař v Americe aneb pro hrst dolarů – část 32
rubrika Cestopisná • Komentáře: 0Neděle na farmě – jediný den, kdy se nepracovalo. Tolik štěstí, tolik radosti! Na výlet jsme jeli, auto nám půjčili, krásné koupání jsme si udělali, moc se nám to líbilo. Tohle by byla ta nejlepší Kalifornie na prázdniny, podobná tomu, co známe z filmů. Je tam překrásně, a to jsme byli teprve na prvním místě, na které jsme dorazili. Na ty výlety vzpomínám moc rád a na rozdíl od farmaření si je pamatuji celkem detailně.
:: celý příspěvekJeden civilní příspěvek, ve kterém jsme museli poslouchat mexický hip-hop na živo, reprodukovanou dechovku úděsné kvality a samotné Mexičany jsme museli učit, jak se řekne tlustej teplouš. Zkrátka a dobře socializace s ostatními pracovníky na farmě musela proběhnout. K tomu nás pomalu ale jistě zabíjelo vedro.
:: celý příspěvekNa brambory jsme si zvykli, naučili jsme se i sdět na plechové plošině tak, abychom neměli svaly na hadry. Seděli jsme vždy na bramborách. Docela si vzpomínám na ten vlhký odér a na to, jak brambory osychaly na tom děsivém kalifornském slunci. Některé jsme ale pohřbili dřív, než oschnout stačily. A napsal jsem o nich báseň.
:: celý příspěvekpondělí, 24.07.2006