Šumařův sumář

Témata Šumařův kulturní šumák
Šumařův kritický literník
Šumařův kinematograf
Šumařova hudebna
Šumařovi kreslouni
Šumařovy fejetony
Šumy a Chimi života
Cestopisná
Vinařský žurnál
S ambicemi literárními
Tipy na lov
Poezie
Bára Kastelánová
Vogoni kolem nás

Archiv listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
březen 2008
únor 2008
leden 2008
prosinec 2007
listopad 2007
říjen 2007
září 2007
srpen 2007
červenec 2007
červen 2007
květen 2007
duben 2007
březen 2007
únor 2007
leden 2007
prosinec 2006
listopad 2006
říjen 2006
září 2006
srpen 2006
červenec 2006
červen 2006
květen 2006
duben 2006
březen 2006
únor 2006
leden 2006
prosinec 2005
listopad 2005
říjen 2005
září 2005
srpen 2005

Odkazy Silverghost - blog
Malý čtenář - blog
Wagon - plný poezie
Kavárenský povaleč - blog
Unseen - blog
O. Lipár - blog
Andrastin web
Josef K. - blog

Darek Š. - blog
Jižní svah - blog o víně

RSS export
Vzkazy
Hodnocení

Stále se mluví o rovnoprávnosti žen a mužů. Kdy tedy bude konečně zaveden i termín ona-line?

Kniha Michela Fabera Fahrenheitova dvojčata se mi dostala do rukou s komentářem, že by se mi mohla líbit. V poslední době je věcí, co by se mi mohly líbit, stále dost, ale doopravdy se mi jich líbí jen málo. Překonal jsem malomyslnost a otevřel první povídku s názvem Bezpečný dům...

:: celý příspěvek

Kočkolína se pomalu ale jistě blíží k závěru. Původně jsem plánoval sto normostran, ale abych udržel hustotu děje, není radno text příliš natahovat. Navíc si to samo určuje, jak a kam to chce proudit. Já jen zapisuji, co mi někdo šeptá po probdělých nocích do uší. Vlastně ani nejsem autor...

:: celý příspěvek

Někdy jde psaní Kočkolíny samo, jindy těžko. V takových chvílích se vkrádá otázka, zda psát dál, nebo čekat na inspiraci. Kdo ví. Krom vnuknutí musí autor ovládat i řemeslo, bez něj by to nešlo v psaní stejně jako nikde jinde. Jenže je to potom skutečně ono? Je to právě to, co chce autor lidem říci?

:: celý příspěvek

Ten čas neskutečně letí. Je to už týden, co jsem se vrátil k vyprávění příběhu o Kočkolíně a Bystronožce. Zanechal jsem vás v napínavém okamžiku, kdy vše někam spěje, ale nic není rozhodnuto. Dnes tedy příběh pokračuje zatím nejdelší kapitolou, ve které se odehraje mnoho podstatných věcí...

:: celý příspěvek

Přiznám se, že mne to nějak pohltilo. Ten příběh se vynořil zpátky poměrně bez varování a najednou dává větší smysl než tenkrát. Je okurková sezona, a tak může Kočkolína dostat více prostoru, než by tomu mohlo být jindy. Slibuji ale, že dva dny po sobě ji už dávat nebudu. Jen teď to tak asi musím udělat...

:: celý příspěvek

Je to už poměrně dlouho, co přestala na blogu přibývat pokračování příběhu o Kočkolíně a Bystronožce. V zimě totiž nějak došla šťáva, a i když jsem věděl, jak příběh dopadne, nebyl jsem s to jej dokončit. Dnes se to ale vrátilo. Jako by toho půl roku nebylo, sedl jsem a psal, kde jsem skončil...

:: celý příspěvek

Je takové vedro, že nikdo nečte blog. Tedy ano, pár věrných čte hic nehic. Já si ta tepla užívám. Skutečně jsem proti nim neřekl jediného křivého slova, denně chodím plavat, denně nemůžu horkem spát a sedím u otevřeného okna. A když už takhle máte to okno otevřené, zaslechnete kde co...

:: celý příspěvek

To, že jsem našel, kde bydlí Bystronožka, nemohlo mne ještě spasit. Ve snech jsem se ještě tu a tam vracel do míst svého šílenství, ke své nepřítomnosti v tomto světě a možná i v jakémkoli z těch, jež byly kdy popsány. Stvořil jsem si vlastní střechu, z níž jsem pohlížel do tmy ve formě litinového kohouta, jenž sám o sobě tvrdí, že je železný.

:: celý příspěvek

Dnes se zase vrátíme k mému milostnému příběhu o Bystronožce a Kočkolíně. Nezapomněl jsem na ně ani letos, i když jsem v psaní neudělal tento rok ještě žádný pokrok. Jsou ale ve mně, provázejí mne obě, ať se hnu, kam chci. Zvlášť noci jsou jich plné. Jestli je také potkáváte, napište mi o tom...

:: celý příspěvek

Ještě před koncem roku jsem pro vás připravil další pokračování příběhu o Kočkolíně a Bystronožce. Provázejí mne už nějaký čas a postupně se mi jak jedna, tak druhá stávají průvodkyněmi denních všedností. Chodím s nimi po ulici, s každou zvlášť, nikdy dohromady, a ptám se jich, jak to vidí.

:: celý příspěvek

Pomalu se nám začíná rozjasňovat. Spíš se tma mění v hodně husté šero a jsou k poznání jednotlivé vrstvy, i když ještě není zcela jasné, co vlastně znamenají. Venku je tma, a tak buďme vděční za každý náznak postupu ke slunci, které ještě dlouho nezasvítí do Kočkolínina pokoje ani do ulic.

:: celý příspěvek

Slíbil jsem pokračování příběhu co nejdříve, protože minulá část není ani začátkem, ani koncem, je spojkou, která je sice pro příběh důležitá, jak se po čase ukáže, přesto nemůže skýtat čtenáři takové potěšení, jako je to možno u kapitol jiných. Věci se pomalu vyjasňují a dostávají obrysy.

:: celý příspěvek

Kapitoly Kočkolíny a Bystronožky se začínají pomalu ale jistě protahovat, a tak váhám, zda dnes – po trochu delší odmlce – zařadit jednu nebo dvě. Nakonec zřejmě jen jednu, ale další se budu snažit zařadit co nejdříve, protože se jedná o kapitolu tranzitní, přípravnou. Buďte tedy prosím trpělivi.

:: celý příspěvek

Jsem teď kdesi v hotelu v Madridu, asi nemají wi-fi, tak jsem si připravil ještě před odletem další pokračování stále populárnějšího příběhu, který pro vás hodlám připravovat týden co týden, dokud z něj nebude román připravený k vydání. Držte mi palce, ať mě nadšení neopustí. Hezké pondělí!

:: celý příspěvek

Už je to skoro dva týdny, co jsem vás seznámil s Bystronožkou a Kočkolínou. Od té doby se příběhy rozrostly, a tak je na čase, abyste se dozvěděli, co se dělo dál. Napadá mne, zda to vlastně někoho zajímá, odkládám pokračování už dlouho, ale po minulých komentářích jsem si řekl – proč ne?

:: celý příspěvek

Začal jsem takhle na podzim cosi spisovat. Sednul jsem si a ruce skoro samy spustily. Já to pak jen opravil, doplnil chybějící interpunkci a tak. Většina z toho tedy tak ani není moje a já vlastně předkládám začátek něčeho, co jsem nevymyslel. Ale doufám, že to třeba dokončím. Moc doufám.

:: celý příspěvek

Už jste někdy pocítili úctu před kruhem a jeho dokonalostí? Mně se to čas od času stane, ale před pár dny mne to zasáhlo jako kulový blesk. Najednou jsem stál ve středu kružnice a snažil se dohlédnout jejího nedozírného obvodu. Zavzpomínal jsem na dva pí er, ale ta jediná neznámá mi prostě chyběla.

:: celý příspěvek

Dovolím si pro jednou býti poplatný aktuálním událostem a napíšu o tom velikém větru, učiněném orkánu, který nás sužuje celý den a ani v noci nemá ustávat. Vichr si vyžádal už tři oběti a mně za okny rozbíjí tašky a shazuje je ze střechy. Něco se v každém případě děje, záda mě bolí jak psa a nemůžu spát.

:: celý příspěvek

Zase si to jednou neodpustím a potrápím vás třemi mikrotexty. Tři texty, tři období v životě muže. Tři texty, tři odlišní hrdinové. Jak originální a ambiciózní, já vím, já vím. Ale je podzim a to není veselé období a tak to trochu podpořím. Ani jeden z textů totiž nebude šumařsky veselý. (Tak bezva. Teď už jsem si podkopal pod nohama, můžeme jít na věc.)

:: celý příspěvek

Nedobře mi, matko, když po tvých kostech křepčit mám a juchat nad zprzněním svých dcer. Nedobře mi v noci nedůstojna a nedobroty z nevědomí. Vyprávěli mi o světle. Dávno jsem však slepý černou, kterou si rozmatlávám po skráních, abych byl ještě méně viditelný, ještě méně patrný.

:: celý příspěvek

Zkoušel jsem cosi, zjišťoval jak napsat něco. Tak nějak to dopadlo. Venku je sobotní ráno, babí léto v plném proudu a na Moravě stříhají vinohrady. Zas do sklenic slijí inspiraci a bude zase o čem psát. I ve víně jsou ženy, v každé lahvi aspoň jedna je. I proto jsem tohle napsal.

:: celý příspěvek

Neřvi, harante, kývnul na mě kočí, když jsem se natáhl jak široký tak dlouhý před jeho sáněmi na zledovatělém dvoře. Bylo mi sotva šest. Sníh napadl letos brzy a já se se zavazadly cestujících spíš klouzal než nosil.

:: celý příspěvek

Dneska se zas začlo otvírat Podpraží. Potkával jsem otevřenou hlavou tolik divnosti a pitoresknosti, až jsem se začal bát o svou peněženku. O chvíli později jsem na ni ani nepomyslel, bál jsem se o duši. V přímém slunci se producírovali snědí elfové v pestrých oblečcích s šátky a náušnicemi, mluvili na mě a chtěli něco ke kouření.

:: celý příspěvek

Spojil jsem prsty až vytvořily něco mezi gordickým uzlem a hlavou Gorgony. A možná že by v nich bylo lze nalézt špetku meditace. To všechno jen a jen proto, že čaj už byl dávno dopit a čibuk s hašišovou parou odjel skrz celý kontinent k dalšímu oceánu. Nejel jsem s ním, protože rukavice mám už úplně odřené a ohmatávat koleje mi stačí u nás v předsíni, jinak by z toho stejně nic nebylo.

:: celý příspěvek

Zpola jelen, když v půlce Měsíce brodím se ostružiním a pachy lesa jsou tak samozřejmé, že stávají se mými. Dali by se Keltové připomenout, kdyby v tu chvíli šlo o historii, kdyby šlo o něco jiného než o hlínu s tlejícím listím, v němž nacházím smysl. Pod duby brodím se bos a otírám se o stromy, z nichž hořce cítit je vysoké lišejníky. Na jmelí nedosáhnu, jen vím, že vznáší se nade mnou jako plachtící ptáci. Drobky z větví už brzy budou hlína a jelení bozi v dálce chválí mne za rozvzpomnění.

:: celý příspěvek

Jdu si takhle po ulici a noc mi funí na záda, až mě i předběhne a já mám co dělat, abych nezašlápl tu žížalu, která se sune odkudsi kamsi a nemá, nemá moc naděje, že dojde, kam chtěla, vždyť tma se lepí vedrem na jazyk a takový žížalí jazyk, to je panečku maličkaté a hned olepené k usušení. A tak jdu dál, kdesi vřeští kočky a nikde nejsou jediné dveře s vývěsním štítem s vyobrazením značky piva otevřené.

:: celý příspěvek

Když jsem se v noci vracel domu, slyšel jsem před sebou, hned za nejbližším rohem nějakej křik, jako když někdo ubližuje ženský. A taky nárazy vo plech, jak by jí někdo tlouk vo auto. Trochu jsem zrychlil, byl jsem pravda zvědavej a měl jsem vo ní i vo sebe strach.

:: celý příspěvek

Když jsem se naposledy podíval do zrcadla, nebyl jsem víc než stín rozplizávající se ve tmě. Ta se za mnou, v zrcadle, převalovala jako magma, podobně žhavá a vláčná, podobně pohřbívající pod popel soumraku. Věděl jsem, co se stane, nebudu lhát, když povím, že o tom, co se bude dít, jsem měl celkem jasnou potuchu už dlouhá léta.

:: celý příspěvek

Kočka, tam doma na Moravě, modrá britka, byla březí. Včera se narodila dvě koťata, dvě další zůstala uvnitř. Moc dlouho otálelo se se zákrokem, důvěřovalo přírodě a bohyni Bastet a té s hlavou hrocha. Radost ze života tak kalí smrt. Že by do oceli? A chov také skončil. Dnes drží u Šumařů smutek za čumáčky a drápky. Za veselé lezavce. Za uvřískané šplhavky. Dnes se z nich u Šumařů radují. Ze strakatých kožíšků. Z uzlíčků chlupů. Z dětí šelem a zabijáků. Dnes teskní se a raduje ze života.

:: celý příspěvek

Tento text vznikl přesně na půl. Na půl cesty k novému dni, na půl noci a ve dvou lidech. Polovina je moje, za druhou může Lipo. S tou jsme si v noci povídali a dozvěděli se všechno, co bylo potřeba. Byl bych rád, kdyby toto nebyl poslední podobný text.

:: celý příspěvek

Tenhle text jsem napsal jako poctu Švejkovi, Haškovi a Werichovi někdy v zimě, když mě kdosi naštval. Slohové cvičení, které mě doopravdy bavilo. Včera jsem na něj náhodou narazil a oprášil jsem ho. Pokud máte ony tři pány rádi, mohlo by to být něco pro vás...

:: celý příspěvek

Web Design by dreamLogic